7 zákonů karmy aneb O životě, kterým prorůstáme

K čemu by byly myšlenky, sny, touhy, kdyby byl osud dopředu narýsován?

Existují okolnosti, na které se můžeme spolehnout méně, nebo více.

A pak okolnosti, na které se můžeme spolehnout stoprocentně.

Jsou to zákony – vesmíru, přírody, života, osudu…, vyberte si název dle libosti.

Karmický zákon patří mezi ně.

Proč je dobré o něm vědět? Jak ovlivňuje náš život? A jak my ovlivňujeme jeho?

„To je osud, víš?“ reagoval v Pelíškách soudruh učitel Saša (v podání Jaroslava Duška) poté, co mu spálila vlasy jiná karma, plynový ohřívač vody. Ačkoli toto zařízení nese název podle zakladatele firmy KARla MAcháčka, s vesmírnou karmou má také hodně společného.

V živém vysílání jsem na karmu dostal mnoho dotazů. Kdo čte pravidelně magazín FC, ví, že se občas věnuji zákonitostem mezi nebem a zemí. Obsáhle jsem se věnoval i dharmě – osudu, který si nevytváříme a který nám snáší životní výzvy, překážky a problémy, a to k našemu prospěchu, nebo naší zkáze. Karma je z hlediska každodenního přístupu důležitější, protože přímo ovlivňujeme, co se nám děje, jak se k nám okolí chová a jak se tvaruje náš život.

Protože na internetu nemám takový prostor jako ve 100stránkovém magazínu, natož v 300stránkové knize, pokusím se karmu objasnit na představitelných příkladech.

Otisky v mysli

Představme si plastelínu. Ať do ní rýpneme nehtem, nebo vtlačíme palec, pokaždé v ní zůstane stopa. Takovou plastelínou je vytvářena naše mysl.

Všechno, pro co se rozhodneme – každý čin, slovo, myšlenka – zanechává otisk v naší mysl. Ať pozitivní, nebo negativní. Způsob, kterým pak prožíváme život, je pouze zhmotněním otisků v naší mysli. Jinými slovy:

Představme si formu, do které vlijeme čerstvou sádru. Tou formou je naše mysl. Když sádra ztvrdne, vidí celý svět skutečný odlitek toho, co je uvnitř naší mysli. Jako když kriminalisté v blátě odlijí stopu pachatelova chodidla.

Všechno prožíváme dvakrát. Poprvé v mysli, podruhé ve skutečnosti. Naše myšlenky totiž určují naše činy a naše činy ovlivňují výsledky. Tak se myšlenky zhmotňují. To, jak myslíme, vede k našemu štěstí, nebo utrpení. Jinými slovy: Nikdo se nemůže vyhnout důsledkům svého myšlení/jednání. Tím, jak přemýšlí, mluví či jedná, odměňuje nebo trestá především sám sebe.

Trestán sám sebou

Aktuálně, mezi jinými případy, řeším těžkou karmu muže, který se snažil dlouhodobě ponižovat vlastní ženu. Zneužíval jakékoli maličkosti, aby jí dal najevo, jak podřadná a bezvýznamná v jeho životě je. Karma mu ochotně vytvořila „sádrový odlitek“.

Jestliže si něčeho v životě nevážíme, karma nám to vezme. Nevážíme-li si zdraví, onemocníme. Nevážíme-li si peněz, přijdeme o ně. Nevážíme-li si partnera, dříve nebo později se bez něj ocitneme. Muž byl tedy zbaven člověka, o jehož podřadnosti a bezvýznamnosti všechny přesvědčoval. A najednou… obrátil.

Žena totiž poměrně rychle nalezla náruč muže, který si ji vážil. Muž si uvědomil, že jeho negativní myšlení a chování vytvořilo negativní výsledek (pro něj), totiž že svým odháněním naučil ženu žít bez něj, respektive s někým jiným, a že ta žena se už jako pejsek nevrátí. Ztratil terč. A nejen to.

O co ona začala být šťastná, o to on začal být nešťastný. Byl vyšinutý z její „nevěry“, že „od něj odešla“, a nejvíce z uvědomění, že to sám způsobil – že sám přišel o toho, koho potřeboval.

Nikdy v minulosti jí neuměl odpustit (ani za to, co zavinila jen v jeho fantazii), tudíž mu karma ukazovala a ukazuje, jaké to je neumět odpustit ani sám sobě. Sám nyní zažívá to, co celou dobu zažívala ona. Bezmoc. Nemožnost cokoli změnit. Trýzeň.

Co přesně po nás vlastně karma chce?

Jak se více než strachu ze smrti zbavit strachu ze života?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -