O Hromosvodech a Bouřkových mracích: Proč každý dává jen to, co v sobě má

Čeho zažíváš víc? Smutku, nebo radosti? Co Ti vztah dává?

Místo předmluvy…

Prokop Diviš, 1754, z učebnice fyziky: Mezi zemí a bouřkovým mrakem může vzniknout rozdíl elektrických potenciálů. Překročí-li tento rozdíl elektrickou pevnost vzduchové vrstvy mezi mrakem a zemí, dojde k elektrickému bleskovému výboji, a to v místě, kde je vzduchová vrstva mezi zemí a mrakem nejtenčí. Mrak za svou výbojnost nemůže, přesto je pro své okolí nebezpečný. Sám se potřebuje bleskového výboje zbavit jeho svedením do země.

Můj první „bouřkový mrak“

V životě jsem princip bouřkových mraků poznal, když mi bylo 8 let. Bratr se učil na maturitu. Byl nervózní, v přepětí.

„Nelez mi sem,“ zavrčel ke dveřím pokoje, kdykoli jsem opatrně vzal za kliku a chtěl vstoupit. Ano, zavrčel, aniž by na mě pohlédl. Když jsem se k němu pokusil přiblížit potřetí, vyskočil ze židle a tloukl mě. Přitom jsem mu nesl svůj obrázek, na kterém byl on, spokojený učitel a můj vzkaz: BRÁŠKO, DRŽÍM TI PALCE!

Tenkrát jsem to ztlučení nechápal. Dnes vím, že to už je osud hromosvodů. Někdy dostat „natlučeno“ za to, že bychom rádi druhým pomohli.

I to patří k této zrychlené době, o které píšu v novém vydání magazínu FC Jak obstát v dnešní době ledové. Nebudete-li proti, budu se dnes věnovat jedné z nejsložitějších kapitol mezilidských vztahů. O pomoci bouřkovým mrakům. O tom, jak být co nejúčinnějším hromosvodem, který člověku v přepětí pomůže vybít se, aniž by nás jeho výboj poranil nebo zničil.

Protože, a to jsem ze zkušenosti s bratrem odnesl: Nemůžeš pomoci každému. Ale každý může pomoci někomu.

bouřkový mrak
Bouřkový mrak

Seznamte se, prosím. To je Bouřkový mrak.

Někdo, na kom Vám záleží. Je pod tlakem, v úzkostech, bezmoci. Jako raněné zvíře, které potřebuje pomoci, a přesto každého, kdo se přiblíží, kouše.

Navenek vypadá odsouzeníhodně. Raněným zvířatům skoro nikdo nerozumí. Přitom je to tak prosté. I u člověka některá zranění nejsou vidět na těle, přitom jsou hlubší a mnohem bolavější než cokoli, co očividně krvácí.

Nemůžeme ta zranění vidět, protože jsou uvnitř.

Nemůžeme je pochopit, protože je sami necítíme.

Vidíme jen někoho, kdo se trápí zdánlivou maličkostí (prací, soukromím), a tak rádi bychom mu pomohli. Zbavili ho jeho přebytečné elektřiny, napětí. Ale jak, když nás jeho výboj může i zabít? Jak vůbec k bouřkovým mrakům přistoupit? Co si v jakékoli chvíli, kdy se proměníme v Hromosvod, uvědomit?

1. na pochopení: Přepětí není něco, co by si člověk dobrovolně vybral

Proč jsi na mě takový? Otázka, kterou jsem bratrovi nepoložil. Protože byla zbytečná. Bouřkové mraky nevědí, proč se tak chovají. Jejich výboje jsou emocí, nevychází z logiky ani rozumu. Je to citová reakce na tísnivou situaci.

Tak jako v lásce nemá smysl se ptát PROČ (ho miluješ). City nepotřebují důvod. Ony prostě JSOU.

Ano, v životě prostě JSOU všechny pocitové krize, letargie, beznaděje a osamělosti, kterými občas procházíme. Nikomu se nevyhýbají. O to důležitější jsou potom nablízku hromosvody. Všimněme si jich někdy na domech. Nic aktivně nedělají. Jen tam JSOU. Den za dnem. Pro případ potřeby. Nemají záviděníhodné poslání. Tak jako je těžké být skutečným Přítelem explozivního Mraku. Přitom je to jedna z nejlaskavějších a nejužitečnějších pozorností, které člověku v problémech můžeme poskytnout.

Cítit se ztraceně, to si nikdo dobrovolně nevybral. Nikdo nestojí o to, aby sešel ze své cesty. Aby zakopl a spadl. Ba dokonce aby zakopával a padal znovu a znovu. A přitom pořád neměl ponětí, kde vlastně je a kam směřuje. Aby jediné, co cítil, je: nevíra, frustrace, rezignace. Jsem nula.

Jako správný hromosvod si toto musíme uvědomit. Přepětí není jen špatná nálada, „něco“, přes co se dá jednoduše přenést a lusknutím prstu se cítit jinak. Je to peklo, kterým se musí projít.

Nevolejme na člověka, který je pro nás důležitý, PROČ tohle prožívá. Nedělejme nic pro to, aby se v pekle ještě zastavil a musel nás poslouchat. Buďme jen nablízku jako vysoký strom – čím je to vyšší a samostatnější solitér, tím více Bouřkový mrak přitahuje, aby právě do něj udeřil.

Jinými slovy: Když Vám se daří a druhému ne, počítejte s tím, že z Vás může být hromosvod. Tedy předmět, který zbaví druhého přepětí, i když to nebude vůbec příjemné…

Proč to není příjemné pro nás ani pro něj? Proč skáčou lidé z hořících oken, když vědí, že je to zabíjí, a přihlížející na chodníku je nikdy nepochopí?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -