Proč se věrnost ženy pozná, když muž nemá nic, a věrnost muže, když má všechno

Jak moc litovat odchodu partnera poté, co mu přestalo stačit, kdo jsi?

Jdu na speciální svatbu. Přítel, Australan, báječný chlap a ZCELA MIMOCHODEM majitel dvou luxusních hotelů v Praze, si bere naši čtenářku, kterou poznal přes naši seznamku.

Proč zdůrazňuji ZCELA MIMOCHODEM? Protože je tak těžké najít životní partnerku, která bude milovat Vás, a ne Vaše peníze, když těch peněz máte spoustu.

Je to asi tak těžké jako najít životní partnerku, která zůstane po Vašem boku, když ze spousty peněz najednou nemáte žádné.

JEHO příběh

Jamie měl štěstí na milující partnerky, dokud se mu dařilo.

Jamie, říkejme mu tak, odmalička snil o podnikání v oboru hospitality. Byl pohostinný, z jednoho úspěšného penzionu měl dva, tři, z hotýlku hotel, druhý, třetí a dnes oblétává zeměkouli a dohlíží na desítky svých hotelů kongresového typu. V Praze má, jak řečeno, dva.

O výstavní ženy s přáním být jeho celoživotními přívěsky neměl nouzi. Tedy, dokud se mu dařilo. Jakmile se dařit přestalo (a v podnikání musíte objevovat i slepé cesty), řekly mu adieu.

Potkal jsem ho náhodou na ostrově v Indickém oceánu, kde jsme s Janou měli svatbu. Byl smutný. Nenáviděl své podnikatelské prohry, protože mu z jeho pohledu braly ženy, které miloval. Učil jsem ho naopak ty prohry považovat za požehnání, protože ho zbavovaly žen, které měly rády jen polovinu jeho příběhu – tu úspěšnou: „Kdo po Tvém boku nehodlá být v časech, kdy se Ti nedaří, ten si nezaslouží být po Tvém boku v časech, kdy se Ti daří.“

Skutečnou loajalitu lidí, především přátel, poznáme tehdy, když se nám nedaří. Proto také muž pozná věrnost ženy nejlépe, když najednou nemá nic. A když ona má všechny důvody ho opustit.

Tehdy zůstane, pouze když ho miluje. Pouze ze srdce, ne z rozumu.

JEJÍ příběh

Když Míšin partner mohl mít všechno, na co si ukáže, chtěl mít všechno, na co si ukáže…

Míša, říkejme jí tak, vždycky snila o úspěšném partnerovi. Muži, na kterého bude moci být hrdá a který bude nejlepším příkladem jejím dětem. Věděla však současně, že úspěch nepadá z nebe – muž jej nejprve musí vytvořit.

A tak začínala s muži, kteří žádný úspěch nejdříve neměli. Trpělivě je podporovala v jejich cestě, až se ti muži opravdu stali úspěšnými. A pak…

Kdo příliš rychle vystoupá na vrchol, kde nikdy nebyl, může podlehnout závrati. Ta se projevuje tak, že se mu zamotá hlava a on najednou ani neví, do čí náruče spadl. Míšini muži, když dosáhli vysněné slávy, postavení, finančního úspěchu, obvykle padali do náručí svých sekretářek, kolegyní, obchodních partnerek a tu a tam i Míšiných „kamarádek“.

Paradoxní bylo, že Míša dobře znala magazín FC. Dávala k Vánocům předplatné svým partnerům, aby měli motivaci stoupat hustými mraky ke svým snům. Když jich však dosáhli, Míšu už přes ta oblaka dolů neviděli. Holka se zlatým srdcem poznala, že skutečná láska a věrnost muže se často pozná tehdy, když má najednou všechno.

Říká se sice, že peníze kazí charakter, ale není to pravda. Peníze ODHALUJÍ charakter.

„Mám jen smůlu, nebo se úspěch muže míjí s jeho charakterem?“ položila mi Míša jednou tvrdou otázku při osobním setkání, jehož se účastnila i moje partnerka. Když Míša odešla, moje partnerka řekla: „Ta holka má zlaté srdce. A Ty to tak necháš?“

Ten den jsem se rozhodl pro specifickou seznamku, o které mnozí říkají, že jsem ji zřídil pro své přátele Jamieho typu. Trochu ano, protože lidé, kteří čtou FC delší dobu, obvykle už něco vědí o prohrách a hodnotě úspěchu. Ostatně Jamie a Míša netvoří první pár, který se díky seznamce bere, ale to je teď vedlejší.

Proč odchod více bolí toho, kdo zůstával?

Voláš, nebere. A Ty nevíš, na čem jsi. To je bolest. Mnohem větší, než být sám. A to tehdy, když se snažíš zachránit vztah – ale sám.

„Peníze mi rozbily vztah,“ říkali oba. Jamie i Míša se však mýlili. Peníze ještě nikdy nerozbily vztah. Vždycky ho rozbil člověk. A kde je rozbití, je i bolest.

Míša ji cítila, když jednou večer nemohla vsunout klíč do zdířky zámku partnerova bytu. Volala zámečníky a oni se jí vysmáli: „Vždyť jsme dnes na jeho pokyn vyměnili zámky.“

Když zazvonila, otevřela jí jiná slečna a hodila jí na ulici její osobní věci. Muže se nedovolala. Přesto mi říkala: „Nedokážu ho přestat milovat.“ Není divu. Milování jsou emoce, ne rozum. A kdo vnímá druhého jen emocemi, ten často vypadá jako bez rozumu.

Jamie také déle než čtyřicet let hledal někoho, kdo pochopí základní pravidlo vztahu: Nikdy nezraď člověka, který Tě miluje. Protože to zabíjí lásku v lidech. Zrazení lidé mají sklon přestat věřit v lásku. Přitom láska nezrazuje. Láska je naprosto nezávislá na tom, jak s námi druhý jedná. Kdo zrazuje, je jedině člověk.

Byly to časy, kdy jsem tu chlácholil Jamieho, tu Míšu. Vysvětloval jsem jim, proč zrada tolik bolí – protože nikdy nepřichází od nepřátel; vždycky přichází jen od lidí, kterým jsme věřili. Ti, kterým nevěříme, nás nikdy zradit nemohou.

Nebo jsem jim vysvětloval, proč najednou v srdci cítíme takové prázdno – prostě proto, že je tam NIKDO; uvědomujeme si totiž, že jsme se zamilovali ne do té konkrétní osoby, ale do představy, za kterou se vydával – do někoho, kdo ve skutečnosti nikdy neexistoval.

Nebo jsem jim vysvětloval, proč se najednou cítíme tak osamělí, nechtění, zbyteční – protože ti, bez kterých nedokážeme žít, najednou dokážou žít bez nás; že nelitují toho, co nám provedli; zkrátka že „nemají srdce“, ve které jsme tolik věřili.

Jak se z takového otřesu vůbec sebrat?

Jak uvěřit, že někdo další může být lepší, když doposud „všichni byli stejní“?

Jak vůbec vykročit s takovým zraněním a vědomím věku, který nejde zastavit?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -