Proč nestavět most jen z jedné strany aneb O osudu pejsků na zavolání

Co by si pomysleli druzí, kdybych hned neuspěla?
- Reklama -5

Pátky patří mým setkáním s předplatiteli.

Na to včerejší přišla paní s dvouletou holčičkou. Měla manžela. Vlastně – neměla. Zkrátka byl to nemanžel.

Našel si milenku a argumentoval, že takhle – navolno – žije spousta vztahů. Rozvést se nechtěl, proč také, když by se v té chvíli musel dělit o majetek. Navíc sám nevěděl, jak to s milenkou vlastně dopadne. Potřeboval si nechat otevřená vrátka.

„Budeme si žít každý svůj život,“ řekl jí, když odnášel lodní kufr. Ano, on už s tím začal. Ale co ona? „Vždyť ho miluji! Nikoho jiného si vedle sebe neumím představit! Proto jsme se brali! Proto jsme počali dítě! – Holčička chce svého tátu!“ Jenže i na uspokojení dětské lásky musejí být dva. Nejen dítě, ale také onen rodič.

Další setkání patřilo mládenci, který byl v opačné pozici. Říkal jsem mu Pan Vzdušný, protože si stavěl vzdušné zámky. Až příliš si své emoce takzvaně projektoval do druhého – myslel si, že to, co cítí on, musí cítit i ona. A zoufale odmítal přijmout, že ona ho má ráda, ale nemiluje (o rozdílu v těchto slovech i myšlení takových lidí ve vztazích píšu v novém vydání magazínu FC.)

Jak to změnit?

Mám doufat, že se vrátí/zamiluje?

Nejsem jen naivní, když pořád čekám?

To byly shodné otázky, které mi kladli oba.

Oba trápilo to, pro co se druzí vůbec netrápili. Oba se snažili konstruktivně komunikovat, ale z druhé strany nulová odezva. A to je trápilo ještě víc.

Oba také použili jednu shodnou větu: Jsem ve vztahu, ale sám/sama.

Proč ten druhý nepřichází?

Oba měli sklon k dlouhodobému partnerství, ale jejich protějšky ne. Rozum by řekl: Fajn, tak ať si jdou. Ale Srdce miluje. Nechce, aby druhý odešel. Chce ho zpátky. Chce o něj bojovat, ne se ho vzdávat.

Člověk s takovým srdcem je ochoten udělat cokoli. Ale ať udělá cokoli, druhému to nestačí. Druhý nemusí do vztahu vůbec investovat, protože ten první udělá všechno rád za něj.

Byl to paradox. Ti druzí kvetli. Měli pořád na výběr. Ti první ale chřadli. Ano, ti, kteří do vztahu dávali celé své srdce a maximum, chřadli. Lidem, kteří dávali maximální lásku, ta maximální láska ubližovala. Protože nebyla opětovaná.

Jak píšu v bestselleru 100 nejkratších cestách k Tobě, dlouhodobé vztahy vydrží tak dlouho ne proto, že by k tomu byly stvořeny, ale proto, že je k tomu tvoří oba partneři. Oba na vztahu rovnocenně makají, oba vkládají podobné úsilí do komunikace a kompromisů, protože jen tak postaví mezi svými dvěma břehy most, kterého si oba stejně váží.

Rovnocennost

Rovnocennost je důležitá. Aby například komunikace byla rovnocenná, musí jeden stejně aktivně mluvit, jako druhý aktivně naslouchat. Jakmile jeden více mluví než druhý naslouchá, nebo jeden více naslouchá než druhý mluví, pak se most hroutí.

Stavíme-li most jen z jedné strany, pak musíme my sami překlenout celé propastné údolí. My si potom takového mostu mimořádně vážíme, protože víme, kolik nás stál úsilí, obav, přemáhání, potu. Jakou hodnotu má však pro druhého člověka, který nezná jeho cenu a přijde k hotovému?

Cena versus hodnota je nejdůležitějším příkladem rovnocennosti. Aby pro nás cokoli mělo hodnotu, musíme za to zaplatit. Cena je to, co obětujeme, hodnota je to, co za svou oběť dostáváme. Pokud neobětujeme nic, i věc velké hodnoty pro nás ve skutečnosti neznamená nic.

I když počasí bylo včera zamračené, zašel jsem s oběma čtenáři do Žlutých lázní. Nadohled Vltavy jsou ping-pongové stoly. Požádal jsem oba o hru.

Maminka i chlapec dali podání přes síť a já míček ignoroval. Podivili se. Dali tedy druhé podání a já znovu nehrál. Odložil jsem pálku, odešel od stolu a zeptal se: „Když teď budete stejným způsobem pokračovat, jaký bude stav zápasu?“

Uvědomili si, že tam, kde není herní partner, není ani hra. Není výsledek. Tam, kde lidé ignorují pravidla, se k žádnému výsledku vůbec nedoberou.

Pejsek

Ve svých knihách často používám pojem bezpodmínečná láskaJe to ryzí láska se všemi důsledky. Bezpodmínečně znamená milovat i tehdy, když druhý nemiluje i když vůbec ve vztahu není. Bezpodmínečně znamená milovat bez rozumu, celým srdcem. Bezpodmínečně milující člověk může být opravdu i sám a jediný, kdo ve vztahu miluje, protože srdce nepřestává věřit, že samo nezůstane.

Jednou jsem měl bezpodmínečně milujícího psa. Nepřetržitě za mnou běhal. A když jsem ho odehnal, o to více ke mně vzhlížel. Čím později jsem se vrátil domů, tím šťastněji mě vítal. To je princip bezpodmínečně milujících lidí. Stačí jim málo. Někdy dokonce i nic.

Bezpodmínečně milující lidé nepřestávají čekat. A když se nakonec druhý ozve, třeba jen pro epizodní přespání, ti bezpodmínečně milující lidé se radují: „Měl/a jsem pravdu, opravdu mu na mně záleží!

Tak jako když bezpodmínečně milujícího psa pohladíte, než ho nakopnete. On bude mít v hlavě to pohlazení, ne to kopnutí. Zase bude kdykoli připraven, až ho zavolám. I když ho kopnu, bude rád, že jsem si na něj vzpomněl.

„Jak druhého přimět, aby ten most začal stavět se mnou?“ zeptali se mě oba smutnýma očima, jaké může mít snad opravdu jedině pes.

Jaký postup se mi již u spousty čtenářů osvědčil?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -