10 prvních pomocí, když Ti okolí bere energii

Když je cesta, po které jdeš, před Tebou čistá a umetená, pak je pravděpodobně někoho jiného.
- Reklama -5

Ještě nikdy jsem v prvních dnech po začátku rozesílání nového vydání magazínu FC nedostal tolik zpráv jako teď. Jak najít odvahu jít svou cestou – takový název má to současné.

Osmadvacetiletá Veronika, která je mou dlouhodobou čtenářkou, se mi svěřila s tím, co si dlouho nechávala pro sebe: „Vaše facebookové stránky sleduji už dlouho. Ráda si ve volných chvílích čtu nejen články, ale i Vaše odpovědi na jednotlivé komentáře. A několik Vašich myšlenek mi změnilo život. Vysnila jsem si, že něco dokážu.“

Rodačka z Děčína byla vystudovanou zdravotní sestrou. Těšilo ji pečovat o druhé. Jenže ze zdravotnictví musela odejít, neutáhla to finančně. „Jednou mě kamarád s bolavými zády poprosil, zda bych ho nenamasírovala. Masáže jsme měli v rámci střední školy. Když se mu ulevilo, zjistila jsem, co přesně chci dělat. Jenže otevřít si masážní salon není levné.“ A pak to začalo.

„Nastoupila jsem tedy do zaměstnání v oblasti obchodu. Od rána do pěti odpoledne jsem seděla v kanceláři, do noci brigádničila jako poslíček s pizzou, a ještě chodila dva dny v týdnu vzdělávat se. Když byli přátelé na koupališti nebo v parku, já pracovala. Když večer vyráželi na zábavou, já se těšila akorát do postele. V jeden moment jsem to chtěla vzdát. Myslela jsem, že to nikam nevede, že to nevydržím. Ale pořád jsem četla Vaše články a příběhy lidí, kteří v takové chvíli pokračovali…“

Dnes má vlastní masážní salon v Praze i zaměstnance. Specializuje se na klienty, které jinde nechtěli přijmout. Třeba na ty, kdo mají zdravotní potíže, masáže potřebují, ale jsou velmi lechtiví. Jenže to je současnost, které vůbec nemusela dosáhnout, kdyby to vzdala.

Při osobních setkáních, autorských čteních nebo vzdálených konzultacích se mě ptáte, jak nepochybovat, když Vám okolí (z mnoha důvodů) rozmlouvá Vaši vizi nebo když nerozumí tomu, co je pro Vás důležité. Dám Vám jen několik námětů k zamyšlení.

1. Představte si svůj život jako knihu a svou přítomnost jako jednu z kapitol někde uprostřed té knihy. Jak může někdo jiný porozumět celému Vašemu příběhu jen z jednoho letmo přečteného odstavce? Příliš mnoho lidí soudí druhé jen podle kapitoly.

2. Je naprosto v pořádku žít život, kterému ostatní nerozumí. Protože to není jejich život, jejich vize, jejich hodnoty.

3. Ti, kdo slepě následují dav, nikdy nedojdou jinam než ten dav. Pouze ten, kdo se odváží jít svou cestou, může objevit místa, na kterých nikdo před ním nebyl. Proto se připravme, že to, čeho chceme dosáhnout nebo již dosahujeme, je pro všechny ostatní neuvěřitelné, pochybné, nereálné. Protože oni nejdou jinými než vyšlapanými cestami.

4. Lidé v davu znají jen to, co by se mělo. Lidé mimo dav tuší i to, co by se mohlo.

5. V každém okamžiku buďme natolik pokorní, abychom si uvědomovali, že nejsme lepší než někdo druhý, ale současně také natolik moudří, abychom si uvědomovali, že jsme odlišní než všichni ostatní.

6. Nikdy nepoměřujme svůj život s druhými a také nikdy druhé nesuďme. Nemáme ponětí, čím kdy procházeli. Za to, co my považujeme za samozřejmě dosažitelné, možná hodně zaplatili. Ať jsou v davu, nebo mimo něj, je to jejich cesta.

7. A naopak. Co si ostatní myslí o nás, není naše věc, ale jejich věc, kterou fakticky nemůžeme ovlivnit. Pozitivní nás vždycky uvidí pozitivně, negativní negativně. Proto co si o nás jiní myslí nebo co o nás říkají, vychází z nich; s námi to má ve skutečnosti pramálo společného.

8. Nikdo na světě nemá moc vytvořit nebo zničit naše vnitřní štěstí – jedině my sami. (Když já nerozumím něčemu, co se děje v mém životě, zavřu oči, zhluboka se nadechnu a připustím existenci síly, která je mocnější než já. A řeknu si: „Vím, že to, co prožívám, je Tvůj plán. Nechci víc, než abys mi pomohl tím projít.“ Mimochodem, ještě nikdy neřekl ne…)

9. Když něco, co se nám přihodí, nechápeme, nesnažme se o tom příliš přemýšlet. Je v pořádku, že v každém okamžiku života neznáme úplně všechny odpovědi. Proto nežijeme jen jeden okamžik. Proto odpovědi přicházejí, až nastane správný čas – a to obvykle bývá tehdy, když do těch odpovědí trpělivostí a pokorou dozrajeme.

10. Ke každému okamžiku svého života přistupujme jako ke střelbě lukem. Dejme tu nejlepší ránu, jakou v dané chvíli umíme. A pak už to nechme být. Nesnažme se dohnat ten šíp a změnit směr jeho letu. Nejde to. Jestli je předurčen k tomu, aby zasáhl cíl, pak ho zasáhne. A jestli ne, s každým ránem máme nový pokus.

Lidé mi často píšou o rady. Zapomínají, že rady vždycky nepotřebují. Co obvykle stačí, je víra, která je podrží, ucho, které je vyslechne, a srdce, které jim porozumí. O své cestě vědí nejlépe oni. A uspět na ní dokážou sami. Jako Veronika. Jako mnoho dalších z vás.

Snažme se mít, prosím, na paměti dvě věci po celý život:

– Jsme-li sami, pečujme o své myšlenky.

– Jsme-li s někým, pečujme o svá slova.

© Od srdce, Petr Casanova

Magazín FC je možné pouze do vyprodání zásob získat v tištěné podobě zde.

Zájemci ze Slovenska si mohou zaslání jednotlivých vydání objednat zde.

Komu okolnosti vyhovují číst raději z tabletu nebo chytrého telefonu než z papíru, může si elektronickou verzi magazínu FC stáhnout v aplikaci zde.

- Reklama -