Proč máme problém se rozhodnout aneb Jak si na křižovatkách vybírat správně

Proč tolik váháme? A proč zpětně tolik litujeme, že jsme něco promarnili?

Každý den se rozhodujeme.

A každý den naše rozhodnutí ovlivňuje život náš i druhých, ať k dobrému, či špatnému.

Pokaždé jsme jako na rozcestí. Ať říkáme ANO, či NE, rozhodujeme se. Každé rozhodnutí je odmítnutím něčeho.

Jak však píšu v novém magazínu FC, pohodlnost, vrozená člověku, ho nutí odkládat svá rozhodnutí. Protože je však život neustálá změna, problémy, které odložíme, se mění k horšímu, zasmrádají, vrší se. A tím ještě více ztěžují naše rozhodování.

Jak se na důležitých křižovatkách rozhodovat snáze? A jakých chyb se vyvarovat? Mezi zajímavými lidmi, kteří se zabývají rozhodováním a vůbec působením mozku, je Petra Zárubová, špičková odbornice na kurzy o komunikaci ve vzdělávací společnosti Top Vision. Řekla mi hodně pozoruhodného. Třeba to bude užitečné i Vám.

Petra Zárubová nám ukazuje, co všechno hraje roli.

4 největší chyby

Z různých úhlů se na lidský mozek v procesu rozhodování dívají neurobiologie, psychologie, sociologie, ekonomie a další obory. Všechny tyto vědy se shodují na tom, že člověk je schopen své nejisté rozhodování významně zkvalitnit.

„Jednou z největších chyb je vlastnímu rozhodnutí nedůvěřovat,“ říká Petra Zárubová. „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil – to je komické možná v pohádce, ale v životě je to průšvih a například lídr, slabý a nejistý v kramflecích, bývá smutnou postavou.“

Další 2 chyby:

  • Když se rozhodujeme spíše podle toho, co očekáváme nebo co si přejeme (přání otcem myšlenky), nikoli podle reálných vstupů.
  • Když se nerozhodujeme tam a tehdy, když bychom měli, ale tehdy, kde není moc co a proč rozhodovat.
  • Když se soustředíme na rozhodnutí a zapomínáme na kreativitu. Jinými slovy: Rozhodujeme se mezi dvěma (v zásadě stejně hloupými) variantami, a přitom nevidíme spoustu dalších cest.

„Co funguje vždycky poměrně spolehlivě, je dát slovo našim třem vnitřním hlasům,“ říká Petra Zárubová a vypočítává je:

  • Logický rozum, který vidí fakta a vzorce.
  • Selský rozum, který vidí širší souvislosti, nejen fakta a vzorce.
  • Cit, který dá našemu rozhodnutí lidský rozměr a uhladí příliš ostré hrany.

„Pro rychlé rozhodování se hodí i jednoduché vyhodnocovací klíče. Někdy stačí si je ujasnit tím, že si je napíšeme na kus papíru. Sepíšeme si pozitiva, negativa a takzvané zajímavosti, tedy to, co nespadá ani do pozitiv, ani do negativ, ale má to v dané situaci význam),“ vysvětluje Petra Zárubová.

Čeho se při rozhodování bát

Řekněme, že uvažujeme o změně zaměstnání. Bohužel, blokuje nás strach. Napadá nás: „Co když si v jiné práci finančně nepolepším?“, „Co když to tam bude ještě horší?“ Máme strach ze změny, a ten ovlivňuje naše rozhodování. (Zažili – a přiznávají to – snad všichni začínající podnikatelé, o kterých píšeme v magazínu Business Leaders.)

Je dobře „jít přes strach“, ačkoli se tak může ozývat náš instinkt, nebo si to, čeho se obáváme, nemáme připouštět, dokud jsme to ještě nepoznali?

Petra Zárubová v tom má jasno: Jediné, z čeho bychom v životě měli mít strach, je strach sám. To neznamená, že máme udělat kdejakou pitomost jenom proto, abychom dokázali sami sobě nebo ostatním, že se nebojíme. Dokazování něčeho sobě nebo druhým je jedno z nejhloupějších rozhodovacích kritérií vůbec. Já doporučuji něco jiného: Mít jasno v tom, co potřebujeme. Například: Blíží se letní dovolené. Rozhodování, zda jet raději na hory, nebo k moři, když chceme jet všichni společně, je jedno z těch, které dokáže v mnoha rodinách udělat pořádné dusno. Položme si tedy rozhodující kritérium jinak: co nám opravdu jde na dovolené? Co na horách/u moře hledáme? Na to se zaměřme a podle toho se rozhodujme. Shoda v rodině může být najednou široká – lidé si často prostě chtějí hlavně odpočinout.“

Jak je to s intuicí?

V jakém okamžiku by měla nastoupit do rozhodovacího procesu?

Na co si v jejím případě dát pozor?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -