Jak se netrestat za chyby, které jsme neudělali

Když Tě někdo dostatečně nemiluje, musí být přece chyba v Tobě – to je úvaha, která Tě stahuje ke dnu. Hledáš totiž chybu, kterou nemůžeš najít, a tak tím nekonečným hledáním ztratíš celý život.

Prošel jsem letištěm do bezcelní zóny. Usedl jsem do masážního křesla a vychutnával ten pobyt „mezi dvěma světy“.

Ale vzpomněl jsem si na ni – ženu, která mi vyprávěla o přesně opačném pocitu – utrpení ve „friend zóně“. Nevím, zda to znáte…

Je to prostor, ve kterém žijete s někým, kdo pro Vás znamená mnohem víc, než Vy pro něj. Nechová se zle – prostě přátelsky. A Vy byste si tolik přáli, aby k Vám cítil totéž co Vy – vztah, touhu, partnerství.

A čím úžasnějším je kamarádem, tím spíše se cítíte zmateni. Přeje Vám přes SMS krásné dobré ráno, záleží mu na Vás, je Vám ochoten naslouchat, je pro Vás kdykoli k dispozici… Každý den propadáte nové naději, že TEĎ UŽ SNAD… ale je to mýlka, která nehorázně bolí. Jako v té strašné pohádce, kde nedokážete nalézt správná abrakadabra na odčarování něčího zakletí.

Měl by z Vás být ten nejšťastnější člověk, protože jste našli něco úžasného, něco bezpodmínečného, jenže – Vy chcete víc. A nejen to. Cítíte se hrozně, protože se Vám zdá, že s nikým jiným k sobě nepasujete víc. A nikoho jiného také nechcete.

Vítejte ve „friend zóně“, mezi „přáteli“.

Ve své nové knize 100 nejkratších cest k Tobě vysvětluji, jak v nejrůznějších spletencích osudů nalézt cestu nejen k druhému, ale i k sobě. Jak se smířit s fakty. Jak je obrátit v pozitivní budoucnost. Jak všechno, když už to nemůžeme pochopit, alespoň přijmout.

Protože se konkrétními případy zabývám v knize a Vy se tolik ptáte na nejrůznější případy vnitřního odpuštění, dovolte, abych niternímu vyrovnání se věnoval dnešní článek.

Jak funguje smíření se

Mnoho trpících lidí říká: Nemohu to přijmout, protože mi to tolik ubližuje. Jenže je to přesně naopak. Čím více nám něco ubližuje, tím spíše to musíme přijmout. Prosím, ojasním to.

Kdo čte pravidelně magazín FC, kde jednotlivé mentální techniky vysvětluji, ví, že akt odpuštění (smíření, vyrovnání se) je službou nám samotným. Nejde o to mstít se někomu nebo něčemu, protože tím bychom v nepříjemnu dál zůstávali. My všichni se dokážeme odrazit jen od faktů, které přijmeme jako neměnné, takové totiž můžeme nechat za sebou a budovat jinou budoucnost.

Já vím, že bolí uvědomění, že se máme něčeho vzdát. Ale my si ze všeho nejvíc zasloužíme netrpět. A to dokážeme jen tehdym, když fakta přijmeme jako fakta.

Proč si tak těžko odpouštíme

Zradil Tě partner? Mělo by přece být logické utéci od něj!

Udělal jsi chybu? Mělo by přece být logické tu chybu prostě napravit!

Nevyhovuje Ti stav, ve kterém se nacházíš? Mělo by přece být logické ten stav opustit a změnit!

Jenže tak snadné to není. Ve své nové knize vysvětluji, proč je to tak krutě zařízeno – ale proč to má dobrý smysl.

Člověk je jediný tvor v historii této planety, který se neustále posouvá. Proč právě on, když není nejinteligentnější, největší ani nejsilnější? Jeden z důvodů: Člověk je jediný živočich, který dokáže za jedinou chybu pykat několikrát. Nejen okamžitě po chybě, ale i pokaždé, když si chybu připomene, nebo když mu chybu někdo připomene.

Díky tomu člověk neustále přehodnocuje. Ano, trpí. Ale proto také nezapomíná. Jeden člověk málokdy udělá stejnou chybu vícekrát. Ví, že dokud bude dělat stejné kroky, bude dostávat stejné výsledky. To, že si tedy v první fázi neumíme odpustit a prožíváme ukrutnou bolest, je nám ve výsledku ku prospěchu. Ale musíme to časem pochopit. Že odpuštění (smíření se s nepříjemnými fakty) je jediná cesta vpřed. A především je to JINÁ cesta vpřed. Nepokračujeme totiž oslabeni. Ale naopak posíleni, o zkušenost.

Naučit se odpouštět sobě za to, komu/čemu jsme věnovali tolik času a energie, je první krok k tomu, aby se lidé jako živočišný druh přestali bát proher. Aby si uvědomili jejich důležitost. Aby pochopili, že prohry nejsou balvany, které nám zavalily cestu. Prohry jsou základní stavební kameny, na kterých tvoříme svoji budoucnost.

A buďme rádi, když jsou velké.

Jak zvládnout odpuštění

Akt vnitřního smíření se sestává z 5 důležitých uvědomění. Všechny nám budou k dobru, i když se to zprvu nezdá. Jsou totiž jako kysličníky, které v naší otevřené ráně trochu zasyčí a zapálí, ale to jen proto, aby nás zbavily nečistot a pomohly nám dříve se uzdravit.

Akt odpuštění je důležitou součástí zvládání mezilidských vztahů. Možná trochu paradoxně, protože se týká jen jedné osoby. Nás samotných. Nicméně na nás v našem životě – promiň, bývalý partnere – záleží nejvíc.

V čem spočívá 5 kroků ke zvládnutí odpuštění?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -