14 nejdůležitějších vět mezi partnery

- Reklama -5

Průměrný muž řekne za den asi dva tisíce slov.

Průměrná žena asi sedm tisíc slov.

Namluvíme toho hodně. Nicméně nezáleží na počtu slov.

Ptejme se: Říkáme ta správná slova a řadíme je správně za sebe?

Záleží na kvalitě. Tak jako u přátel. Nepotřebujeme jich mnoho. Stačí pár, na které se můžeme spolehnout. Ti se stávají téměř součástí naší rodiny. V čele ale stojí partner. Klíčová osoba pro náš životní úspěch.

Jak píšu ve svých knihách, správný vztah nikdy nestagnuje. Nikdy neuvadá s problémy. Naopak s problémy roste. Každý problém je totiž příležitost, jak druhému pomoct. I když jsme od základů různí lidé, pro druhého můžeme být výjimeční.

Největší spása i zkáza člověka je v tom, že si zvykne na všechno. Na všechno zlé i krásné. I skvělého partnera je schopen brát jako samozřejmost. Před ním mluví mnoho, vymluví mu i díru do duše, ale zapomíná na věty, které by mezi partnery nemusely být častá, ale neměly by se vynechávat. Jsou to věty začínající nejhojivějším a nejopomíjenějším slovem na světě. Děkuji.

Vždy jsem si přál mít člova, kterému bych toto mohl říkat.

A ještě více jsem si přál chovat tak, abych mohl slýchat následující:

„Děkuji, že tolik obyčejných chvil měníš v neobyčejné.“

Když jsme sami, neobyčejné chvíle jsou něčím zvláštní.

Když jsme ve vztahu, neobyčejné chvíle nejsou někým zvláštní.

Mimořádné jsou proto, že je dělají mimořádní lidé. Pro nás.

„Děkuji, že mě posouváš dopředu, když to potřebuji.“

Někdy jsme vůz, kterému dojde benzin v půli cesty. Sami si nepomůžeme. Pumpa je daleko.

Někdo nás prostě stloukl, poplival, nechal ležet. Jediné, na co se vzmůžeme, je litovat se.

Partner tohle nesmí dopustit. Musí nás inspirovat, abychom byli tím, kým jsme říkali, že budeme. Nutí nás překonávat svou polovičatost. Mnohdy nemusí ani zdlouhavě mluvit, stačí podaná ruka a podpora.

Partner chápe, že mnoho problémů na světě by vymizelo, kdyby lidé více mluvili S ostatními a méně O ostatních.

Partner je první člověk, který chce, abychom s ním hovořili zpříma, i když je to možná nepříjemné a nesnadné.

Partner je ten, kdo chce pravdivý vztah, ve kterém se za pravdu a upřímnost přestaneme stydět.

„Děkuji, že mi chodíš naproti na půl cesty.“

Jak zdůrazňuji v novém vydání magazínu FC, není snadné, aby se shodli dva lidé s různou genetickou vybaveností, odžitou minulostí a způsoby rozhodování. Nesoulad musí vznikat neustále. Ale to je v pořádku. Už jsme si přece říkali, že vztah roste s problémy, které ti dva dokážou vyřešit. Není důležité ani JAK je vyřeší, ale KDE je vyřeší. Ryzí partneři je totiž řeší na půli cesty mezi sebou.

Kdykoli se neshodnou, pracují zkrátka na takovém řešení, které má smysl pro obě strany. Říká se mu kompromis. Jakmile se totiž uspokojí potřeba jen jedné strany, ta druhá bude znehodnocena. Nejzralejší páry to řeší dvěma identickými větami:

„Dnes to uděláme podle Tebe.“

– „Ne, dnes podle Tebe.“

Kompromis se vždy hledá lépe, když začínáme s maximální vstřícností k druhému.

Opravdu platí, že ve správném vztahu vyhrává ten, kdo miluje míň?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -