Jak v 6 krocích oslabit žárlivost, která zbytečně zabíjí nás i vztah

Je pro Tebe druhý vinen? Pak vůbec nezáleží na jeho slovech. Prostě je.
- Reklama 4 -

„Určitě mi zahýbá,“ řekl mi kamarád před dvěma lety.

Měl firmu na vyhledávání objektů pro fastfoodové řetězce, dvě krásné děti a ženu, o jejíž nevěře neměl žádný důkaz. Měl jen pocit. Intuici, říkal tomu mylně.

Ve skutečnosti totiž intuice neparalyzuje, neochromuje utkvělou negativní představou. Naopak žárlivost ničí nejen všechno v okolí člověka, který žárlivostí trpí, i toho člověka samotného. Jak píšu v magazínu FC, žárlivost je uhnětena ze stejného těsta jako panický strach, že „nejsem dost dobrý“, „něco nedokážu“, „nikdy neuspěju“ atd. Žárlivost je sourozencem zášti, závisti, nenávisti, méněcennosti.

U Libora jsem poprvé viděl, jak může posedlost žárlivostí připravit dokonce úspěšného člověka o rozum, životní dílo i rodinu. Pointa totiž byla, že mu žena nevěrná nebyla. A on se žárlivosti neuměl zbavit.

„Pomoz mi,“ přešel z útočného do prosebného tónu před rokem. Byl to pro mě jeden z nejtěžších úkolů, protože nás nečekal boj s nikým druhým, hmatatelným, s podnikatelským konkurentem ani s trhem, ale boj s Liborem samým – s jeho vlastní představivostí. Člověk sobě je vždycky nejhorším soupeřem. Uf.

Udělám střih v čase. Leden 2018 je teprve třetím měsícem v řadě, kdy se Liborova firma vrátila do růstu. Tedy do normálu. Zajímá Vás, jakým procesem prošel? Jak žárlivost zneutralizovat a co vlastně ta žárlivost je?

Není důležité, kde je pravda. Rozhodující je, kde si myslíš, že je.

Proč já nežárlím

Ve zkratce můj osobní příběh: Bylo mi 20 let, když jsem se natrvalo zbavil žárlivosti, a to trochu proti své vůli. Šokem, který jsem neplánoval – stal se.

Nešťastnou náhodou jsem se dozvěděl, že moje první přítelkyně měla jiného. Následovala klasická sebelítostivá spirála: Ach, obětoval jsem jí tolik let života. Ach, dělal jsem pro ni to nejlepší, co jsem mohl, a nestačilo to. Ach, já chudáček, politujte mě…

Ten den jsem poprvé a naposledy chtěl skočit ze železničního mostu. Stoupl jsem si na zábradlí a při pohledu dolů mi projel mráz páteří: Co to vlastně provádím? A KOMU vůbec?

Proč chci trestat ji, když je to její život? Copak je můj pejsek, majetek?

Proč chci trestat sebe, když jsem udělal maximum a jen bych si zasloužil někoho, kdo to ocení lépe?

Proč chci trestat své rodiče, přátele, okolí, kterých se naše věci už vůbec netýkají?

Fuj. Slezl jsem, schoval hlavu pod kapuci a doufal, že mě někdo neviděl. Vyhledal jsem přítelkyni a požádal ji, aby šla za mužem, kterého považuje za lepšího a jen se mi to bojí říct. Ten den jsem pochopil, že v okolí mých partnerek bude vždycky někdo krásnější, chytřejší, bohatší, mladší a především sexuálně zkušenější než já, takže je zbytečné se tím trápit. Každý jiný muž má něco, co nemám já.

Od té doby tedy své partnerky hned na začátku vztahu žádám jen o 3 věci:

1. aby komunikovaly, kdykoli bych cokoli ve vztahu mohl dělat lépe,

2. aby vždy dělaly to, co uznají za nejlepší,

3. aby odešly, když chtějí odejít, a nikdy se toho kroku nebály.

Nedělám to pro ně, ale pro sebe. Až příliš si vážím svého času a své lásky.

Toužíš po někom jiném? Tak proč zůstáváš se mnou? Jen běž. Neztrácej svůj ani můj čas.

Jen běž, utíkej!

Od té chvíle je mi upřímně jedno, co moje partnerky beze mě dělají. Všechny jsou starší 18 let, mají úředně dospělý mozek a odpovědnost za své činy. Vědí, CO dělají, JAKÁ je cena za šlápnutí vedle a také to, že při nevěře žádné omluvy nepřijímám. Možná je to tím, že jsem studoval práva, ale nevěru považuji za jednostrannou výpověď „partnerské smlouvy“.

V mém světě tedy neexistuje spojení nevěrný partner. Jen BÝVALÝ nevěrný partner.

Tím, že jsem přestal žárlit, jsem pomohl především sám sobě. Protože jsem přestal žárlit, začal jsem důvěřovat. Věřit v pozitivní budoucnost, která bude nejlepší možná. Buď s partnerkou, která si mě váží, nebo bez partnerky, která si mě neváží.

Tím dnem jako bych vytáhl černé rolety svého vidění. Zato Libor měl ještě stále zataženo. Žárlivost je takto uhrančivá. Vtahuje do temnoty pozoruhodné manéže. Zabíjí nás.

V magazínu FC zdůrazňuji, že je nutné přestat dělat to, co nás zabíjí, bez ohledu na to, jak těžké to je. Žárlivosti se musíme postavit.

Žárlivost a láska jsou přesné protipóly. Jsou jako černá a bílá. Jako olej a voda. Naprosto neslučitelné. Žárlivost je beznaděj a nemoc, láska naděje a uzdravení. Někdo říká, že čím větší je láska, tím větší musí být žárlivost. Ale naše mysl a srdce nejsou nafukovací. Čím více je v nich lásky, tím méně místa zbude na žárlivost. A naopak.

Zbytečně žárlivý člověk nevyjadřuje, jak moc má rád druhého, ale jak moc má rád sebe. Žárlivost jsou střepy rozdrceného vztahu, nevyklepané z našeho srdce nebo mysli. Stále tam jsou a řežou nás. Pokud se nedovedeme se žárlivostí vyrovnat, vede nás to k frustraci a neštěstí. Jako každá nemoc začíná lehkým příznakem a končí chroničností. Proto je tak nutné léčit žárlivost včas, než se zhorší a zbaví nás kontroly nad sebou samými. Jak?

Doporučuji postupovat v následujících 6 krocích.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -