Mluv na rovinu. Proč bereš mně i sobě čas? aneb 5 důvodů, proč být ve vztahu upřímný

Co Ti je? Pojď si o tom promluvit. Nedělej to kvůli mně. Udělejme to kvůli Tobě.
- Reklama -5

Nastupuji do taxi a ještě se ohlížím za párem v odletové hale. Usmívám se nad tím, jak vřele se loučí. Zdá se mi, že letiště vidí mnohem více upřímných polibků než svatební sály. Podobně jako stěny nemocnic slyší mnohem více upřímných modliteb než zdi kostelů.

Ale už pobízím taxikáře. Spěchám na setkání s klukem, který si odpykává zvláštní druh trestu.

Chodil léta s partnerkou a celou dobu si nebyl jistý, jestli je ta pravá. Ona ho milovala. Nechtěl zranit její emoce, a tak mlčel. Čím déle s ní byl, tím těžší pro něj bylo říct pravdu. Už věděl, že ji nemiluje.

Jak podotýkám v novém vydání magazínu FC, zaměřeného na budování vztahů, opakem lásky není nenávist, ale apatie. Jeho apatie se projevila v opakované nevěře. I když jaké to byly nevěry, když nikoho nemiloval?

Té dívce tím ovšem zlomil srdce. A ještě jí vmetl do tváře, že ji celých pět let nemiloval.

„Proč jsi mi to neřekl dřív?“ nechápala.

„Nechtěl jsem Ti ublížit,“ řekl, a tak jí pět let ubližoval.

Vzal jí to, co jí nikdo nevrátí. Pět let života.

A, což je groteskní, sebral je i sobě. A nejen to.

Teď se přede mnou kácel skepsí. Neuměl unést rozchod. Ptáte se, jak to? Uvědomil si, co ztratil. Člověka, který ho bezmezně miloval. Byla to ztráta nesrovnatelná s tím, co „ztratila“ ona. Ona ke své úlevě vymazala ze života sraba, který ji nikdy nemiloval.

Pro koho z nich je vlastně dnešní vzpomínka na vztah těžší?

Kdo by Ti v životě více chyběl: lhář, nebo partner, který Ti byl ochoten věřit?

O vorařích ve dvou kánoích

Voraři byli lidé, kteří svázali klády stromů pevně k sobě a splavovali na nich řeku. Stáli každou nohou na jiném kmeni.

Tento kluk byl také vorař. Jenže stál pět let dvěma nohama ve dvou kánoích – tou první byl jeho vztah a tou druhou pravda, kterou cítil. Taková akrobatická plavba se vždycky zkomplikuje ve chvíli, kdy se jedna z kánoí rozhodne odplout. Pak to hráče na dvě strany roztrhne vejpůl. A on zpravidla propadne do vody.

„Každou noc, když položím hlavu na polštář, si zkouším říkat, že jsem silnější, protože jsem vydržel další noc bez ní,“ říkal. V hlavě mi zněl Rochefoucauld: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme, ale horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami…“

Proč je vůbec takové sci-fi mít vztah, ve kterém se dva partneři k sobě chovají na rovinu?

Proč je tak těžké tomu, kdo nás miluje, říkat pravdu, ať je jakkoli bolestná?

Proč obíráme o čas jeho a nakonec i sebe?

Proč tím, že lžeme, máme pocit, že něco získáváme?

Kdo četl poslední vydání v magazínu FC, ví, že upřímnost neznamená říct všechno, co si myslíme, ale myslet všechno tak, jak to řekneme.

Upřímnost znamená vážit si času svého i času toho člověka, který k nám chová něco tak nádherného, jako jsou city – který k nám má důvěru.

Být neupřímný a myslet si, že druhému neubližujeme, je strašlivý omyl, protože právě neupřímností druhému ubližujeme nejvíce.

Mít doma falešného partnera, ve kterého důvěřujeme, je stejné jako mít v posteli hezky oblečenou mrtvolu – dříve nebo později se nám z toho udělá špatně.

Následující řádky jsou určeny všem, kdo lžou sobě i druhým. Toto je 5 dobrých důvodů, proč být upřímní.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -