Co lze cítit mezi světy aneb 3 místa, kam jdi jedině s pokorou

Máte někdy pocit, že je tu někdo s Vámi? Věříte, že to, co nevidíte, nemůže existovat?
- Reklama -5

„Byl jste v Branišovském lese?“ zeptal se a já vzhlédl od své nové knihy, kterou jsem mu podepisoval a která je také o věcech mezi nebem a zemí.

Jestli jsem tam byl? Co odpovědět? Lhát, aby nikam nechodil – ale co když už tam byl? Nebo přiznat, že otázka už nestojí „Věříte na duchy?“, ale „Dokážete cítit energie?“

Co nevidíme, a přesto to je

Není pochyb o tom, že existují síly, které nevidíme. Tak jako nevidíme internetový nebo mobilní signál, a přece jsou všude kolem, nedokážeme očima postřehnout ani odvahu, strach, víru, lásku, a přece to jsou energie, které nás ovlivňují, tak jako čisté zlo. Nejsou v lidech, tak jako duše.

Kdo se kdy zajímal o duše, ví, že jsou nehmotné. Nejsou tedy limitovány žádnou hranicí hmotného těla. Duše není doslova v nás, spíše je s námi. Provází nás. Na Zemi má svůj úkol (více o tom píšu v knize), a když ho nestačí splnit, jako by dostala „domácí vězení“.

Nesmí tam, odkud přišla. Zůstává „mezi světy“ a v tom, čemu říkáme peklo.

V pekle

Peklo není zeměpisné místo, jak ho známe z pohádek. Neleží ve skalách, pod zemí, na konkrétním kontinentu. Není ani na obloze. Peklo je nehmotné. Je přímo v duši. Někdy to peklo, ten nesnesitelný pocit, cítíme jako varování už za života. To když sami sebou pohrdáme.

A pro ztracené duše, které nemohou odejít, ačkoli o svou hmotnou schránku (tělo) už přišly, je to peklo věčné.

„Láká mě tam jít,“ dodal muž a já ho požádal, ať počká po konci autorského čtení. Cítit ztracené duše není těžké. Ale je třeba jim porozumět. Navštívit ta místa (třeba ta, o kterých napíšu) s velkou mírou pokory. Respekt je ochrana před negativními vlivy.

Osm herzů

Já, když jsem poprvé procházel Branišovským lesem, „lesem sebevrahů“, měl jsem psa. Pes je nejen detektor energií, ale energetický bodyguard, schopný ohlídat jak tělo, tak duši svého pána. Hlavně o pasteveckých plemenech už naši předkové říkali, že se ani ďábla nebojí…

Naši předkové byli vůbec moudří, více spjatí s přírodou. My dnes dokážeme změřit frekvenci, na které tepe příroda (8 Herzů), což oni neuměli, ale zase se uměli automaticky na tu frekvenci naladit – modlitbou, dnes říkáme meditací. Obojí není nic víc než návrat k přírodě, naší podstatě, zkrátka k tomu, co nás stvořilo, co nás uklidňuje a dodává nám sílu a energii. Ostatně, 8 Herzů vydává i voda, když se ustálí. Voda vůbec má nádhernou vlastnost automaticky se ustálit do vodorovné pozice. Tak jako vyklidněný člověk, který je ostatně vodou tvořen ze tří čtvrtin.

Sníš, i když vidíš

Osm Herzů je frekvence, na které zcela běžně komunikujeme se zemřelými, zcela samozřejmě cestujeme prostorem i časem, a to tak živě, až nás to samotné udivuje. Říkáme tomu spánek. Ten čas, kdy jsme na „nabíječce“ a získáváme to, co v přírodě, soustředěním, meditací. Ale o snech a jejich smyslu zase jindy, když Vás budou zajímat.

Mezisvětu nemusíme věřit ani rozumět, přesto tu je. Je součástí celého lidského příběhu a umožňuje nám lépe pochopit celý mechanismus života. Místa, v tomto směru nejsilnější, jsou obvykle spojena s velkými tragédiemi minulostmi, a přistoupíme-li k nim pietně, nebudou se nám dít „nevysvětlitelná“ varování, která nesoustředěného člověka vyděsí.

Pokud na ta místa jdeme, uklidněme se. Mezisvět je zvláštní energie, svírající žaludek, kterou určitě poznáme, ale když nikomu nebudeme chtít ublížit, ani nikdo nám.

Kde je jedna z nejsilnějších zón v Česku?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -