7 způsobů, jak si udržet pozitivní přístup mezi negativními lidmi

Věříš ve světlo tam, kde všichni vidí tmu? A jak dlouho v něj vydržíš věřit?

Znáte tu keltskou hádanku?

Je to mocnější než Bůh.

Ubližuje to víc než ďábel.

Neúspěšní to mají.

Úspěšní to potřebují.

Má to 6 písmen.

Nevíra.

Když nevěřím, Bůh nade mnou ztrácí moc. Nemůže mi pomoci.

Když si nevěřím, ubližuji si víc, než mi může kdokoli jiný ublížit.

Neúspěšní jsou nevíry plní. Proto se o nic, co by je mohlo vytáhnout, nepokoušejí a neúspěšnými zůstávají.

Úspěšní ale nevíru do značné míry potřebují. Motivuje je. Protože věří sami v sebe, vnější nevíra nad nimi nemá žádnou moc.

Cesta přes nevíru

Nový magazín FC, který najdete ve svých schránkách už koncem měsíce, je o překonávání nevíry a cestě, o které víme, že bychom jí měli jít – ale současně se jí bojíme a pochybujeme. Máme sklon raději zůstat tam, kde se necítíme dobře. Máme strach z neznáma.

Na všech setkáních, First Class Coffee a autorských čteních ten dotaz dostávám: Co dělat, když se cítím nedostatečně, méněcenně, ztraceně; když nevěřím v sebe, tudíž v nic, co je možné dokázat? Nové vydání bude o sebevědomí – substanci, kterou si vytváříme. A my si ukážeme jak.

Vytvořit si sebevědomí je ale jen polovina výzvy. Poté si totiž sebevědomí musíme také udržet. A jak si něco pozitivního chcete udržet v prostředí negativních lidí?

Negace může zasáhnout každého. Pak se cítí marný, zbytečný, neúspěšný. Neúspěšný ale není ten, kdo prohrál, nýbrž ten, kdo rezignoval. A kdo se navíc snaží, ať rezignuješ i Ty…

Jak přemoci vysavač

Je prokázáno, že každý z nás je průměrem pět nejbližších osob, s nimiž tráví nejvíce času. Prostředí nás ovlivňuje více, než si myslíme. Někdy nemůžeme blízké osoby vyměnit. A ony z nás vytahují dobrou energii, naději, vpouštějí do nás jed, chtějí, abychom byli otrávení a nevnášeli do jejich prostředí pocit, že snad lze se životem pozitivně pohnout. To žádný negativní člověk nechce.

Zjistí-li negativní člověk, že se svým životem mohl už dávno pohnout, jeho pocity se ještě prudce zhorší. Uvědomí si, že promarnil dosavadní život. Uvědomí si, že žil ve lži. Uvědomí si, že je bezcenný. Uvědomí si, že na druhé nestačí. Při negativním způsobu přemýšlení ho ale žádné z uvědomění nepřiměje konat. Naopak úspěšní ho naštvou ještě víc.

Ale to je jeho boj. Ten náš spočívá v tom, že si musíme uvědomit jedno základní pravidlo: Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř. Lodě totiž nepotápí voda, která je kolem nich, ale která pronikne do nich.

V našem případě je tou vodou jed, negace, nevíra v sebe.

Dá se vůbec obstát v prostředí negativních lidí? Jistěže dá. Ostatně – rozšíříme-li svůj pohled – všichni v takovém prostředí žijeme. Je to na jednu stranu dobře. Učí nás to sedmi základním dovednostem ve vztahu k otravovačům a vysavačům energie.

Prostředí si nevybereme. Mnohdy ho ani neovlivníme. Ale to nevadí. Vždycky si můžeme vybrat a ovlivnit to, jak k těmto lidem přistupujeme.

Co nám tedy pomůže udržet pozitivní přístup?

limity
Nastavme si svoje limity

Negativní lidé nevěří v sebe. Jsou plni nevíry. Někdy to ani není jejich vinou. Jen uvěřili, často v dětství od svých autorit, že nic nedokážou, nejsou dost dobří, nemají žádnou přednost a v ničem se nemohou zlepšit.

Jestliže nevěří, nemáme šanci je přesvědčit o opaku. Když Vám někdo nevěří, Vaše slova nemají žádnou hodnotu.

Problém je, že každý jsme schopni dát jen to, co v sobě máme. Negativní lidé mají jen nevíru. A tu nám předávají. Nutí nás poslouchat jejich nářky, obviňují nás, závidí, nenávidí.

