7 vět, které (ve vlastním zájmu) neříkejte mužům

Jsou jako kulky vystřelené v uzavřeném prostoru. Ať se odrazí jakkoli, ve výsledku mohou zranit toho, kdo vystřelil.
- Reklama 4 -

Nechápeme muže. Jinak se tváří, jinak působí. Jinak mluví, jinak jednají. Vypadají férově, pak jsou zákeřní. Vypadají tvrdě, pak jsou zbabělí.

To mi při osobních setkáních často říkají čtenářky magazínu nebo knih.

Zvláštní – když přece ženy tolik milují diamanty… Tudíž by měly vědět, že diamant je sice nejtvrdší nerost, ale stačí klepnout kladívkem na takzvanou štěpnou linii, citlivou vlásečnici svazující celou strukturu, a na pohled nádherný klenot se vmžiku rozpadne na prach.

U mužů jsou tím kladívkem mimo jiné slova. Někdy zničí vztah vmžiku, jindy nahlodávají muže jako vodní proud, systematicky podemílající břeh. A teď dodám to nejdůležitější – vůbec nezáleží na pravdě. Ba dokonce, pravda je pro mužské ego někdy tím nejtěžším ke strávení.

Ženy jsou emocionální stvoření. Rády jednají v emocích. Podstaty následujících slov však doporučuji vyjadřovat maximálně uvážlivě, nejlépe je obejít, nebo vůbec nevyslovovat. Když totiž voda podemele břeh, ta masa se zhroutí právě na vodu.

„Jsi mamánek!“

Jinými slovy: Nejsi dost dobrý. Nejsi dost samostatný. Nejsi dost soběstačný. Nejsi dost schopný. Jsi slabý.

Mamánek je označení pro přerostlé dítěte. Nezralého jedince, stále přisátého k maminčinu prsu, i když má dávno už druhé zuby.

Ženy jsou přírodou připraveny k možnému mateřství mnohem dříve, než muži smějí vzít do ruky občanku, alkohol, zatočit volantem od auta. Zatímco ženy plní svou mateřskou úlohu, muži mohou mít vážný problém uživit rodinu – celý život bojovat s tím, aby obstáli. Nemají to snadné a potřebují oporu, ačkoli to nikdy nepřiznají. Mámy to vědí.

V partnerkách mužů vidí zlodějky jejich štěstí, necitlivé, neschopné porozumět jejich synovi tak, jak to umějí jen ony – matky. Proto se do páru často vráží závora. A muž prožívá Sophiinu volbu: Má být víc mužem (stát za svou ženou), nebo synem (stát za svou matkou)? Co když nejde najít průsečík, kompromis?

Pak jako třaskavina působí každé ženino slovo proti matce, ale i matčino proti ženě. „Jsi mamánek“ je stejně výbušné jako „jsi pod pantoflem“. Jinými slovy vyjadřuje: „Neumíš si dupnout.“

A tak si muž dupne. Ale proti tomu, kdo mu jeho slabost připomíná.

(Jak vycházet s matkou, která až příliš ovlivňuje svého syna? Čtěte magazín FC)

„Tohle dělal můj ex lépe“

Opakuji: Nezáleží na pravdě. Ženy si někdy pletou pravdu s upřímností. A když definuji, že upřímnost neznamená říct všechno, co mi běhá hlavou, ale když už něco řeknu, musí to být pravda, tvrdí, že „jen byly upřímné“, když ve skutečnosti svému muži spíše popsaly pravdu, kterou ale žádný muž slyšet nepotřebuje.

Budiž, bývalý byl lepší a pozornější milenec. A co s tím?

Budiž, bývalý Ti častěji nosil květiny, měl na Tebe více času, mnohem více sdílel. A co tím chceš vyjádřit? Že byl ten, kdo Tě opustil/koho jsi opustila, lepší než ten, s kým teď jsi? Že chceš zpátky k bývalému? Že je chyba pouze na mé straně?

Chápu ženy ve zklamání, skepsi, frustraci. To všechno jsou negativní pocity, které vedou k negativním myšlenkám a negativním činům. Jenže negativní činy přinášejí vždy negativní výsledky.

Pokud ženy chtějí své muže pozitivně motivovat, musejí pochopit, že pozitivní výsledky se dosahují pozitivními činy (slovy). Mluvte o tom, co si přejete a co Vás udělá šťastnou. Dejte muži najevo, že nepochybujete o tom, že toho je schopen. Opravdového partnera nenechá jeho ego na pokoji, dokud neobstojí, dokud ženě její sny nesplní. To ho dělá šťastným.

Ano, v mužích je duše malého dítěte. Ale to není špatně. Muž byl už před statisíci lety první technologický produkt, který nebylo nutné ovládat joystickem, stačilo hlasem.

Když tohle dokážeš, budeš lepší než kdokoli předtím. Všichni proti Tobě budou nuly. A ne naopak.

(Jak být nejlepší oporou druhému – o tom bylo celé vydání magazínu FC 6/2017)

„O co jde? Je to jen práce“

Já vím, je. Ale když muž v práci selhává nebo není dostatečně oceněn, je to pro něj stejné, jako kdyby matka slyšela: „O co jde? Je to jen dítě.“

Tak ženy mají svůj dlouhodobý projekt – výchovu dítěte –, muže naplňuje to, že je užitečný a platný nejen doma. Ostatně, mnohé ženy to znají také. A od muže se navíc očekává, že on bude „ten živitel“, „ten silnější“, „ta jistota“.

