Zakladatelé patentované výuky angličtiny po telefonu: Učíme Čechy, že MOHOU udělat chybu

Zavolat zahraničnímu klientovi? Ach jo. A co když před ním budu vypadat jako blbec, který nerozumí a koktá?
- Reklama -5

Víte, kdy se průměrný Čech i v zimě orosí? V jakém okamžiku si úpěnlivě přeje stát se pštrosem – zavrtat hlavu do písku, nevidět, neslyšet, předstírat, že vůbec neexistuje, a hlavně nemuset udělat to, co se od něj právě čeká?

Když v telefonu zjistí, že má mluvit s cizincem.

Nikdo neví proč, ale v mnoha Češích představa telefonátu v cizí řeči vytváří mentální blok. Zapomínají mluvit. Panikaří. Hrkají jen pár slov.

Zní to paradoxně, ale PRÁVĚ PROTO vznikla unikátní metoda výuky cizích jazyků – ano, po telefonu. Pro Čechy je drsná. Tudíž mimořádně účinná.

Vymysleli ji (a patentovali), jak jinak, Češi. Manželé Šustáčkovi z Hradce Králové jsou pro všechny Čechy, kteří najdou odvahu zapsat se do EDOO, nejprve pohromou a katalyzátorem stresů, záhy ale spásou a vyvolávačem endorfinů, protože právě tito Češi se často poprvé v životě opravdu ROZMLUVÍ v cizím jazyce.

Mluvit se naučíš jen mluvením

Jiří a Petra Šustáčkovi měli původně běžnou jazykovku, jednu z největších v regionu, a za klienty velké firmy – automobilku TPCA nebo ČEZ. Jenže také měli jednu bezradnou žákyni. „Ta paní, která brala lekce ve firmě, říkala, že angličtinu nezvládá, že je ze skupinové výuky vystresovaná, že se před ostatními bojí udělat chybu. Ale německy se prý naučila, a to tak, že v kanceláři MUSELA zvedat telefony a německým volajícím MUSELA odpovídat. ,Nemohli byste mi volat v angličtině?‘ zněl její dotaz, nad kterým jsme kroutili hlavou,“ vzpomíná Jiří, který tehdy považoval výuku po telefonu za nesmysl. Po Skypu snad, říkal si, tam se žák a lektor alespoň vidí. Ale naslepo?

Jenže… Byla to zaměstnankyně významného klienta a naléhala. Proto Šustáčkovi vyhověli.

„Paní dál chodila na naši skupinovou výuku ve firmě, ale po cestě z práce jí ještě zavolal do auta náš lektor. Jen pár minut denně,“ popisuje Jiří. Jeho žena Petra, která vedla zmíněné skupinové lekce ve firmě, se jednoho dne vrátila domů užaslá. „Z mnohaletých zkušeností víme, kolik nového se může žák naučit za určité období, o kolik vyrůst. Jenže tahle paní dokázala po třech měsících jazykový zázrak! Vždy seděla v koutě, bála se promluvit a reagovala jen na výslovné vyvolání. A zničehonic začala hýřit aktivitou, hlásila se vždy jako první, byla nejlepší ve skupině! Úplně zlomila mluvící bariéru! Povídám jí: ,Pavlo, co se s Vámi stalo?‘ A ona s úsměvem: ,To ty telefonáty, já Vám to říkala! To musíte udělat pro všechny!'“

Dva roky manželé Šustáčkovi precizovali celý systém. Budovali callcentrum s flexibilními lektory, schopnými po pár větách rozeznat jazykovou úroveň volaného žáka, okamžitě mu přizpůsobit mluvu, a hlavně ho zlepšovat tempem, které bude „tak akorát“ – ani ne příliš pomalé, tedy nudné, ani ne příliš rychlé, tedy frustrující. Mezi jejich nadšené klienty se zařadil třeba horolezec Radek Jaroš, první Čech, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek bez použití kyslíku. „Vždy jsem se vymlouval, že nemám na angličtinu čas. Jenže pár minut denně na krátký telefonát máme každý. A telefon při sobě taky.“

Tím vyjádřil hlavní benefity výuky a strhla se – aniž to horolezec chce – lavina. Z Edoo se stal fenomén, který přerostl i hranice a dobývá například Německo.

7 důvodů, proč se rozmluvíte rychleji

  1. Pravidelnost. „Jakákoli dovednost se udržuje a zlepšuje jedině tréninkem,“ říká Jiří Šustáček. „Přitom ale platí, že abychom měli běžeckou kondici, nemusíme denně běhat maraton. Je ale důležité BĚHAT DENNĚ. To dělá z neběžců běžce.“

To je princip EDOO. Výuka vezme žákovi jen 5 až 7 minut, ALE DENNĚ. „Voláme v domluvených časových pásmech. Manažery přistihneme obvykle v práci. Při prvním telefonátu slyšíme, jak honem utíkají s mobilem na toaletu, kamkoli, kde je hlavně nikdo neuslyší. Stydí se mluvit. A pak za pár dní…,“ usmívá se Jiří, „schválně přijmou telefon i na poradě a mluví hrdě před ostatními. Na každém je cítit, jak den za dnem získává zpátky sebedůvěru.“

  1. Jsi v tom sám. „Naši žáci nikdy předem nevědí, o čem se lektor bude bavit. Ano, je v tom stres, moment překvapení, ale právě takové prožitky si lidé pamatují. Co nás bolí a nervuje, to prostě nezapomínáme. Úkolem lektora je ovšem hlídat hladinu a povahu stresu tak, aby byl zdravý a motivující. Aby žák pochopil, že se nemá čeho bát, že se gramatickou chybou svět nezboří – že tu jde o to MLUVIT!“
  2. Nepomůžeš si ani gesty. „Komunikace po telefonu je nejnáročnější možná, protože je stoprocentně verbální. Nic neuhrajete rukama, nohama ani očima. Nemůžete odezírat. A to je dobře. Začnete SKUTEČNĚ POUZE poslouchat a mluvit,“ podotýká Jiří.
  3. Intenzita. „Pět až sedm minut denně po telefonu je větší porce mluvení než na většině skupinových hodin, kde se nevyžaduje soustředění, žáci mohou těkat, myslet na cokoli a ke slovu se dostanou jen občas. Telefonát je koncentrovaná výuka.“
  4. Pořád ve střehu. „Lektoři se na jednom žákovi střídají. Dnes zavolá první, zítra druhý. S nikým není možné posunout vztah do nějaké ledabylé roviny, kdy přátelsky klábosíte a hodina uběhne, aniž se naučíte něco nového. Ano, začátečníkům dáváme české lektory, aby se v případě nouze mohli česky zeptat na anglické slovíčko, ale i na ně znenadání nasadíme rodilé mluvčí. Češi se prostě potřebují naučit, že ZVLÁDNOU KOHOKOLI – porozumí každé artikulaci a řeči – jen si musejí začít věřit.“
  5. Mluvíš, mluvíš a zase mluvíš. „Mluvit se člověk naučí pouze mluvením,“ zdůrazňuje Petra. „Sledováním cizojazyčných filmů si zlepšíte porozumění, ale ne mluvu, čtením knih si zlepšíte slovní zásobu, ale ne mluvu, vyplňováním písemných testů si zlepšíte gramatiku, ale ne mluvu. A až dojde na lámání chleba, pořád bude někde v hlavě blok ,Nedokážu mluvit‘. To telefonát odbourává, protože každý zjistí, že nakonec DOKÁŽE mluvit.“ Jiří k tomu poznamená: „Všichni se prvního telefonátu bojí. Všechny těší, když skončí. Ale pro všechny časem začne být těžké hovor ukončit. Protože začnou mít ze sebe radost, chtějí růst víc, naléhají: ,Ještě alespoň minutu, ještě alespoň větu…‘ Poprvé v životě zjišťují, že angličtinu zvládají. Dokonce si začnou sami vyhledávat další zdroje – literaturu, audio pořady, protože už zlomili ten blok ,Nedokážu mluvit‘.“

„Pro naše lektory, zejména anglické rodilé mluvčí,“ zmiňuje Petra, „je prý nádherné učit právě Čechy. Dává jim totiž úžasnou energii to, když Češi najednou rozkvetou. My jsme odmalička vedeni k tomu, že máme odpovídat jen tehdy, když známe správnou odpověď, jinak riskujeme chybu, hanbu, špatnou známku. Třeba Američané jsou úplně jiná povaha. Ti naopak raději cokoli zkusí a třeba vyhrají.“ A s tím souvisí poslední klíčová výhoda.

  1. Můžeš udělat chybu. „My prostě Čechy učíme, že MOHOU udělat chybu,“ říká Petra. „Že mohou překonat stud, klidně se zeptat na slovíčko, které jim nenaskakuje, nebo se zjevně splést, pokazit gramatiku. Tím ,hanebným‘ okamžikem si to zapamatují. Víme, že se prvními telefonáty propotí, ale také víme, jak jim taková zkušenost psychicky pomůže. Lektoři dokonale vědí, co mají v průběhu rozhovoru ihned opravovat a také jak často – tak, aby žákovi POMOHLI, a ne ho umlčeli. Proto lektor spíše bedlivě poslouchá a po ukončení rozhovoru pošle žákovi bilanční esemesku a e-mail s vlastním komentářem, vysvětlivkami kritických momentů a vždy pěti novými slovíčky, která jsou úkolem pro tento den. A nazítří se pokračuje.“

Jsem tak rád, že voláte…

Šustáčkovi mají různé směry výuky (vedle klasické angličtiny je možné zaměřit rozhovory na business, marketing, HR…), nasazují i role play, tedy simulované scénky, kdy předstírají amerického klienta nebo recepční v hotelu, kam se žák v reálném životě chystá na dovolenou.

Jedna věc je stále sebevědomější a správnější mluva. Energie z telefonické výuky však může mít ještě jeden rozměr. Víte, kolik let je nejstaršímu žákovi EDOO?

Devadesát pět!

„Říkáme mu Jiříček. Žije v domově důchodců, nemá internet, takže si nemůže dělat testy, přesto celý den čeká na naše zavolání. Naposledy mi anglicky vyprávěl: ,Sedím v pokoji. Venku je sníh a náledí. Nemohu jít ven. A Vaše zavolání pro mě moc znamená.‘ To má člověk v očích slzy,“ říká Petra.

Jiří dodává: „Mezi klienty máme i spoustu sedmdesátníků. Když propadají skepsi, že se jazyk ,nikdy nenaučí‘, s odkazem na Jiříčka je špičkujeme: ,Klid, máte na to desítky let!'“

Petra: „Je zajímavé, že pro tyto lidi osobní rozvoj s žádným věkem nekončí. Často říkají, že si potřebují udržet hlavu rychlou.“

„A,“ uzavírá Jiří, „když jim voláme, oni prostě nejsou sami. Jaký paradox, viďte, když si na začátku mysleli, že v tom telefonátu stojí proti někomu? Jenže my jsme na jejich straně. A děláme to i pro svou radost, že dokážeme lidem pomoci s angličtinou dvakrát rychleji.“

Tak jak jste na tom Vy? Také se bojíte vzít před kolegy telefon, když víte, že na druhém konci je cizinec? A co to obrátit – být naopak tím, kdo uprostřed kanceláře hovor sebevědomě přijme, protože VÍ, ŽE TO ZVLÁDNE?

Jak překonávat bubáky z minulosti a budovat lepší budoucnost? O tom je nové vydání magazínu FC Most přes minulost, které zasíláme už 30. ledna. Spoustu inspirací pro osobní život, vztahy i práci najdete na více než 100 stranách. Svůj osobní výtisk najdete ve schránce, pokud budete registrováni zde.

© Petr Casanova

- Reklama -