Ačkoli se zdá, že od negativních lidí není úniku, je. Musíme si však nastavit hranici. Vadí-li nám, že někdo v naší blízkosti kouří, odsedneme si. Pokud si neodsedneme, budeme vdechovat kouř. Tak prosté to je.

Odstup nemá jen fyzickou rovinu. Je možný i v komunikaci. Jedním z nejrychlejších způsobů, jak umlčet negativní tok myšlenek a slov nějaké osoby, je zeptat se jí: A jak hodláš řešit problém, na který si tolik stěžuješ?

Existují jen dvě možnosti, obě pozitivní. Buď ta osoba zmlkne, protože ve skutečnosti žádný problém řešit nechce, anebo se zaměří na řešení, tudíž konstruktivní (pozitivní) myšlení. S negativním myšlením nelze vytvořit pozitivní řešení.

Nevýhodou je, že ať první, či druhá alternativa vydrží jen dočasně. A co pak?

odpovídejme
Odpovídejme, nereagujme

V čem je rozdíl mezi odpovědí a reakcí?

Reakce je instinktivní. Bezmyšlenkovitá, často emotivní a poháněná egem. Příroda nás touto schopností obdařila pro chvíle, kdy potřebujeme rychleji jednat než myslet, třeba když hrozí akutní nebezpečí, potkáme-li u své jeskyně medvěda.

Instinkt je rychlejší než myšlenka a logická úvaha. Tam, kde není nutné spěchat, rozum nabídne odpověď, tedy reakci s rozmyslem.

To, zda vytváříme odpověď, nebo reakci, poznáme podle míry emocí. Jsme-li vyrovnaní, odpovídáme. Jsme-li emotivní, často bez racionálního obsahu.

Hněv, pomstychtivost, oplácení v emocích, to všechno nám bere pozitivní energii a stahuje nás na úroveň negativních lidí, kteří si s námi následně již poradí – ve svém prostředí svou zkušeností. Naopak kdykoli odpovídáme s rozvahou či vůbec, negativní lidé obvykle naši frekvenci vůbec nezachytí.

lehčí
Zavádějme v diskusi lehčí témata

Negativní pocity spouštějí v lidech zdánlivě banální diskuse.

– „Jak se máš? Taky tak hrozně jako já?“

– „Právě jsem se vrátil z dovolené.“

– „Cože? A bylo tam alespoň špatné počasí?“

– „Ne, fajn, užili jsme si to.“

– „Cože? A jsi aspoň naštvaný, že už musíš do práce?“

– „Ne, už plánujeme následující víkend – velké setkání s přáteli.“

– „Cože? Ty máš přátele?“ … a tak dále

Je to diskuse, ve které není úniku z negativních pocitů negativního člověka. Pamatujme si to: Vůbec nezáleží na tom, co před negativním člověkem povíme nebo kam diskusí směřujeme. Vždycky si najde záminku postěžovat si, najít to negativní. A každý pokus o pozitivní námět ho rozdráždí jako býka červený hadr. Dobře prostě být nemůže!

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak změnit téma a odlehčit náladu, je zředění jedu nostalgií. Srandovními vzpomínkami, oživením chvil, kdy druhý byl šťastný, snaživý nebo úspěšný. Jistěže to bude odrážet slovy, že nic z toho už není pravda, ale důležitý je pocit – aby se zkusil cítit lépe, tudíž i myslet pozitivněji.

Není nutné to dělat kvůli němu. Stačí to dělat kvůli sobě. Protože čím víc dobrého je v člověku, tím méně si všímá špatností u jiných.

řešení
Zaměřujme se na řešení, ne na problémy

Kam člověk směřuje své myšlenky, záleží pouze na jeho pocitech. Z negativních pocitů nelze vytvořit pozitivní myšlenky, potažmo začít pozitivně jednat.

Všichni čelíme problémům. Rozdíl mezi pozitivními a negativními lidmi je ovšem v tom, že ti první se zaměřují na řešení, tedy pozitivní cestu, zatímco ti druzí na neřešení, tedy čekají na negativní výsledek.

Jednoduché přirovnání: Usedneme na sáňky a vydáme se zpříma ze svahu dolů. Pozitivní člověk dobře ví, že nepomůže naříkání, jedině jednání. Aktivuje pud sebezáchovy. Negativní člověk „ví“, že mu nic nepomůže. „Ví“, že to špatně dopadne. Proč by tedy měl něco dělat?

Henry Ford (1863–1947) správně řekl, že ať si myslíme, že něco dokážeme, nebo nedokážeme, vždycky budeme mít pravdu. Kdo neřeší problémy, protože „ví“, že to „stejně nemá cenu“, zůstane v problémech pořád. Kdo věří, že problém dokáže vyřešit, nepřestane hledat cestu. A pak už je to prosté: Kdo hledá řešení, může ho najít. Kdo řešení nehledá, ten ho zkrátka nenajde.

názory
Neřešme negativní názory jiných na naši osobu

Negacím se nelze vzepřít bez pozitivních emocí. Dobývají-li naši loď negativní projevy, je klíčové prostě neotevírat. Nevpouštět je dovnitř.

To, jestli jsme v životě pozitivní, nebo negativní, je odrazem toho, jak si sami sebe vážíme. Pokud ano, pak dbáme o své nitro, protože všechno důležité se buduje zevnitř – úspěch, zdraví i štěstí. Negativní lidé jsou přesvědčeni, že všechno důležité závisí na vnějších faktorech – jsme jen tak úspěšní, jak nám to zaměstnavatelé dovolí, jen tak zdraví, jaké potraviny nám hypermarkety dají na pulty, jen tak šťastní, jak politici plní své programy.

Kdykoli se vzdáváme odpovědnosti za svůj úspěch, zdraví i štěstí, nekontrolujeme ho. Jsme snadno manipulovatelní a druzí mohou lehce zničit to, co jsme kdy vybudovali. Stačí špatné slovo nebo čin jiné osoby, a hned jsme nešťastní, nezdraví, neúspěšní.

A přitom je to prosté: Nikdy nejsme tak dobří, jak nám druzí namlouvají, když vyhrajeme. A nikdy nejsme tak špatní, jak nám druzí namlouvají, když prohrajeme. Protože ať vyhráváme, či prohráváme, pořád sbíráme zkušenosti. A poznáváme nejen sebe, ale i druhé.

změníme
Nikdy nepropadejme naději, že něčí negativitu změníme

Existují lidé, kteří z nás poznají to nejlepší, a přece odejdou. A na druhou stranu existují lidé, kteří z nás poznají to nejhorší, a přece neodejdou. Z toho je patrné, že bychom si nikdy cizí činy neměli brát osobně. A také si nemyslet, že snad svým chováním postoje druhých ovlivníme.

Ne, sami nemáme schopnost změnit druhého člověka. To dokáže jen on, protože – jak jsem již před chvílí uvedl – všechno důležité se rodí zevnitř. Bude-li zkažené vajíčko, chutnou omeletu prostě nevytvoříme ani s nejlepší slaninou.

Učme se přijímat lidi takové, jací jsou. Rozhodnou-li se změnit k lepšímu, podpořme je, buďme jim nablízku, ale nikdy nepropadejme naději, že se rozhodnou změnit kvůli nám. Pokud se rozhodnou změnit, pak kvůli sobě – protože jim záleží na tom, aby sami byli šťastní.

denně
Denně věnujme dostatek času péči o sebe

Jen proto, že se jiní zanedbávají, nemusíme se zanedbávat také. Naopak žijeme-li většinu času v prostředí negativních lidí, učme se kompenzovat a hledat dostatek času na vlastní odpočinek a obnovu sil. Jinak se z pozitivní energie časem vyčerpáme. A kde ji potom nabereme, když ve své blízkosti pozitivního člověka nenajdeme?

Kdykoli nás přepadnou otázky jako „Dělám opravdu správnou věc?“, „Nejsem skutečně tak špatný, jak o mně všichni říkají?“, „Proč mi ostatní tolik ubližují?“, uvědomme si, že jsme možná trochu kontaminovaní nevírou a pochybností.

Stane se. Slabí lidé nemají jinou možnost, jak se vyrovnat silným, než je ponížit, tedy srazit na svou úroveň. Buďme na to připraveni. Dávejme si pozor na vodu, která je kolem nás. A také na své pocity. Jakmile se zhorší, musíme díry v lodi ucpat.

Jak se zbavit nevíry, která už pronikne do nás? Jak si obhájit vlastní cestu, když se nám v začátcích nevede a výsměch vůči nám roste? Jak se obrnit, kde brát trpělivost a co všechno v takových chvílích pomáhá? O tom bude nové vydání magazínu FC. Pokud nejste přihlášeni k odběru, můžete tak učinit zde.

© Petr Casanova; magazín FC lze číst každé dva měsíce buď v tištěné (papírový časopis), nebo digitální podobě (na tabletu či chytrém telefonu).

- Reklama -