Proto je mužům tak obtížné vysvětlit, že ženy chtějí víc než dům, a to domov, že chtějí víc než dítě, a to rodinu, že chtějí víc než peníze, a to zázemí. Jinými slovy: že potřebují i mužův čas, pozitivní energii, podporu, mít s kým sdílet a pro koho žít – a ten někdo nesmí být jen v práci, a navíc psychicky zadupaný.

Ano, pro ženu je mužská práce „jen práce“. Ale pro muže jsou pracovní výsledky mnohdy základem jejich nálady, sebevědomí, sebehodnoty.

Všechno spolu zvládneme. Snad nejdůležitější věta pro muže. Nechce být ve slabých chvílích sám a současně potřebuje věřit v sebe.

Každý lidský úspěch začíná v hlavě. Dbejme tedy o to, aby v hlavě bylo dobře. (více také v článku Proč si muži myslí, že stačí peníze, ale ženy potřebují i jejich čas)

„To víš, stárneš“

Některá slova jsou jako hřebíky, které se zatlučou do paměti. I když je nějakým dovysvětlením vytáhneme a omluvíme se, že tak jsme to nemysleli, díry v té paměti už zůstávají – jako po vytaženém hřebíku ve dřevě. A do té díry vleze brouk a hlodá a hlodá.

Jistěže všichni stárneme, ale často to tak necítíme. Jsme pořád mladí, nebo alespoň uvnitř chceme být. Co cítíme uvnitř, věříme, že sálá i navenek. A zraní nás, kdykoli je to naopak.

Faux pas v posteli… Zadýchání v kopci… Výběr oblečení v obchodě, nad kterým se mladí pousmějí… Chvíle, kdy Ti nadřízený naznačí, že už tu je nová generace… Okamžik, kdy Ti žena řekne: Za kým se to otáčíš? Mohla by být Tvoje dcera.

Tam všude se rodí vzdor: Nejsem tak starý. (Dokážu Ti to!) A se vzdorem snahy vrátit se do mladého světa, mladého prostředí, přivinout se k mladšímu tělu, mladším ústům, která obdivně volají: Ty jsi tak zkušený, tak zralý, tak bohatý. Která opakují, že vyšší věk není slabina, ale přednost.

(Jak předejít zbytečným rozpadům vztahů? Více v mých knihách)

„Jaká byla Tvoje ex?“

Existují otázky, kterým se říká střely vypálené v uzavřeném prostoru. Tato k nim patří.

Mám o bývalce mluvit dobře, nebo špatně? Mám oživovat city, které mě k ní pojily, a tím naznačovat, že její přednosti mám pořád v hlavě? Nebo mám zveličovat její nedostatky, a tím naznačovat, jak budu jednou pomlouvat i ji, svou současnou?

Střely vypálené v uzavřeném prostoru se jim říká proto, že ať se odpověď odrazí jakkoli, nakonec zraní samotnou střelkyni, aniž by si to přála. Takže ona byla krásná? Ona byla úžasná v posteli? Ona se lépe chovala k jeho dětem?

A proto: Ne, ať byla jakákoli, ona je minulost. Ptej se spíše, jaká jsi Ty. Nesrovnatelná.

„Buď já, nebo Tvé děti“

Nikdy není příjemné cítit, že u druhého nejsme na prvním místě. Proto ve svých knihách doporučuji méně číslovat a více kategorizovat. Méně se ptát: Jsem první, druhá… kolikátá? a více: Patřím mezi Tvé priority? Přičemž to, kdo patří u muže mezi priority, je zjevné nikoli z jeho slov, ale z jeho činů. Proč to zdůrazňuji?

Jsou situace, kterým ženy nerozumějí. Muž slibuje, že s nimi bude, ale není. Má pocit, že si musí vybrat (a někdy je mu to tak dokonce opakovaně předestíráno – že přijde o své děti, když zvolí jinou partnerku).

Rozumím ženám, které v mužových dětech vidí jejich matku. Přirozeně tyto děti považují za cizí element, narušitele, nepřátele. Jenže ve skutečnosti ty děti k muži patří jako jeho ruka nebo noha. Ber, nebo nech ležet, všechno, nebo nic – tak musejí přemýšlet.

Muži se v tomto jen vzácně zachovají jinak než ženy. Dostanou-li takové ultimátum, nepochopí ho jako výkřik zoufalství, ale jako výkřik nátlaku a agrese. Často okamžitě odcházejí. A určitě ne od dětí.

„Neumíš…“… se bavit, oblékat, milovat, komunikovat, naslouchat, chápat… zkrátka být dobrým partnerem.

Může to být pravda. Ale důležité není to, co neumíme, ale to, co s tím, co neumíme, hodláme dělat. Kde má člověk snahu, chuť, odhodlání, tam má všechno potřebné k tomu, aby se opravdu změnit dokázal. Všichni máme nějaké stíny. O to důležitější je věřit, že se jich zbavíme – hledět čelem k slunci, protože pak všechny stíny padnou za nás.

Mít před sebou slunce. Všichni víme, jak je to ve vztahu důležité. Proto ve vztazích jsme. A pak ve vztazích zrcadlíme.

Jak se porvat s vlastní minulostí – o tom je celé nové vydání magazínu FC 1/2018.

Jak lépe budovat vztahy a rozvíjet sami sebe – o tom obsáhle mých knihách.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -