Jak v sobě znovuobjevit hodnotu, kterou druhý zadupal

- Reklama 4 -

Takhle vypadala moje dnešní noc.

Pohovka, notebook a výhled na Hongkong.

Ptačí perspektiva je dobrá, když člověk potřebuje získat nadhled.

Třeba nad „chybami“ čtenářů mých magazínů a knih, které vypadají jako školácké, jenže my všichni chodíme do školy života, ne?

Po práci konečně čas a klid na mé čtenáře a komunikaci s nimi.

Celou noc jsem řešil tři případy.

Příklad 1: Ženu se dvěma dětmi opustil manžel. Bylo to dobře, protože ji objevil lepší muž. Přijal její děti za své, ji nosil na rukou. Ona si to dobře uvědomovala. Tedy – až teď. Do té doby si stále zoufala, proč se nevrací ten původní. Až o lepšího muže přišla. Teprve když neměla ani jednoho, pochopila.

Já se ptám: Co se musí stát, aby si lidé uvědomili hodnotu druhého včas – tedy dříve, než zůstanou sami?

Příklad 2: Klasika 90 ku 10. Vybral si ji, protože mu připadala stoprocentní. Jistěže nebyla, ale dokud byl zamilovaný, chyby neviděl nebo nepovažoval za důležité. Když mu čas odebral růžové brýle, náhle viděl, že… něco jí schází, že je jen devadesátiprocentní. A těch deset zbývajících procent (větší prsa) má jeho kolegyně. Odešel za těmi deseti procenty v domnění, že žena, která má to, co devadesátiprocentní partnerce chybí, musí být sama stoprocentní. Nebyla. Jeho kolegyně, jak zjistil, když i tady mu čas odebral růžové brýle, neměla nic moc navíc než oněch deset procent. Ano, devadesátiprocentní partnerku vyměnil za desetiprocentní kolegyni.

A teď mi psali oba. Devadesátiprocentní partnerka, která si ve stínu desetiprocentní kolegyně připadala jako nula, i muž, který si připadal jako idiot.

 

Já se ptám: Proč se honíme za ideálem dokonalosti, když neexistuje?

Příklad 3: Žena se rozhodla naprosto obětovat muže. Spálila mosty do práce, k přátelům, rodičům. Říká se tomu „totální láska“. Bohužel, tím okamžikem pro muže přestala být přitažlivá. Celý její servis se stal samozřejmým, nemusel o něj bojovat, usilovat, snažit se. Co nemá cenu, to nemá hodnotu. Jinými slovy: Co nemusíme platit, toho si přestáváme vážit. A tak ona, která se chtěla obětovat, byla obětována. Muž si našel mršku, která mu nic nedala zadarmo, a to mu imponovalo. Zatímco žena se mě ptala: Jak se před ním ještě více ponížit, aby se vrátil? Jakým doprošováním u něj získám vyšší hodnotu?

Já se ptám: Kde je hranice naší sebeúcty, která nám umožní pochopit, že ponižováním se nikdy svou hodnotu nezvýšíme?

Denně mi chodí přibližně 300 Vašich příběhů a žádostí o rozuzlení. Ročně je to 100 000 konzultací, které se často opakují, proto jsem sepsal 3 knihy, kde na nejčastější krize odpovídám. Protože ale vím, že ne každý má na mé knihy peníze, nebo potřebuje navést akutně, alespoň rámcově popíšu tady, jak v sobě znovuobjevit hodnotu, kterou v nás druhý zadupal.

Vím, že je každý případ unikátní, ale pokusím se být tak obecný, aby to pomohlo co největšímu počtu z vás, kteří toto právě prožívají.

Uděláš pro druhého cokoli, ale právě tím pro něj ztratíš hodnotu. Strašný paradox. Jako by ti méně dostupní byli žádanější…

1. vhled: Cítit se poníženě = znamení, že je na čase provést změnu

Smyslem našeho žití je cítit se šťastně. Do vztahů vstupujeme proto, abychom se cítili šťastnější než sami. Cítit se nešťastně je vždycky signál, že musíme něco změnit. Ať je to změna v srdci, v úhlu pohledu, ve svých návycích. V každém případě to, v čem nyní žijeme, nefunguje. A teď důležitý bod:

Kdykoli se cítíme zrazeni nebo poníženi, všimněme si, že obvykle naším prvním instinktem je podívat se kolem sebe po někom/něčem, koho/co bychom mohli obvinit. Ale ve skutečnosti bychom se měli podívat sami do sebe. Posvítit si: 1) na to, co cítíme, 2) na to, co nás při tom napadá, 3) na to, jak na obojí plánujeme reagovat.

I když nám připadá, že jsme bezmocní, je to jen pocit. Máme obrovskou moc. Náš život je naše odpovědnost. Ne vždy můžeme změnit to, co se děje mimo nás – tedy i to, jak se k nám chová partner, on je přece suverénní osoba. Ale vždycky můžeme změnit to, jak to vnímáme a do svého života přijímáme. Nejlegračnější je, že když změníme úhel, kterým se na život díváme, život se změní sám o sobě. Což nám konečně začne otevírat cestu k pozitivním činům.

Ten první se bude dít opět v nás. Jak zní?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -