Proč máme jedna ústa a dvě uši aneb 5 kroků ke správnému naslouchání

Proč se Ti nechce svěřovat? Proč máš pocit, že mluvíš do dubu? Proč se pak ve vztahu cítíš tak divně a jak to změnit?

Dva papiňáci

U vedlejšího stolu seděl pár, kterému říkám papiňákový. Oběma poskakovala poklička a trumfovali se v tom, kdo na druhého zasyčí větší parou…

On: „Víš, co je největší chybou vás žen? To, že si myslíte, že dokážete změnit muže. Ale muž se nezmění.“

Ona: „A víš, co je největší chybou vás mužů? To, že si myslíte, že žena nikdy neodejde. A ona odejde.“

Nevím, jaký přesně problém ten pár měl, ale věděl jsem, že ten problém se neřeší, spíše roste.

Škoda. Většina problémů ve vztahu totiž mizí v okamžiku, kdy začneme mluvit jeden s druhým, ne jeden o druhém.

Proč vlastně tolik vztahů umírá jak na pozitivní slova, která zůstanou nevyslovená, tak na negativní slova, jejichž sled nemáme sílu zastavit?

Proč pořád v druhém vidíme soupeře jen proto, že je jiný než my, a přitom si neuvědomujeme, že v tom se naopak skrývá poklad – že když nám bude ouvej, druhý nám bude moci nabídnout odlišný úhel pohledu, jiné řešení, osvěžující povzbuzení, které by nás ani nenapadlo, protože máme jen svou hlavu a ne jeho?

Dvě strany jedné mince

To je výhoda odlišnosti partnerů. Ale každá mince má dvě strany a, jak ukazuji v magazínu FC, i odlišnost partnerů má svou nevýhodu.

Nikdo nevidí druhému do hlavy. Neumí číst mezi jeho řádky. Nemusí pochopit jeho domněnky, pocity, polosmysly. Proto nás příroda vybavila jasně dvěma pomůckami. Máme uši, máme ústa. A pozor, počítejme: máme dvě uši a jedna ústa. To proto, abychom spolu se učili více naslouchat než sami mluvit.

Trápilo Vás někdy něco a partner se o tom odmítal bavit?

A když už dělal, že naslouchá, jako byste mluvili do dubu – má blízko uši, ale vlastně neslyší?

Nebo Vaše pocity bagatelizuje? Posmívá se Vám, že to, co Vás bolí, on jako bolestivé nevnímá?

Snaží se Vám vnutit, že Vy jste ti špatní, protože „děláte z komára velblouda“?

Začínáte proto o sobě pochybovat? Nebo o vztahu?

Nejdůležitější věc ve vztahu

Vztah je jako zahrada. Vyžaduje péči – pravidelné zalévání a vytrhávání plevele. Tato péče je ovšem SPOLEČNÝ proces. Ano, je to namáhavé, ale právě to pár utužuje a posiluje.

Hlavním zahradnickým nástrojem je komunikace. Je to oboustranný a obousměrný nástroj. Má dvě strany, svěřování se a naslouchání. A dva směry, protože není nutné, aby jeden pouze žvanil a druhý pouze mlčel. Komunikace je jako stolní tenis – podávají i přijímají oba.

Hlavní při „zahradničení“ je ovšem přítomnost. Nejen fyzická, také duševní. A potom ještě aktivita.

Mnozí se mylně domnívají, že naslouchání je pasivní činnost. Ne, aktivní je proto, že pomáhá oběma. Toho, kdo mluví, podporuje v jeho slovech – v otevírání Pandořiných skříňek, jejichž obsah možná bolí a nesděluje se snadno. Tomu, kdo naslouchá, pomáhá aktivní způsob poslechu skutečně slyšet a také pamatovat si, co druhý říká.

Proč potřebujeme správně naslouchat

Ve vztazích lidé poslouchají obvykle ze 3 důvodů: aby měli radost, aby se něco dozvěděli a aby porozuměli. Vlastním řečněním nezjistí, čeho se partner bojí, co si přeje zlepšit a proč by od nás reálně mohl odejít.

Jak píšu v magazínu FC, lidé si bohužel standardně pamatují jen mezi 25 až 50 procenty toho, co slyší. A to v závislosti na své únavě a koncentraci. Ano, kdykoli promlouváme ke kolegům, přátelům nebo dětem, že vnímají maximálně polovinu toho, co říkáme.

Štve Vás to? Neradi mluvíte do zdi? Věřte, že i ostatní. Proto tento článek.

Správné naslouchání je technika nasměrování svého úsilí nejen k jednotlivým slovům, ale ke kompletnímu projevu. Lidé totiž nemluví jen ústy. Z následujících řádek, myslím, pochopíte, že naslouchání opravdu není pasivní činnost. Naslouchání je náročné a připravte se na to, že zpočátku Vám může činit problém změnit své pasivní návyky. Ale věřte, že se to vyplatí. Protože Vám už nikdy neunikne důvod, proč je partner nešťastný.

Jakých 5 kroků tedy podstoupit?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -