Jak pochopit člověka, který zvolí „neštěstí“ místo Tebe

Jak Tě mohlo tolik zranit to, co Ti ještě včera nevadilo?
- Reklama -5

„Zabil jsem sebe,“ řekl a já se podivil. Vždyť žije!

Muž, sedící proti mně, tím však myslel, že zemřel uvnitř. Dlouho čekal a spekuloval na životním rozcestí, až se ze dvou možností rozhodl pro tu, kterou zřejmě jeho srdce nezvolilo.

Mezi milenkou, se kterou se cítil šťastný, a rodinou, ve které už necítil své místo, se rozhodl pro manželku. Možná kvůli okolí, které by ho zatratilo. Možná kvůli dětem, které nechtěl ztratit. Možná kvůli sobě – své zbabělosti dotáhnout to, co před lety začal.

Ze dvou věží z kostek, z nichž jedna stála už desítky let, se rozhodl zbořit tu, která byla teprve mladá. Věděl, že „ta, o které nikdo neví“ lépe snese a pochopí, že všechny jeho sliby byly jen slova a že činy nepřijdou.

„To přece nemůžeš udělat! Vždyť pořád opakuješ, jak mě miluješ, jak jsi se mnou šťastný, přece nemůžeš zabít sebe, svůj život, falešnou odpovědností. K čemu je vztah, ve kterém nejsi šťastný, který fakticky neexistuje, vždyť i děti potřebují šťastného tátu, tak proč to sám sobě nedopřeješ?“ tepala do něj. Marně.

Nechal ji zhroucenou na pohovce, a když zavřel dveře jejího bytu zvenku, věděl jasně, že nikdy ten románek neměl začít. Pohltil ho. Chvílemi ho přiměl snad i věřit žvástům, které říkal – jak odejde od rodiny. Nedokázal to. Uvnitř rozpůlený zvolil směr, kterému sám nerozuměl. Ale věřil, že tak se chová „správný táta“.

„Miluji Tě, ALE…“ Paradox už v tom jednom slově…

Od vydání knihy 100 nejkratších cest k Tobě řeším spousty podobných případů, kdy se lidé svěřují, že „zabíjejí sami sebe“. Lákalo je dobrodružství, ale když jsou jednou nohou v něm, leknou se. Udělají úkrok zpět a věří, že nic neponičili. Přitom vstoupili do kyprého záhonu růží, pár jich pošlapali a odcházejí pokud možno rychle jako uličníci.

Tento muž však „zabil“ nejen sebe, ale i jednu z těch růží, které vzal několik let nadějí. Proč vlastně? Co tím získal? A co naopak ztratil?

Věřil, že ať se cítí sebehůř, alespoň už je po všem. Mlčel jsem. Věděl jsem, že hůř teprve bude.

Bude potřebovat „transplantaci srdce“. Uklidit si v paměti. Urovnat si hodnoty. A hlavně bude muset v sobě ustát okamžik, až s jeho dlouholetou tajnou „soulmate“ šťastně vyjde po ulici někdo jiný. Tehdy pochopí Rochefoucaulda, který napsal: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se vždycky nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“

Jak začít od nuly? Jak se „znovu narodit“? – zněly jeho otázky.

Protože podobných otázek dostávám spousty, ačkoli Vaše příběhy se v mnohém liší, pokusím se zobecnit několik konkrétních námětů k zamyšlení. Třeba i Vám pomohou:

1. krok: Kdykoli nemůžeš zpátky, hledej nejlepší cestu vpřed.

Kdo čte pravidelně magazín FC, chápe, proč se tolik věnuji tématu vyrovnání se s minulostí.  Je to jediný způsob, jak dál neškodit sobě, ale ani druhým.

V průběhu života nastane mnoho okamžiků, kdy bychom nejraději začali znovu. Základní podmínkou ovšem je nestavět ze starých cihel. Nový dům ze starých cihel nepostavíme. Neexistuje problém, který bychom vyřešili použitím těch samých myšlenek, jež vedly k jeho vytvoření. Použijeme-li staré myšlení, naše problémy se budou jen opakovat.

Musím jí napsat, že takhle jsem to nechtěl…

Jak jsem vysvětloval i ve svém posledním bestselleru, život je k nám milosrdný. Čas totiž nestojí. Nedá se zastavit. Ačkoli si myslíme, že jsme zabředli v jednom místě, čas přirozeně plyne vpřed. A jeho proud je tak silný, že nikoho dlouhodobě neudrží v minulosti. To je důvod, proč pak říkáme, že „čas léčí“ – protože nás strhne do přítomnosti.

Čas ale neléčí. Čas jen učí, jak s ranami žít. Učí smířit se s tím, že minulost nejde vrátit, změnit, jedině přijmout jako fakt. Minulost je zeď, kterou už nemůžeme projít. Jen si to někdy musíme bolestně uvědomit. Jen tak začneme odpovědněji přemýšlet o svých rozhodnutích. A v místě, kde už stojí zeď, přestat tlouci čelem do starých cihel, otočit se a hledat raději cestu vpřed.

Jaký další krok potřebujeme?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -