Umění být sám aneb 3 pravdy o lidech v našem životě

Chvíle pro sebe. Kdy jsme ji využili naposledy?

Kdybyste měli kouzelnou moc dát svému dítěti tři schopnosti, jaké by to byly?

Kdybych tu moc měl já, dal bych mu sebejistotu, aby si vždycky uvědomoval svou hodnotu; sílu, aby následoval své sny, a schopnost poznat, jak upřímně a hluboce (nebo falešně a mělce) je milované.

Chtěl bych zkrátka, aby se nebálo být samo. A i když je samo, nikdy se necítilo osamělé.

Problémem osamělosti není být sám, nýbrž cítit, že nezajímáme někoho, na kom nám ve skrytu duše pořád záleží.

Od vyjití nového vydání magazínu FC Jak obstát v dnešní době ledové (ledových vztahů) se ve Vašich mailech opakují 3 dotazy:

Proč nám vlastně pořád záleží na někom, komu na nás nezáleží? 

Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás? 

Jak se naučit být sám a necítit se zbytečně?

Proč myslíš, že s Tebou život občas třese?

Kdo četl mou poslední knihu 100 nejkratších cest k Tobějistě si pamatuje jeden ze základních zákonů vesmíru, přírody, života nebo chcete-li osudu: Nikdy nedostáváme to, co chceme, ale to, co potřebujeme. V tomto případě nás život chce něco důležitého naučit. Tři pravdy o lidech kolem nás.

Snažme se je mít častěji na paměti…

Pravda číslo 1: JENOM NĚKTEŘÍ lidé nás zvedají výš

Když jsem byl malý, máma mi říkala: „Staneš se tím, s kým trávíš čas.“

Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem nepostřehl, že na to, jak se cítím, má rozhodující vliv moje nejbližší okolí. Když jsem byl ve špatném prostředí, které mě sráželo, cítil jsem se mizerně, podřadně, nedostatečně. Začínal jsem si myslet, že jsem dost dobrý. Přitom stačilo vyměnit své okolí a pocit se změnil. Najednou jsem byl důležitý.

Proto si pamatujme: 

1. Celý svět je plný lidí, kteří nás budou chtít srážet. Ale pouze my rozhodujeme o tom, jak moc nám na nich záleží.

2. Bez ohledu na to, jestli nás dotyčný zvedá, nebo sráží, energii nám dává, nebo bere, podporuje nás, nebo kritizuje, pouze my rozhodujeme o tom, jestli mu věnujeme pozornost. Pokud si něčí zlé projevy bereme osobně a trápíme se tím, je to náš problém, ne jeho.

3. My všichni jsme průměrem pěti nejbližších osob, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Pokud se cítíme špatně, jsme ve špatné společnosti. Neznamená to, že musí jít o obecně špatného člověka. Nicméně ten člověk je špatný pro nás.

Na autorském čtení mých knih mě žádala o pomoc čtenářka, zlomená z odchodu svého partnera. Trápila se, jak mohl nevidět její kladné vlastnosti a dát přednost „hloupé huse“. Neuvědomovala si, že život je neustálá změna, mění se lidé i jejich hodnoty. A nikdo nejsme schopni vidět cizíma očima nebo cítit cizím srdcem. Kdo je hloupý pro nás, může být v daném okamžiku dobrou zkušeností pro druhé.

Hlavní je vybírat si vztahy tak, aby nám pomáhaly, ne aby nás zraňovaly. Obklopujme se lidmi, kteří respektují osobnost, jakou jsme; kteří jsou na nás pyšní, obdivují nás, milují a mají snahu dělat náš den a život světlejším, radostnějším. Jestliže dotyčný člověk takový není, ve vlastním zájmu mu věnujme méně pozornosti, jinak na to doplatíme špatnými pocity.

A pocit je základem všeho. Z pocitů vznikají myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů vyplývají výsledky. Jeden špatný člověk tedy může zavinit neúspěšný celý život.

Ano, úspěch je o nalezení a rozlišení správných lidí.

A uhodnete, kdo je tím nejzákladnějším správným člověkem?

Jistě, my sami…

Proč se cítíme špatně i tehdy, když nám odešel někdo, kdo se k nám choval špatně? Proč toužíme po tom, aby se i špatný člověk vrátil zpátky?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -