Dum spiro, spero aneb 3 kroky, jak z ničeho vybudovat sebevědomí

Jsou to 3 kroky. Zvládneš je. Zvládne je kdokoli, kdo je zkusí.
- Reklama -5

Nemám na to. Nedokážu to. Vím, že neuspěju.

Myšlenky, které nejsou v hlavě náhodou. Buď byly hlavou vyrobeny, nebo osvojeny. V každém případě mají svou příčinu.

Možná v jednom neúspěchu. Možná v opakovaném. Možná v něčím našeptávání, kterému uvěříme. Slovo samo totiž nemá moc ublížit. Tu moc mají jen ústa, kterým důvěřujeme nebo která jsou pro nás důležitá. Když ta řeknou, že něco nezvládneme, přemýšlíme o tom.

Naše hlava je největším bojištěm světa. Denně jí projde 25 000 myšlenek a ty, které si vybereme, rozhodují o tom, o co se pokusíme, anebo nepokusíme. U neúspěšných lidí vítězí myšlenky, proč se o něco už nepokusit. U úspěšných lidí opačné. Bez ohledu na jeden neúspěch, bez ohledu na opakovaný neúspěch, bez ohledu na tvrzení druhých to prostě ještě zkusit. Jinými slovy: Mít pokusů vždy o jeden více než neúspěchů.

V magazínu FC ukazuji lidi, kteří se nevzdali v rozmanitých životních situacích. V magazínu Business Leaders ukazuji lidi, kteří se nevzdali speciálně v podnikání nebo zaměstnání.

Obě skupiny spojuje jedno. Latinsky se říká: Dum spiro, spero. Česky: Dokud dýchám, doufám.

Jaké 3 postupné kroky se tedy vyplatí zkusit, pokud si přestáváme věřit, a je jedno, jak se ta myšlenka do naší hlavy dostala?

1. krok: Zbav se emoční závislosti na okolí.

U řeky žili dva muži. První bědoval, že má hlad. Druhý uměl chytat ryby, a tak sousedovi každé ráno jednu ulovil a přinesl, aby soused neumřel hlady. Věřil, že mu tím pomáhá. Věřil, že ho tím postaví na nohy.

Místo toho soused každé ráno čekal u plotu, kdy mu konečně „přijde“ jeho jídlo. Stal se – závislým.

Být závislý je snadné. Nevyžaduje to žádnou speciální námahu. Neúspěšní jsou závislí. Úspěšní se snaží závislosti zbavit. V tomto případě tak, že se první muž od druhého naučí rybolovu. Druhý se tak zbaví každodenního emočního tlaku, aby nasytil svého souseda, a první se stane nezávislým. A přesto se každé ráno také nají.

Odmalička si myslíš, že na něco nemáš. Že je to příliš vysoko. A přitom… rosteš.

Emoční závislosti nás bohužel učí odmalička. Stáváme se závislými na pochvale od rodičů, jedničce od učitele, přijetí od kamarádů. V magazínu FC vysvětluji, jak tato závislost funguje v těle i jaký hormon ji způsobuje. Stejně tak jaký má účel i proč je pro člověka životně důležitý.

Emočně závislí lidé mají problém, když se jim pochvaly, jedničky nebo přijetí nedostává. Ztrácejí sebevědomí. Vyhodnocují to tak, že nejsou dost dobří. A přitom všichni jsme dost dobří, abychom pochvaly, jedničky nebo přijetí dosáhli jinak. Ba dokonce mnohem snáz – od sebe samých.

Už jen prostá úvaha, že co nám nedávají druzí, to si dáme sami, je naplněním prvního kroku. A předpokladem toho druhého. Jakého?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -