Mít rád, nebo milovat? 20 pohledů na lásku a závislost Květy Fialové

Květa Fialová (1929–2017)

Stalo se Vám někdy, že jste prožili trauma (těžký rozchod, bolestnou zkušenost, velký pád) a dlouho jste pak nemohli nalézt sami sebe? Stále dokola jste si oživovali vzpomínky a vytvářeli domněnky, které Vás ničily? Nedokázali jste se ničím rozptýlit?

Nebo to dokonce právě teď prožíváte?

Povím Vám o jedné ženě, kterou jste jistě znali z televize a filmového plátna. Byla to krásná herečka. Ale ještě krásnější člověk.

Přezdívali jí trefně – Květina. Byla stejně křehká, něžná a dávala lásku. Ostatně, sama říkala: „Květiny také nepřemýšlejí, před kým mají rozkvést. Prostě otevřou květ a voní. I když po nich pak někteří šlapou.“

Květa Fialová rozuměla zvláštní formě lásky ­– bezpodmínečné. Divil jsem se tomu, zvláště když v necelých šestnácti letech prošla obrovským traumatem. Sovětští vojáci-osvoboditelé si s koncem druhé světové války rádi brali to, co viděli, bez ptaní. Prý „za odměnu“. Ji si vzali hned dva. „To bylo poprvé, co jsem tatínka viděla bezmocí plakat.“

Naposledy jsem ji potkal, když jsem psal 100 nejkratších cest k ToběPtal jsem se: Proč nezatrpkla vůči mužům? Jak v sobě dokázala znovuobjevit lásku? Jejích 7 odpovědí nezapomenu:

1. „Nepřestala jsem věřit v Boha. Naopak. Řekla jsem si: Když mě Bůh k peklu dovedl, tak mě peklem také provede.“

2. „Je tak SNADNÉ začít se nenávidět, a tak TĚŽKÉ začít se milovat. Já jsem ale pochopila, že to je princip celého života. Všechno dobré se nám dosahuje tak těžko a všechno špatné tak snadno.“

3. „Nejbolestnější lekce jsou v životě nejdůležitější. Tahle mě naučila to, co bylo, nechat být. Ať se to stane Tvou vinou, nebo nevinou. Když tohle dokážeš, zesílíš.“

4. „Bez ohledu na to, co se Ti děje, snaž se, aby Tvá láska byla silnější než Tvůj vztek nebo hněv.“

5. „Karma je jednoduchá. Když máš dobré myšlenky, říkáš dobrá slova a děláš dobré věci pro druhé, vrátí se Ti to.“

6. „Dělej, co je správné. Ne, co je snadné.“

7. „Jsi-li silný člověk, můžeš procházet tím nejhořčejším, a sám nezahořkneš.“

Poprvé jsem ji poznal v době, kdy jsem tápal v tom, co je vlastně láska. Ptal jsem se jako dítě:

Jaký je rozdíl mezi mít rád a milovat? Je láska to, když se na někoho upínáme, a tudíž se na něm stáváme závislými? Proč, když říkáme, že láska je krásný a nezištný cit, se zároveň bojíme, že o druhého přijdeme; proč nám každý nejistý projev partnera vnukne pocit, že už není „náš“; proč, čím více se potom snažíme být nad věcí, tím méně jsme přirození? Copak je láska to, když přestáváme být sami sebou? Copak nám láska bere sebe samé, takže se v krizích nebo po rozchodu nemůžeme najít?

Copak je to láska, když tolik toužíme být zdrojem radosti, ale bez druhého ji sami neumíme načerpat? Copak je to láska, když se bojíme druhého zeptat, abychom náhodou neslyšeli odmítavou odpověď, když se zdráháme ho pohladit, svěřit se mu, ještě spolu plánovat…?

Copak láska je bolest a strach?

Vzpomínám, jak se na mě paní Květa zvláštně usmívala. Ne rty, ale široce otevřenýma očima, která byla opravdovými okny do duše. A nezapomenu tyto její myšlenky:

8. „Nepotřebujeme někoho, kdo nás bezezbytku doplní, ale bezezbytku přijme.“

9. „Životní partner není ten, s kým jsme nejdéle, ale ten, kdo nám vstoupí do života, řekne: ,Jsem tady pro Tebe‘, a pak to každý den prokazuje.“

10. „Dlouho jsem se vyhýbala mužům, ale zároveň jsem si říkala, že si zasloužím být s někým, kdo mě udělá šťastnou. S někým, kdo mi už nebude ztěžovat život. Zkrátka s někým, kdo mě nebude zraňovat.“

11. „Rozhodla jsem se být sama tak dlouho, dokud nepotkám někoho, kdo si mě opravdu zaslouží.“

12. „V lásce není snad nic těžšího než nechal odejít to, co Tě trápí, a vyčkat na to, co si zasloužíš.“

13. „Chápu, jak je těžké nechat být to, co nás kdysi dělalo tak šťastnými. Je snad i trochu úsměvné, když tolik námahy vydáme na to, abychom něco získali, kolik na to, abychom to potom udrželi, a vůbec nejvíce na to, abychom to nakonec nechali být.“

14. „Když můžeš tak moc milovat nesprávnou osobu, představ si, jak moc asi dokážeš milovat tu správnou!“

Když jsem včera vzpomínal na Jana Třísku a jeho 30 doporučení pro šťastný život, napadlo mě přidat ještě pár námětů Květy Fialové ke šťastnému vztahu. Jsou neobvyklé, protože bezpodmínečné. Třeba však někoho z Vás inspirují k lásce, která může být trochu jiná než obvyklá závislost:

15. „Nikdy nedovol, aby Tvé štěstí záviselo na něčem, co můžeš ztratit.“

16. „Skutečná láska není o vlastnictví, ale o vděčnosti. Není o tom nárokovat si někoho, ale naopak oceňovat, že i když na něj nemáš nárok, on zůstává po Tvém boku.“

17. „Když mi někdo ubližoval nebo lhal, řídila jsem se příkladem sovy. To je nejmoudřejší pták. A víte, proč? Protože čím víc ve tmě vidí, tím méně mluví. Když Vám totiž někdo ubližuje nebo lže, jsou jakákoli slova zbytečná.“

18. „Nejdůležitější při rozmluvě s člověkem, kterého miluješ, je slyšet to, co nevysloví. To, co se bojí nebo neumí říct, a přitom to tolik potřebuje.“

19. „Milovat bez podmínek pro mě znamená mluvit bez skrytých úmyslů, dávat bez skrytého důvodu a starat se o druhého bez skrytého očekávání.“

20. „Opravdová láska je jako potkat nemohoucího člověka na ulici a pomoci mu, i když víš, že Ti pomoc nikdy nevrátí.“

Byla člověkem, který mi ukazoval, jak se i po tvrdých pádech zvednout a jít dál. Jak nepřestat věřit, nepřestat dávat, nepřestat nalézat cestu nejen k druhým lidem, ale i k sobě. Ostatně o tom je kniha 100 nejkratších cest k Tobě.

Po včerejší pokloně Janu Třískovi mi tedy dnes promiňte ještě jednu poklonu dalšímu moudrému člověku, který odtud snad ani neodešel, naopak svými myšlenkami tu navěky zůstává.

© Petr Casanova

- Reklama -