O muži, který poslepu napsal stovky knih a všechny honoráře odmítl: Co chtěl lidem sdělit?

Chico Xavier (1910–2002). Muž, který napsal stovky knih poslepu a jakýkoli honorář odmítl.
- Reklama -5

Každé pondělí píšu rubriku Od nuly k úspěchu. Možná Vás dnes překvapí, že nebude o finančním úspěchu. Jenže já finanční úspěch považuji jen za jeden z mnoha možných úspěchů v životě. Dnes popisovaný úspěch bude dokonce přesně opačný, NEfinanční.

CHICO XAVIER vypadal jako obyčejný muž. Měl však neobyčejné schopnosti.

Zkušenost z astrálního světa nám všem umožňuje během života uplatnit čtyři nadpozemské schopnosti: telepatii, jasnovidectví, předvídání budoucnosti a psychokinezi (ovlivňování hmoty myslí). Všichni tyto schopnosti máme, ale v takzvané latentní formě, tedy pokud v ně nevěříme, nevyužíváme je. A pokud si snad někdy všimneme projevu telepatie nebo jasnovidectví, obvykle nad tím mávneme rukou, považujeme to jen za náhodu.

Z bolestí k pomoci

Chico byl Brazilec se špatným dětstvím. Zažil muka týrání, třeba když mu matka zarazila vidličku do bříška a trvala na tom, že si ji nesmí vyjmout. V obrovských bolestech musel vydržet i desítky minut. Zdálo se, že je to dno, ze kterého nemůže vybřednout.

V devíti letech předložil ve škole slohovou práci, která měla dětský rukopis, ale dospělé myšlení. Řekl, že potkal ducha, a ten mu diktoval text.

Vzácné chvíle klidu a odpočinku.

Vzhledem k chudobě dokončil jen základní vzdělání, přitom měl neobyčejné vědomosti.

Předpověděl, že budou objeveny velké zásoby vody na Měsíci. (NASA pak zjistila, že by pod měsíčním povrchem měly být ukryty až čtyři miliardy tun vody.)

Předpověděl, že ve výsostných vodách chudé Brazílie bude objeveno jedno z největších ropných nalezišť.

Předpověděl několik vynálezů včetně internetu. Pokaždé však tak, že ponoukal vývojáře určitým směrem. „Tohle si zaslouží naši pozornost,“ zněla jeho nejčastější věta. Skeptické vědce například pobízel, ať se nepřestávají zajímat o umělé hmoty, které by mohly nahradit nemocné lidské srdce, a že již brzy budou slavit úspěch. Během pouhého půlroku lékaři provedli takovou transplantaci srdce.

„To nejsou moje slova!“

Chico byl v neustálém obležení lidí, kteří žádali vyložit svou budoucnost. Co však bylo zajímavé: Za svou službu odmítal jakoukoli odměnu. „Nemám na tom žádnou zásluhu, ty vzkazy nejsou ode mě,“ záhadně ukazoval k nebi. Jako kdyby byl médium…

Od té doby stále častěji mluvil jako kniha, stejně i psal. Jako by ani nepřemýšlel.

Své knihy vytvářel výhradně psychografií neboli automatickým písmem. Oči zavřené, obyčejná tužka v pravé ruce rychle poskakovala po stohu papírů. Přísedící pomocník vždy jen včas odebral popsaný list a Chico roboticky pokračoval na dalším.

Psal, aniž se díval. Hlavní bylo soustředit se. A mít při ruce někoho, kdo včas odebere popsaný papír, takže pero sklouzne na další.

Takto napsal více než 400 knih, kterých se prodalo více než 50 milionů výtisků. Chico se opět usmíval: „Já s nimi nemám nic společného. Nejsem autorem ani jedné z knih.“ Proto nikdy nepřijal žádný honorář, veškerá autorská práva přenechal nadacím pečujícím o nemocné. Ve filmu Náš domov vysvětlil proč.

Film vyobrazuje různé možnosti života po smrti, respektive po návratu do nehmotných sfér, kde se duše čistí a připravují k návratu. Chico také v nejsledovanějším televizním pořadu brazilských dějin apeloval na rodiče. „Všimněte si, jak jsou malé děti šťastné a užívají si maličkostí. To proto, že mají radost, že jsou konečně na Zemi a právě s Vámi. Netušíte, jak dlouho na tu příležitost čekaly – jak dlouho trvá jen proces zapomnění. Když se dítě narodí, už nic neví, ale vše cítí. Cítí, co je pro ně dobré a kdo je pro ně dobrý. V osobách dětí se k nám vracejí duše těch, s nimiž se z minulosti dobře známe. Jdou sem sbírat nové zkušenosti, na které se tak dlouho těšily, a posunout lidský vývoj zase o kus vpřed. Buďme tedy na děti laskaví a pomáhejme jim. Ne náhodou od jejich narození cítíme, jak blízké nám jsou.“

Chico Xavier byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu míru. Nikdy ji nezískal, podle oficiálního zdůvodnění jeho pohledy a předpovědi nejsou kompatibilní s vědou. Brazilská vláda ho alespoň vydala jeho portrét na poštovní známce.

Od jeho úmrtí letos uplynulo 15 let. Kdo ho kdy potkal, nepoznal, že jde o nejprodávanějšího brazilského spisovatele všech dob. Živil se skromně jako tkadlec, knihovník, písař nebo prodavač. Celou dobu namítal, že nemá smysl usilovat o bohatství věcné, ale o bohatství věčné, tedy bohatství vnitřní a vnější. Jinými slovy: vlastní vnitřní rozvoj a pevné vztahy s nejbližšími – po smrti prý pochopíme proč.

Lidem, kteří přišli o důležitého člověka, připomínal, že láska nemá konec – není ovlivněna ani vzdáleností, ani hmotou. „Blízcí lidé od nás neodcházejí. Jsou stále s námi. V hmotné rovině se zase vrátí. Musíme však více používat své smysly. Více myslet, více cítit, více vysílat, více přijímat, více si na sebe i všechno důležité dělat čas. Ačkoli začneme nový život bez těch, kdo již takzvaně odešli, oni nám budou stále pomáhat, protože jim záleží na našem štěstí.“

Jaká doporučení dával Chico Xavier do každodenního života?

Otočte prosím na 2. stránku.

- Reklama -