Smutníš? Proč tak dlouho? 3 způsoby, jak ovlivnit své emoce

Myslíš, že to samo přejde? A proč chceš v těch negativních emocích zůstávat déle a pasivně?
- Reklama -5

Přijímáš své emoce takové, jaké jsou? Nebo se je snažíš změnit?

Patříš k těm, kteří usilují o jejich ovládnutí, nebo se jim automaticky podřizuješ?

Přemýšlíš o nich? Odkud se berou? Proč je Ti chvíli dobře a záhy špatně? Proč Tě tolik ovlivňují? A proč stačí něčí hloupé slovo nebo podlý čin, a hned máš po náladě? Proč se nad to neumíš povznést? A proč někdo jiný ano? V čem to je?

S tím, jak první z Vás dostávají do schránky nové vydání magazínu FC (více o něm zde), množí se Vaše otázky právě na zkrocení emocí. Jak se nedat zadávit smutkem, hněvem? Jak najít útěchu ve vnitřním klidu, v procesu vděčnosti (i za to špatné)?

Zajímá Vás to? Pokusím se ukázat 3 způsoby, jak regulovat své emoce ke svému prospěchu.

Běžný přístup: voda a dveře

Emoce jsou energie. Mají sílu nás zvednout i srazit. Jsou jako vodní proud a my jako surfaři. Obvykle si tedy vybíráme naše oblíbené emoce (radost), když je nám dobře, a snažíme se na té vlně jet a vydržet co nejdál.

Stejně tak se zuřivě vyhýbáme takzvaným nežádoucím emocím (strach). Někdy jsme jako domácí za dveřmi, neopatřenými kukátkem. Někdo zvoní, my pootevřeme, a vidíme-li nežádoucího souseda, snažíme se rukama nohama blokovat dveře, jen aby nevstoupil. Křičíme, jak je špatný, bojujeme s ním, hádáme se s ním…, zkrátka, soustředíme se na něj a vyplýtváme veškerou energii.

A ve skutečnosti se ten soused nikam netlačí. Stojí na prahu a se smíchem pozoruje, jak se sami rveme s vlastními dveřmi a jak to na nás zanechává následky. Když pak vysílením padneme za svými dveřmi, ten soused si jen nasadí klobouk a odejde. Nemusel nic dělat. My jsme se vyčerpali sami.

Co Ti je? Pojď si o tom promluvit. Nedělej to kvůli mně. Udělejme to kvůli Tobě.

Co je emoční regulace: cesta a cíl

Prominete jednu odbornou definici? Emoční regulace jsou procesy, kterými jedinci ovlivňují své emoce. Ty procesy mohou být automatické, tedy bezděčné, které si ani neuvědomujeme. Příklad: Sledujeme film, naskytne se děsivá scéna a my automaticky zavřeme oči. Omezíme tak příjem negativních informací a nevytváříme si ještě horší emoce. Anebo – to je druhá varianta – regulujeme své emoce vědomě, často nuceně. Příklad: Máme první rande, jsme nervózní, buší nám srdce, ale my se snažíme usmívat. Stažením lícních svalů aktivujeme hormony, které nám dělají lépe.

Své emoce můžeme rovněž regulovat cílem, nebo cestou. Tak psychologové říkají dvěma způsobům, kterými se snažíme přeprat negativní emoce. Cílem je míněno soustředění na osvědčený bod. Příklad: Abychom zmírnili zármutek, pustíme si prověřenou komedii. Pamatujeme si totiž, jak jsme se při ní naposledy cítili – jak jsme se smíchy popadali za břicho. Chceme ten pocit vyvolat znovu.

Cestou je míněna snaha ovlivnit dynamiku a trajektorii emocí tak, že vložíme svůj osud do něčeho, čemu důvěřujeme a co má potenciál nás možná už vzápětí, možná až za chvíli přivést „na jiné myšlenky“. Příklad: Rozešli jsem se a je nám pod psa. Absolutně nevíme, jak z bludného kruhu. Zavoláme tedy nejbližšímu příteli. Jdeme s ním na kávu. Ačkoli sami nevidíme světlý bod v tunelu, věříme, že je schopen snížit intenzitu našich obav prostým rozptýlením – jiným pohledem na naši situaci.

(Mimochodem, cesta je způsob, který já volím při setkání s Vámi, čtenáři mého magazínu nebo mých knih. Nabídnout Vám jiný pohled, odstup, nadhled. Jako kdybyste byli ztraceni v temném lese a já Vás jen na okamžik vzal na blízkou horu, z níž je snadno vidět, kudy vede Vaše cesta z temného lesa. Protože ta hora umožňuje vidět Vaši pozici z jiné perspektivy. A to mnohdy stačí. Změníte-li své emoce – beznaděj v naději –, najednou věříte v řešení, a protože v něj věříte, začnete pozitivně jednat. FirstClass nejsou žádná kouzla.)

Když se potkáváme, nechci nic víc, jen abyste zvedli hlavu, narovnali svou páteř… protože pak uvidíte tytéž věci jinak.

Jak řídíme své emoce, a ani to nevíme

„Je mi smutno,“ řekneme si. Věříme, že to (samo) přejde.

Ale dovolte otázku: Proč by to mělo přejít? Proč by se emoce neměly naopak rozvinout?

Příklad: Máte někdy pocit, že se na Vás všechno hroutí? Jak to vlastně začalo? Zřejmě jste si uvědomili jeden vážný problém. Místo abyste hledali jeho řešení (tudíž začali přemýšlet pozitivně, konstruktivně, proaktivně), naopak hledáte jiný problém, který Vás v té chvíli trápí. A potom další. Tímto domino efektem nepotlačíte ve své mysli negativní emoce, naopak je rozvinete. A je to dáno pouze tím, na co se soustředíte – na problém, nebo na řešení?

Všichni máme schopnost vyhnout se obávaným situacím, tedy negativním emocím. Příklad: Nechodíme v noci přes temný městský park, protože to může být příliš nebezpečné. Raději jdeme za světla. Ušetříme si mnoho strachu.

Nebo: Všichni máme schopnost, i když už je negativní emoce na cestě, změnit její energii nebo fyziologickou odezvu našeho těla. Příklad: Prohrajeme ve sportu, a přesto se usmějeme a vezmeme to s nadhledem. Prohra nás tolik nebolí. Jaromír Jágr říká: „Když jdu po prohraném zápase podat soupeři ruku a upřímně mu blahopřeji, že si výhru zasloužil, je i mně lépe.“

Jaké 3 způsoby tedy pomáhají ovlivnit naše emoce, ať prožíváme cokoli?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -