9 kroků od spálených mostů aneb Jak se z „Prosím, vrať se“ stane „Pozdě, už se nevracej“

Vlhko, to potřebuje. Co nejvíce pláče, vnitřních výčitek, hledání viny v Tobě a nikde jinde.
- Reklama -5

„Odešla,“ hlesl do telefonu.

A já se v první chvíli zasmál.

Protože to musel být vtip.

Jenže nebyl…

Spolu měli tři malé holčičky. Pětatřicetiletá máma opustila jeho – no, to se stává, viděli ji nasedat do krásného sporťáku vedle svalnatého frajera.

Jenže ona se tím okamžikem zřekla i svých dětí. Jako kdyby zavřela dveře za minulostí. Děti pro ni přestaly existovat. Té nejmladší byly tři roky.

Hleděly na něj tři páry tázavých očiček.

Když jsem do jejich domu přijel, on jen mlčel. A já – sakra – nemohl chodit. Něco mi zdržovalo nohy.

Pohlédnu pod ně a tam – zmuchlané oblečení holčiček, rozházené po zemi.

„Byly v pračce. Chtěl jsem holkám vyprat,“ řekl jako ve snách.

Vyprat? Fajn. Ale – teprve teď mi došlo – KDE JE PRAČKA? A – rozhlížím se – člověče, kde je všechno ostatní?

Totálně vybílený byt. Zatímco on byl v práci a děti ve školce a škole. V jejich vyházeném oblečení na zemi jen máminy a cizí šlápoty od bláta. Asi spěchali… ani se nepřezuli. Jako by společně šlapali po samotných dětech.

Za sportovním vozem odjel stěhovací vůz. Právně to bylo v pořádku.

Stejně jako to, že od této chvíle bude muset platit to, na co nebyl připraven. Musí manželce vynahradit polovinu domu, ve kterém s dětmi bydlí, protože jinak, jak mu vzkázala, se „do své poloviny“ nastěhuje se svým milencem. Před dětmi.

Ale čert vem peníze. Čert vem to, že se teď sakrarychle musí nejen psychicky sebrat, ale i začít prakticky fungovat – naučit se vařit, prát, kompletně starat o děti, vstávat dřív, usínat později. To chlap přece zvládne.

Čert vem i to, že bude muset holčičkám nějak vysvětlovat, kam máma odešla, proč ani dnes nepřijde, co jí udělaly, že jim ani nezavolá, proč nereaguje na obrázky, které jí nechávají za oknem, proč ani na Vánoce nepřijela – jen je obejmout, alespoň jednou za rok…

Ne, to nebylo nejtěžší. To nejtěžší teprve mělo přijít. Za deset let. Tedy nedávno. Musel totiž říct: „Holky, pozdravte, tohle je Vaše máma. Začalo jí se stýskat a chtěla Vás vidět. Obejměte tu paní…“

A ony nepochopí, co po nich táta chce.

Protože k cizím lidem se přece nechodí…

1 důvod pro Speciál

Když Vás opustí někdo, koho niterně milujete, zpočátku myslíte, že to nepřežijete. Je to proto, že pravá, niterní láska není o tom najít člověka, se kterým se dá žít, ale člověka, bez kterého se nedá žít.

Toto je klíčový důvod, proč jsem psal Vánoční Speciál – unikátní dárek pro lidi, kteří si myslí, že po zimě nepřijde jaro; že květ, který jednou opadal, už nikdy nerozkvete. Přitom všechno dobře dopadne.

Protože čas tento první emotivní pohled změní. Sejde z očí, sejde z mysli.

A časem jste dokonce schopni partnerovi říct: Udělal jsi dvě chyby. Za prvé, že jsi ode mě odešel. A za druhé, že jsi mi tak umožnil zjistit, že se bez Tebe dá žít.

Dá, a dokonce lépe. Bez lidí, kteří jsou schopni jen tak nás hodit přes palubu, se totiž časem žije vždycky lépe.

A tak se z „Prosím, vrať se“ stane „Sorry, už se nevracej“.

Jak ale tu dlouhou cestu zvládnout?

Jak si během té cesty neubližovat?

Jak nechat minulost nejsnáze odplynout?

Muž, o kterém vyprávím, mohl být také plný hořkosti, žluči, pomstychtivosti, bezmoci – tudíž spousty negací.

Naštěstí pochopil, že ani jedno by mu nepomohlo. Natož dětem, na které zůstal sám a pro které byl od té chvíle jediným vzorem.

Jakých 9 kroků jsme tedy zvolili?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -