Silný muž pro silnou ženu aneb Co potřebují Alfy ve vztahu

Čím silnější jsou pilíře, tím silnější je most.
- Reklama -5

„Mám úžasnou ženu,“ dmul se pýchou. „Soběstačnou, sebevědomou, nezávislou.“ Vtom znejistěl. „Sakra… K čemu vlastně ona potřebuje vztah? K čemu mě?“

Potřeboval cítit, že ho žena potřebuje, že se bez něj neobejde…

Třeba že ji zajistí. Jenže ona se uměla zajistit sama…

Nebo že dokáže vyřešit její problémy. Jenže ona si je uměla vyřešit sama…

Neseděla jako zkroušená oběť, nečekala na zázrak, až muž přijde se spásným řešením, odpovědí na její otázku. Otázek byl plný on – hlavně té Jak zacházet s její silou?

O divokých koních

Jak píšu v magazínu FC, Alfy jsou imponující lidé. Vědí, co chtějí, jak toho dosáhnout, a pak si pamatují, kolik úsilí je to stálo. Nečekají na partnera, až udělá první krok nebo až je následuje. Nejsou submisivní. Jdou, s druhým, nebo bez.

Přitahují. Jako divocí koně. Lidé je chtěli ovládnout, a tak je nepochopitelně lovili, až je v mnoha místech vybili. Například tarpany. Slabé lidi tihle koně vždycky shazovali, silné respektovali. Jako to dělají Alfy v životě.

Můj přítel ji zkoušel zkrotit „po dobrém“. Nabízel jí modré z nebe, když přestane pracovat a stane se na něm závislou, chtěl rozhodovat o jejím čase, její svobodě, dokazoval jí, jak moc se jí sám podřídí, obětuje, a totéž vyžaduje od ní. Nepochodil. Byla jako tarpan, který se odmítal chytit do lasa.

A tak to zkusil po zlém. Z cukru se stal bič. Nechodil na schůzky, dával se vidět v objetí s jinými, snažil se ukázat, jak i on je soběstačný, nezávislý – jak ji „nepotřebuje“. Bohužel zapomněl, že Alfy nemarní čas. Nejsou méně zranitelné než jiné ženy, a právě proto, pro bolest, kterou cítí ze lži, falše a neupřímnosti, brzy odcházejí, a nejen to, hlavně se nevracejí.

O sklenici a vodě

„Silní lidé,“ vysvětlil jsem svému zničenému příteli, „nemívají snadnou minulosti. Jsou silní proto, že v minulosti zesílili. Všichni zesilujeme překonáváním těžkostí, bolestí, proher. Tito lidé tedy často pláčou ne proto, že by byli slabí, ale proto, že byli silní příliš dlouhou dobu.“

V zahradní restauraci jsem vzal dvoudecovou sklenici a půllitrovou láhev minerální vody. A lil jsem. Voda brzy přetékala a já jsem vyprávěl příteli: „Ta voda jsou těžkosti, bolesti, prohry. Když už jich je v životě moc, dojde Ti, že musíš něco změnit,“ přestal jsem lít, „že více vody nepotřebuješ.“

Mnohé Alfy najdete samotné s dětmi. Chtějí to tak. Zejména malé děti chápou smysl dávání, oceňují podporu, pomoc, lásku, všechno matkám vrací. Dokážou být – těžko se to čte – lepšími životními společníky než mnozí muži.

Alfy jsou silné díky nesnadné minulosti. Neohlížejí se zpět, to by slábly. Naopak, hledí vpřed – ve své mysli tak překonávají vše špatné a tvoří silnější budoucnost. To je princip, na kterém se Alfy rodí i na kterém stále zesilují. A to je důvod, proč se nevracejí ke slabým lidem. Vědí totiž, že jim slabí nemohou dát nic než těžkosti, bolesti, prohry. Vodu, které jsou již plné.

Máte-li nesnadnou minulost a zkušenost s tolika ztrátami, jste zkrátka zkušení. Vidíte víc. Alfy dokážou vidět lži skrz „pravdivá slova“. Mají zvláštní cit na faleš a sobectví. Pokud na Alfy cokoli z toho zkusíte, může se stát, že odejdou ihned, bez vysvětlení. Další voda se totiž do plných sklenic nevejde.

O džbánu, který protéká

„Co mám udělat pro to, aby se vrátila?“ zněla otázka z jeho zoufalých očí. „Tarpani,“ vzpomněl jsem si na divoké koně, „se do míst, kde trpěli, nevracejí.“ Stejně tak Alfy nečekají. Nehrají psychologické hry. Nemají složité myšlení. Uvažují prostě, jednoduše. Když je někdo zraní, odejdou do míst, kde si v klidu olížou rány, a pak opět vstanou připravené jít za tím, co v životě chtějí.

Alfy jsou nejlepším zrcadlem člověka. Svou reakcí mu ukazují, jaký je. Ženy-Alfy milují bezpodmínečně, vyživují vztah láskou, protože vědí, že ze zdravého vztahu se láska neztratí. Je to jako se džbánem, který plníte blahodárným nápojem. Plníte-li ho a toho nápoje přesto ubývá, pak to není tak, že jste v nepořádku Vy, ale v nepořádku je ten džbán – někdo z něj bere, ale nevrací.

Proto také mnoho Alf vidíme mezi svobodnými matkami. Mají džbán, který neteče – s malými dětmi, které jim vracejí podporu, lásku, pomoc, které za mámu bojují, protože si to zaslouží. Někteří muži s Alfami bohužel zacházet neumějí, nevědí, co je bezpodmínečná láska, a přemýšlejí, jak by na obsahu džbánu sami vydělali.

Protože malé děti více rozumějí hloubce dávání, pro Alfy jsou často lepšími životními společníky než sami partneři. Dojde-li na zlom ve vztahu, ženy-Alfy odejdou s dítětem. Nejsou samy. Jsou s někým, kdo zná jejich hodnotu.

Není snadné si Alfu udržet. A to je dobře. Co je nesnadné, totiž stojí za to.

Jak to ale dokázat?

Jak nedopadnout jako můj přítel?

Co vlastně Alfy potřebují, i když se zdá, že nepotřebují nic?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -