10 způsobů, jak udělat děti šťastnějšími

Šťastné dítě! Ach, jak je pak snadné být šťastný sám. Jenže, funguje to i opačně. Děti potřebují šťastné rodiče.
- Reklama -5

Neexistuje šťastný rodič, je-li nešťastné dítě.

A naopak: Aby děti byly šťastné, potřebují šťastné rodiče.

Jak můžeme být sami šťastní, tomu jsem věnoval celý Vánoční Speciál. Ale jak přispět k vnitřnímu štěstí vlastních dětí? Tudíž: Jak znásobit své štěstí?

Mnozí rodiče si mylně myslí, že děti jsou automaticky šťastné. Ano, v hlavě ještě nemají tu dospěláckou kartotéku strachů, nadepsanou Tady je všechno, co by se v mém životě MOHLO POKAZIT. Děti mají pořád ještě pozitivní představivost, zvídavost, hravost, ale…

Děti nečiní šťastnými ani tak to, co pro ně děláme, jako to, co jim ukazujeme, že pro sebe mohou udělat samy. Ano, i děti umějí nalézat štěstí v sobě, a to mnohem snáze než dospělí. Potřebují k tomu však jedno: trochu pomoci, trochu naděje, a hlavně někoho stálého po svém boku, kdo v ně věří.

Na Václava Havla rád vzpomínám kvůli jedné jeho myšlence: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Děti by měly žít v první řadě život, který má smysl. Proto také ze všeho nejvíce potřebují slyšet slova plná naděje, lásky, hrdosti:

Mám Tě rád.

Jsem na Tebe pyšný.

Věřím Ti.

Odpouštím Ti.

A později: Promiň mi to. Poslouchám Tě. Tohle už je Tvoje odpovědnost.

Ve Vánočním Speciálu ukazuji, jak i dětem předávat správnou energii. Učme se to, prosím. Uvědomme si, že dětství je krátké a rychlé. Ruku svých dětí můžeme držet krátce, ale jejich srdce můžeme uchopit navždy.

Jak tedy pomoci k jejich šťastnému dětství, které se následně může o to spíše vyvinout ve šťastnou dospělost? Tudíž: Jak i my sami můžeme být o něco šťastnější?

  1. Dopřejme jim dost času na hraní

Samozřejmě, až po splnění povinností. Přemýšleli jste však někdy o tom, proč si vůbec děti mají hrát? Ano, hrou se nejlépe učí. Poznávají, že se zkoušením nových věcí dá bavit, ostatně i proto žádají stále nové výzvy a přístupy – jen to srovnejte s námi dospělými…

Pomocí hraní děti rozvíjejí svou představivost, tvořivost a soutěživost, kdy jejich nejčastějším soupeřem jsou ony samy. Učí se prohrávat i vítězit. A to tím spíše, čím více přicházejí mezi kamarády. Dětští psychologové totiž tvrdí, že základní životní dovednosti děti přejímají od druhých dětí, ne od dospělých. Napodobují mnohem více své kamarády než své rodiče. A to je v mnoha případech dobře. Proto jen ať jdou ven a učí se.

  1. Hádejme se jinde než před nimi

Mozek dospělého, jehož rozvoj se zpomalil nebo zastavil, má problém pochopit, že mozek dítěte se rozvíjí naopak ohromně rychle, zejména během raného dětství. Vidí-li nebo slyší-li dítě dospělé rezignovat pod tíhou problémů a nejistot, může ho to negativně ovlivnit, infikovat strachem – který na dítěti ani nemusí být znát.

Kdo odebírá magazín FC, ten se v novém čísle, které mu přijde do schránky už za dva týdny, dočte mimo jiné to, proč děti dělají přesně to, co rodiče nechtějí – a jak tomu předcházet. Mezi mnoha doporučeními je i to, že děti by neměly slyšet stresující a manipulativní konverzace, zejména by se neměly učit upřednostňovat vlastní „pravdu“ před diskusí. „Vítězným“ argumentem totiž určujeme, KDO je lepší, zatímco diskusí pomáháme určit, CO je lepší.

  1. Neporovnávejme své děti s ostatními

Tlak na úspěch v dnešní společnosti láká rodiče k tomu, aby dětem záhy vštěpovali smysl pro konkurenceschopnost. Mnozí rodiče to také dělají, porovnávají své děti s ostatními. Vůbec nejhorší je, když dospělí (nejen rodiče) tímto způsobem poukazují na „žádoucí“ osobnostní rysy, které by dané dítě mělo mít – a nemá. Takoví dospělí dítě nutí, aby druhé napodobovalo, či dokonce duplikovalo, tedy se smířilo s rolí kopie, která nikdy nepředčí originál, spíše bude vždycky daleko za ním.

Bohužel, veškeré srovnávací tendence, zejména laděné do negativna, nepříznivě ovlivňují sebedůvěru a sebevědomí dítěte. Chceme-li, aby dítě bylo šťastné, rozvíjejme v něm jeho přednosti. Sice nebude jako nikdo druhý, zato bude jako nikdo jiný.

  1. Vysvětlujme dětem výhody negativních emocí

Dítě samozřejmě není příliš zkušené. Také ono podléhá spontánním výbuchům hněvu, závisti a smutku, ale všechny tyto reakce si vykládá negativně, ne jako možný odrazový můstek – příležitost naštvat se na sebe a hnout z místa, které nás rozčiluje.

Vinu na tom nesou i dospělí, protože mají sklon trestat dítě za negativní emoce. Vzteká-li se dítě, je podle nich špatné a zaslouží si ještě další trest. Naopak, dětem je vhodné připomínat, že každý – ba i ti „dokonalí“ dospělí – zažíváme negativní emoce, a učit je hledat způsoby, jak se s nimi vypořádat konstruktivně, respektive jak tyto emoce i využít ke svému růstu.

  1. Oceňujme jejich úsilí

Dítě se každým dnem přibližuje k okamžiku, kdy bude muset pochopit, že k posunu dopředu potřebuje tvrdou práci. Nemůže zaostat jen u toho, co ho těší, bude se muset kousnout a překonat okolnosti i lidi, kteří mu nepřejí. Jít proti výsměchu, nepřejícnosti i proti sobě.

Je důležité dítě ocenit, pokud se snaží něco dokázat. Něco, co pro něj není samozřejmé, v čem nemá zvláštní nadání, a přesto se pouští do boje.

Dítě od narození překonává to, co mu nejde. Dospělí mu to bohužel chtějí ulehčit. Nechtějí vidět své dítě, jak se trápí, nebo dokonce drsně prohrává. Proto ho odvádějí k pohodlnějším cestám, kde bude vždy jasným vítězem a spokojené. Problém je, že dětstvím život nekončí a v dospělosti se každý musíme vypořádat s tím, co nezvládáme dobře – a tím je i život sám.

Potřebujeme se nebát rvát, usilovat, přemáhat sami sebe. A k tomu potřebujeme podporu, která nám po pádu vždycky řekne: „Nevadí, zkus to jinak, znovu, správnou cestu najdeš!“

Co dětem vlévá pohodu a sebevědomí?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -