Proč nemůžeme odejít ze vztahů, které nám ubližují

Zdá se to šílené. Ubližuje Ti, Ty to víš, ale nedokážeš odejít.

Podvádí Tě. Zraňuje Tě. Znehodnocuje Tě.

Ty to víš. Víš, že Tě trápí. Každý Ti to říká. Ale Ty nedokážeš odejít.

Když se Tě lidé ptají proč, ta odpověď se Ti sama dere na jazyk: „Miluji ho.“

Šílené! – uvědomuješ si. Jak mohu milovat někoho, kdo mě ničí? Jak s někým takovým mohu vůbec marnit čas?

A nerozumíš tomu.

Srdce jako (ne)přítel

Kdo odebírá magazín FC, jistě si vzpomene na případ ženy, žijící vedle velmi známého muže. Ehm, žijící, spíše živořící. Proč s ním vlastně zůstávám? – ptala se. Okolí mělo jasno: Kvůli penězům! Jenže právě peníze byly důvodem, proč ji ponižoval. Nenáviděla je. Nechtěla je. Chtěla – vztah.

Nevolal po něm rozum, ale srdce. Hladové srdce.

Rozum a srdce byly dokonce v přímém souboji. Neshodly se. Rozum považoval srdce za slepé a naivní, protože ji nutilo zůstávat v něčem, co jí ubližuje.

Jak jsem psal v posledním magazínu FC, tak už to chodí: Řídíme-li se pouze srdcem, vypadáme jako bez rozumu; a řídíme-li se pouze rozumem, vypadáme jako bez srdce.

A přitom srdce není nepřítel. Myslí to s námi dobře. A nikdy se nemýlí. Jen jeho cesty jsou nepochopitelné rozumem.

Pokusím se odpovědět Vám takovými slovy, abyste své srdce pochopili. Pokuste se však po dobu tohoto článku nemyslet, spíše cítit.

1. důvod, proč nás srdce drží ve vztazích, které nám ubližují: Chce nám pomoci

Pokud stále zapojujete rozum, chce se Vám tento článek zavřít. Zní to přece (pro rozum) tak šíleně: Jak by nám srdce mohlo POMOCI, když nás nechává ve vztahu, který nám činí špatně? Copak špatné může vést k dobrému?

Kdokoli slyší příběh člověka, který se neumí odpoutat od špatného partnera, ba dokonce takovou osobu miluje, si musí ťukat na hlavu. Ťuká si tam, kde nás soudí – ťuká si na mozek. Ale zapomíná nás soudit tím, čím se rozhodujeme my – srdcem.

Ano, zůstávat se špatným člověkem není rozumné. Přesto je to krok, který v této fázi osobního rozvoje potřebujeme. Jak to? Vžijme se, prosím, do způsobu fungování svého těla.

Tělo neumí mluvit. Ani srdce ne. Přesto nám občas potřebuje něco důležitého vzkázat, dát zpětnou vazbu na to, jak se chováme. Jestliže si například dlouhodobě nevážíme svého zdraví (když přepínáme své síly nebo se ničíme špatnou životosprávou), tělo nám zdraví odejme. Onemocníme. Totéž se děje, jestliže si dlouhodobě nevážíme přátel a zapomínáme na ně. Prostě o ně přijdeme.

My pak nadáváme životu, proč nám tak ubližuje, ale on to přece myslí dobře. Kdykoli přijdeme o něco, co jsme začali považovat za příliš samozřejmé, uvědomíme si jeho hodnotu. Začneme si toho (zdraví/přátel) vážit, ale k tomu potřebujeme teprve o zdraví a přátele přijít. V mé nové knize 100 nejkratších cest k Tobě vysvětluji i další principy, které nám pomáhají, ačkoli je zprvu proklínáme.

Ano, je to drsná lekce. Ale to je dobře. Alespoň na ni nezapomeneme.

Neptejme se tedy života: Proč mi to, ksakru, děláš?

Znamenalo by to, že jsme jeho lekci přeslechli a potřebujeme ji zopakovat.

Ano, dno, kterým procházíme, je nepříjemné. Přesto je to konečně první bod, od kterého se můžeme odrazit k hodnotám, na které jsme zapomněli.

A ptáte se, jakou hodnotu jsme zapomněli, když se trápíme vedle mizerného partnera?

Otočte, prosím, na 2. stránku.