5 způsobů, jak se stát celoživotní slabostí silného partnera

Kdo byl Hloupý Honza a kdo Popelka, když přestane být JÁ a TY a začne být pouze MY?
- Reklama 4 -

Skulinou v dřevěných okenicích zpívala meluzína, v krbu praskalo smrkové dříví a já se uvolil, že uspím kamarádčiny děti.

„A pak spolu žili šťastně až do smrti,“ povídám nakonec těm dvěma všetečkám.

„Ale strejdo, jak?“ ozvala se ta první.

„Hloupej Honza a bohatá princezna? Jak by jim to mohlo vydržet?“ přidala se ta druhá.

Vida – děti… Chtějí přídavek!

Usmál jsem se tedy a rozhodl se vyprávět o pohádkách všedního života. O párech, v nichž se jeden druhému stáváme slabostí. Partnerem, kterého je těžké nahradit. Protože i pro silného partnera bývá v těžkých chvílích oporou.

„Jak, strejdo, jak?“ naléhaly ty malé zvědavky.

Urovnal jsem jim tedy péřovou duchnu až pod bradu a začal: „To bylo tak…“

pohadka

1. pohádková podmínka: Zatímco většinu lidí v začátcích zajímají na druhém jen přednosti, Hloupý Honza hledá slabiny a učí se je přijmout.

Sejmul jsem ze stromečku papírový vánoční řetěz a zatáhl za něj. V jednom místě povolil.

„V jakém místě praskl?“ zeptal jsem se obou treperend. „V nejslabším, nebo v nejsilnějším?“

„V nejslabším přece!“ volaly o překot.

Jak píšu ve své první knize 250 zákonů lásky, každý vztah je jako takový řetěz. Praská tam, kde je největší slabina. K čemu je krásný partner, když na něj není spoleh, je to násilník, podrazák a pštros, který při prvním problému strčí hlavu do písku, jen aby ho nemusel řešit nebo svou chybu přiznat?

Vybíráme-li si druhého podle jeho největší přednosti, nebo zavíráme-li oči před jeho nedostatky, odsuzujeme se k tvrdému prozření jednoho dne – kdy vztah v nejslabším bodě povolí. Aby vztah vydržel dlouhodobě, musíme v první řadě umět navnímat, akceptovat a respektovat slabiny. Když to dokážeme, jako by se tyto slabiny vytratily.

A často se i skutečně vytratí, protože druhý na nich bez studu a výsměchu může začít stavět, pracovat, odstraňovat je.

Říká se tomu: přijmout partnera takového, jaký je. Kompletně. I s vadami – nakonec, nějaké máme každý.

Co kdybychom se už při seznámení naučili ukázat obě strany mince – líc i rub? Co kdybychom uměli být tak vyspělí, abychom rub dodatečně nevyčítali nebo nechtěli měnit? Co kdybychom byli natolik moudří, abychom pochopili, že i druhý je – člověk?

Proč hledáme partnera, se kterým nebudou problémy (když problémy vždycky budou), a raději nehledáme partnera, ochotného problémy řešit?

Otočte, prosím, na 2. stránku. 

- Reklama 5 -