Neřešit, raději odejít aneb 7 znaků dnešní doby ledové ve vztazích

"Promiň, problémům mám dost vlastních, nechoď za mnou ještě s těmi našimi..."
Unikátní vydání magazínu FC o době ledové ve vztazích vyjde 26. července

Ochlazuje se. Nemyslím na ulici, ale ve vztazích. A už pěkně dlouho. Jako by panovala doba ledová.

Procházím prosluněnými zahrádkami restaurací a hledám alespoň jednu trvalku. Tak říkám páru, který při sobě drží a kvete.

Ha, vidím první dvojici! Tráví čas spolu, ale… každý zvlášť. Pohledy obou nepatří sobě navzájem, ale elektronice. Jako by jeden živý člověk, ten naproti, nebyl tak zajímavý jako desítky virtuálních komunikací v jedné chvíli.

„Chci vztah,“ zaslechnu opodál mužský hlas a s nadějí se ohlížím. „Ale nezávazný,“ dodává. „Buďme prostě jen kamarádi… Na sex,“ udivuje mě tou souvislostí. Odkdy spolu kamarádi dělají sex?

„Chodíme spolu měsíc,“ ozve se o zahrádku dál a já už větřím první trvalku. Jenže… „Vidíš, že to není ono, když teď máme problémy. Musíme od sebe a každý hledat dál – dokud nenajdeme vztah, kde problémy nebudou,“ zní vysvětlení a já stojím opařený údivem, protože jsem ještě nikdy neviděl pár bez problémů, ba ani samotné lidi bez problémů. Obvykle ti, kteří hledají život bez problémů, mají problém největší.

„Je to dobou!“

„Za to mohou mobily, Facebook, internet,“ zvolá starší pár, který samozřejmě nemá pravdu. Doba za to nemůže. Ani mobily, ani Facebook, ani internet.

Kdyby mobily, Facebook nebo internet mohly za to, že k sobě lidé dnes mají dál, pak propisky mohou za to, že píšeme hrubky, láhve za to, že se opíjíme, a auta za to, že bouráme.

Ne, to není chyba věcí, ale lidí. Lidé všechno vytvořili. A na něco zapomněli.

Ani Martin Cooper, vynálezce mobilního telefonu, ani Mark Zuckerberg, autor Facebooku, ani Tim Berners-Lee, tvůrce současného internetu, nedali ke svým produktům příbalový leták s návodem k použití. Lidé tak ani jedno neumějí správně používat.

Průměrný člověk nevyužívá 90 % funkcí chytrého telefonu, a přesto tento minipočítač v ruce má – „musí“ ho mít, protože „taková je doba“.

I sociální sítě jsou úžasný nástroj. Umožňují to, co nemohl žádný z našich předchůdců. Být s důležitým člověkem v kontaktu, kdykoli si usmyslíme. Sdílet okamžitě užitečné informace – slovem i obrazem. Proto tyhle nástroje vznikly.

„Chci, aby lidé měli k sobě blíž, ne dál,“ říkal Mark Zuckerberg. „Chci, aby lidé měli na dosah ruky veškeré vzdělání, univerzitní knihovny, kvalitní zdroje, aby díky internetu co nejvíce rostli a co nejméně hloupli,“ říkal Tim Berners-Lee.

Oba jako kdyby lidem dali nože – a ti je obrátili čepelí proti sobě.

„Promiň. Už je to dobrý?“

Lidé virtuální dobu nepochopili. Myslí si, že když smažou komentář, slova, která ublížila, zmizí. Jenže lidé nejsou virtuální bytosti, jsou živé. Slova, která jednou někdo pronese, nás bolí.

Vrazíme-li člověku kudlu do břicha a pak ji s omluvou zase vytáhneme, rána pořád zůstane.  Toto moderní člověk ještě mentálně nepobral: Slova v internetových komunikacích nejsou skutečně vyslovená, ale zanechávají skutečné stopy.

Tak jako přátelství a jiné vztahy, o kterých si myslíme, že je jedním kliknutím vymažeme.

„Rozbité vyhoď!“

Narodil jsem v jiné době. Tehdy se rozbité věci ještě opravovaly, ne vyhazovaly. Proto také, co je rozbité a pro mě má smysl, opravuji.

Ano, stojí mě to energii. Energie je cena, kterou platím. Hodnota (to, co pro mě má smysl) je to, co poté dostávám. Mnohdy, když rozbitou věc rozeberu, zjišťuji, že šlo pouze o maličkost. Porouchaný vztah obvykle potřeboval jen větší péči, častější údržbu.

Co se vlastně změnilo, že lidé přestali opravovat?

Proč jim připadá, že když rozbitý vztah vyhodí, něco tím získají?

Jak obstát v dnešní době ledových vztahů, když toužíte po někom stabilním, spolehlivém a dlouhodobém? Věnuji tomu příští vydání magazínu FC, zoufale nemoderní a staromódní, které učí – fuj! –, jak rozbité nevyhazovat, ale jednoduše opravovat.

Jak se vůbec pozná člověk z doby ledové?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.