O Hromosvodech a Bouřkových mracích: Proč každý dává jen to, co v sobě má

2. na pochopení: Nikomu nedělá dobře skákat z oken

Výboj… Prásknutí, až se podlomíme v kolenou. Může to být zlé slovo, které nám hodně ublíží. V očích druhého jako by náhle vysvitla úleva – že také někomu jinému je chvíli špatně.

Tehdy se nám může zdát, že druhého nepoznáváme. Najednou je paranoidní, bez smyslu pro humor a jiskry života, agresivní. Zabíjí sám sebe. A my třeba ani nevidíme žádný zjevný důvod. Je tak snadné Bouřkový mrak odsoudit. Rozhodně snazší, než ho pochopit.

Když jsem hovořil s lidmi, kteří se neúspěšně pokusili o sebevraždu, nikdo tak neučinil z abstraktního přesvědčení, že smrt může být lákavá. Všichni dosáhli takové úrovně neviditelného utrpení, která byla nesnesitelná. Ocitli se v pasti, tak jako lidé, kteří stojí v otevřeném okně a na záda jim tlačí požár.

Nemylme se. Hrůza pádu z velké výšky je úplně stejná, ať jste na mostě nebo v hořícím okně. Co člověka donutí skočit, je pouze nesnesitelnost plamenů a volba mezi dvěma hrůzami. Nepomůže mu, když někdo zdola z chodníku zakřičí „Neskákej. Vydrž přece!“. Ne, žádný pozorovatel nikdy nepochopí ten skok. Musel by být sám uvězněn na parapetu a cítit spalující utrpení.

Jak zdůrazňuji v magazínu FC, nikdo si rád neubližuje. Žádné zvíře ani strom. Natož člověk.

Nicméně žádný bouřkový mrak nedokáže přepětí držet pořád. Musí ho vypustit.

3. na pochopení: Pozitivní rady pomohou jen málokdy

Příklad s požárem jsem uvedl i pro lepší pochopení tohoto bodu. Zdá se snadné člověku v problémech vyprávět pozitivní slovíčka jako „Ono to nebude tak hrozné“, „Jdi na zdravý vzduch“ nebo „Udělej zásadní změnu“. Lidé, kteří nikdy nebyli v kůži Bouřkového mraku, nechápou, že k vyřešení nestačí dát naději a chladivý obklad na bolest. Ba dokonce pak si Bouřkové mraky mohou připadat ještě hůř – prázdně, neschopně, bezcenně.

Správný Hromosvod musí pochopit, že Bouřkové mraky někdy potřebují být samy. Vypořádat se s vnitřním trápením po svém – možná jejich způsob nebude zrovna tak cool, jak si představujeme, ale na tom nezáleží. Je životně důležité, aby byl JEJICH. A v tom je musíme podpořit.

Podpořit znamená dát tomu člověku najevo, že nám na něm záleží. A že nejsme jediní. A že všichni tito lidé stojí za to, aby ten člověk bojoval – i tehdy, když to chce vzdát; když žádnou podporu necítí.

Podpořit znamená oprášit staré dobré vzpomínky a promítnout je do přítomnosti. Společně dýchat. Společně být stateční.

Podpořit znamená ocenit každý, i nepatrný, pokrok – i kdyby ten jeden krok měl vážit tunu.

Podpořit znamená nalézat důvody i tam, kde jsme je ztratili.

Podpořit znamená být nablízku dnes a určitě i zítra.

Podpořit znamená nepřestat věřit v druhého.

Být schopen dlouhého tichého objetí, znovu a znovu.

Právě tak hromosvody postupně uzemní jakkoli silný výboj.

4. na pochopení: Buďme někde nablízku, i když nás druhý odhání

Nechci nikoho vidět. Tebe už vůbec ne. Udělal jsem (jsi) něco, za co se nemohu na sebe (na Tebe) ani podívat. Ničí mě to. Nestojím za nic. Nejraději bych nežil.

Tak mohou znít věty Bouřkového mraku. Na jejich konkrétním obsahu vlastně nezáleží. Důležitější je pochopit jejich podstatu.

I když se člověk v problémech cítí beznadějně a sám, ve skutečnosti přímo vyhledává větší izolaci. Ano, až takový je to paradox. Ten člověk je frustrován tím, čeho se dopouští. Vadí mu to, jak ubližuje sobě nebo druhým. Že se odděluje od druhých a odhání lidi, které přitom tolik potřebuje. Opět říkám: Neřešme, PROČ to tak je. Berme na vědomí, ŽE to tak je. A raději se soustřeďme na to, co máme dělat my sami.

Nápověda je v přírodě. Když dojde k bouřce, černé mraky stále někam plují, zatímco hromosvody stojí na svém místě. To je užitečný vzorec pro život. Nenuťme své bouřící partnery, aby se jakkoli předepsaně chovali. Nevláčejme je násilím do společnosti. Netlačme je do povinných hovorů o jejich pocitech, když si to nepřejí. Dejme jim pouze najevo, že jsme nablízku a vždycky budeme. Ale pak už jen buďme trpěliví. Jako hromosvody.

Být nablízku ovšem nemusí znamenat jen pasivně stát v koutě nebo čekat za dveřmi. Mnoha lidem v problémech pomůže občas vybočovat z rutiny. Oživovat to, co mají rádi. Dnes jim připravit oblíbené jídlo. Zítra je vzít na představení, které chtěli tolik vidět. I kdyby to mělo být odeznění stresu jen pár minut, mraky se o to rychleji vyprší – mnohdy doslova, protože se v pozitivní situaci vypláčou.

Žádný mrak neblýská neustále. Výboje mají intervaly. Využijme je. Být druhým nablízku znamená připomínat jim, byť maličkostmi, že nikdy nejsou a nebudou sami.

Co nejdůležitějšího si musíme pamatovat, když vstoupíme do bouřkové oblasti?

Otočte, prosím, na 3. stránku.