11 iluzí o životě, které s věkem opustíme

Ach, čemu všemu jsem jako mladý věřil a šel za tím. Byl to promarněný čas, nebo užitečná zkušenost? Co bych chtěl dnes vzkázat mladým?
- Reklama 4 -

Věřím tomu, že…

Jsem přesvědčen o tom, že…

Nikdy nepřestanu usilovat o to,…

Také používáte tato slova? A všímáte si, jak se mění Vaše pohledy a hodnoty – podle Vašich nových zkušeností? Nejste sami. Jako mladý bych obětoval skoro cokoli za úplně jiné cíle než dnes, kdy mi zbývající dny ubývají a chyby/ponaučení přibývají.

Jak jsem psal v magazínu FC, už dávno jsem přestal věřit tomu, že…

… někdo jiný (rodič, učitel, kamarád) ví, co je pro mě nejlepší, a ví to lépe než já,

… být časově vytížený znamená žít,

pohodlí je cílem mé životní cesty,

… jsem středem vesmíru,

… se musím zavděčit každému a kdykoli,

… můj osud je daný a já ho nemohu ovlivnit.

Když jsem dospěl k tomu, že musíme přehodnotit své první mladické přesvědčení, protože se ukázalo jako liché, měl jsem špatný pocit, že jsem roky věřil něčemu, co se časem ukázalo jako chiméra. Cítil jsem se, jako bych něco zkazil, ztratil, promarnil.

Přitom je to normální a správný vývoj člověka, který nekončí, jen mladí mají tu výhodu, že mohou ušetřit mnoho let života a dříve napnout síly dlouhodobějším směrem.

Jaká nejdelší přesvědčení jsem tedy ve svém životě opustil a co bych, mít tu možnost a být mladší, nejraději v sobě změnil?

1. Přesvědčení, že čekat má smysl.

Všichni víme, že život je krátký a že smrt se každým dnem blíží, přesto jsme pokaždé překvapeni, když se přihodí někomu, koho dobře známe. Stále více nám dochází, že odkládat své sny je jako vycházet schodiště bez toho, abychom došli na poslední schod. Pokaždé jako bychom si podšoupli pod nohy ještě další schod, takže místo abychom si někdy vychutnali výhled shora, jednou na té nekonečné cestě padneme.

Budu upřímný, ač nemilosrdný: Jednou přijde den, po kterém už OPRAVDU nebude zítra. A tuto krutou realitu musíme respektovat.

Nedávno jsem dostal dopis (ano, papírový!) od muže, kterému zákeřná nemoc odpočítává poslední dny života, a ten dopis končí slovy: „Proč jsem se VČAS nenaučil to přijmout a zacházet s každým dnem jako s posledním? Dnes nejvíce lituji toho, kolikrát jsem věřil, že přijde ještě nějaké zítra.“

2. Přesvědčení, že impulz musí přijít vždycky zvenčí.

Impulz ke změně života nikde nečeká, ani odněkud nepadá. Impulz vzniká se započetím správných kroků. Jakmile totiž naše úsilí dostane význam a smysl, motivuje nás k dalšímu kroku.

Ano, impulz vychází z nás. Obvykle má dvojí povahu: Buď chceme být moudřejší, než jsme byli včera, a proto se vrháme do nových věcí, které nás vždycky lákaly, nebo reagujeme na podněty zvenčí. Ať už pozitivní, kdy se někým inspirujeme nebo někomu pomáháme, či negativní, kdy se něčí nepřejícností nebo nevěřícností motivujeme. Vždycky je ale základ v nás samotných. (Více o tom už na dubnové konferenci Tajemství Obchodu.)

3. Přesvědčení, že rychleji znamená lépe.

Ať už jde o práci, vztahy nebo budování zdravější životosprávy, poznáváme, že zasadíme-li semeno, vyroste plod. Ale ne hned. Postupné cíle jsou mnohem lepší než překotné. Nemusíme zvednout 1000 kilogramů najednou, můžeme zvednout 1 kg tisíckrát. Jinými slovy: Opakujeme-li jeden malý správný čin dennodenně, vytvoříme si pozitivní návyk, ať už jde o práci, vztahy nebo budování zdravější životosprávy.

Jaká přesvědčení spojená s lidmi se ukázala nesprávná?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -