Zrada jako žahnutí kopřivy aneb 7 důvodů, pro které přijmi obezděné srdce

Nezažil jsem horší pocit. Ani když mi umřela máma. Tady umřelo něco, čeho jsem byl součástí; něco, co ještě před chvílí žilo; něco, co jsem myslel, že nemohu ztratit.
- Reklama -5

Posaď se, klidně, a zhluboka dýchej.

To, co se stalo, co ses právě dozvěděl, je pocit. Něco, co se rozplyne; uvidíš, změní se to v minulost.

Znám ten pocit, kdy zjistíš, že to druhý UDĚLAL. To nemůže být pravda! Proč? To jsou jediné myšlenky, které Ti v hlavě rotují. Nevíš, zda se hystericky smát, nebo brečet, chceš zachovat klid, ale nejde to, snažíš se dát najevo, jak Tě to bolí, ale ta kopřiva se Ti dívá do tváře a říká: „Všechno, co jsme si plánovali, je pryč.“ Pryč!

Uděláš pro člověka to nejlepší, a jemu to nestačí. Celou dobu stavíš, a pak zjistíš, že on to v jedné noci zbořil. Vystavil Ti vysvědčení, že pro něj nejsi dost dobrý a že někdo, koho ani pořádně nezná, je lepší.

Chceš se mu mstít, ale vlastně ho nechceš ztratit. Chceš bojovat, ale nějak není o co – všechno jsi prohrál, aniž jsi vůbec dostal na srozuměnou, že se něco děje.

Chceš teatrálně řešit rozchod, ale co pak? Bude se Ti snad snáze dýchat? Bude se Ti lépe usínat v posteli pro dva samotnému – při vědomí, že toho druhého jsi vlastně odehnal, a teď už definitivně není cesty zpět?

Když jsem v novém vydání magazínu FC Jak obstát v dnešní době ledové psal, jak se vyrovnat se zradou, která Vás absolutně vykolejí z cesty, položili mi ti, kteří tohle prožili a překonali, důležitou otázku: A co pak? Co až odpustím, když přece nezapomenu? Jak vůbec věřit nějakému dalšímu vztahu? Jak sám sobě dovolit znovu dávat i přijímat lásku? Jak se zbavit strachu, že to zase může strašně bolet, že opět přijde zklamání? Copak to vůbec můžeme ovlivnit?

Zní to paradoxně, ale často se máme natolik rádi, že se další lásky bojíme. Chceme být šťastní, ne zlomení. Copak má smysl riskovat další pád? Není lepší se lásky nadobro vzdát s vědomím, že prostě věrní lidé neexistují a čeho se vzdáme, to nás nikdy nezklame?

Já Vám přesto něco povím: Láska nikdy nezklame. Zklame vždycky jen daný člověk.

Po žahnutí kopřivou

Nikdy v tom nejsi sám. To, co prožíváš Ty, prožil kdekdo. Proto věř, že nejsi divný, když cítíš, že nic nebolí víc než zrada člověka, o kterém ses domníval, že Tě nikdy nezradí. Je to jako žahnutí kopřivy, o níž jsi měl představu, že je to léčivá bylina.

Taky že je. Vyléčí Tě. Přes bolest. Jen tomu možná teď nevěříš.

Když Tě žahne kopřiva, póry se sevřou. Jako krk, kterým najednou nemůžeš dýchat. Jako srdce, které jako by přestalo bít. Něco jej tak strašně stlačilo. Možná to zažíváš poprvé a jsi polekaný, co se to děje. Já Ti to povím. Je to obezdívání srdce.

Chrání se – před dalším zraněním. Proto se uzavírá. Mačká vodu, ze které jsi tvořen, natolik, že Ti tryskají slzy. Není to proto, že bys byl unaven z lásky, ale proto, že je už dost čekání na někoho, kdo nebude lhát, ubližovat, podrážet.

U bolesti platí přímá úměra. Čím větší byla Tvoje láska, tím větší je Tvé zklamání. Srdce, které se vydalo z lásky, si nemůže dovolit už další bolest. Proto se lásky zřekne.

Každá bolest, a to si pamatuj, je tedy ochranným krokem. Věř, že Tě vytáhne ze všeho špatného, co Tě teď dusí. Zase bude dobře. Ba dokonce mnohem lépe. Ale to teď neřešme, nepředbíhejme, stejně mi v současném rozpoložení neuvěříš.

Projdeš katarzí, vnitřní očistou, která následuje po každém dramatickém zážitku a vpádu zla. Procítíš šílenství, naštvání, smutek – ale přežiješ to. A s vysokou pravděpodobností na tom budeš lépe než ten druhý.

Jednou, a to Ti přísahám, bude plakat pro Tebe, jako Ty teď pláčeš pro něj. Jednou mu budeš strašně scházet, tak jako on teď chybí Tobě. Jednou Tě bude potřebovat tak, jako teď Ty potřebuješ jeho objetí. Stejně tak bude chtít slyšet, že to všechno byl jen sen, že se ta chyba nestala, že ji nemusí nosit navěky ve své hlavě a srdci.

Pro něj to bude těžší, protože, jak říká Rochefoucauld, s tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami. Až tohle bude prožívat, Ty budeš mít srdce už dávno volné – možná pro někoho, kdo něco podobného také zažil a nedopustí, aby to sám provedl milovanému člověku.

Proto se zdí, která teď roste v Tvém srdci, neznepokojuj. Bude Tě chránit. A naučí Tě vyrovnat se se sedmi základními bolestmi. Přiblížím Ti je, ať víš, co se Tě díky dnešní zkušenosti už nikdy nebude týkat.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -