7 důvodů, proč máš obezděné srdce

Ano, i lidé, kteří jsou nedokonalí, mohou vytvořit dokonalý pár, a to tehdy, když navzájem doplní, co druhému schází.

Dobře věděla, že slova staví mosty a mlčení zdi. Věděla, jak moc potřebuje nový vztah. A přesto – mlčela a přestávala hledat. Měla obezděné srdce ze zklamání, kterým si prošla, a bylo jí jasné, že jen tak se dovnitř nová láska nedostane.

Ptala se mě: „Jak si znovu dovolit přijímat i dávat lásku? Jak se zbavit strachu…, že to zase bude bolet, že znovu přijde zklamání?“

Zní to paradoxně, ale měla se už natolik ráda, že se další lásky bála. A opakovala ty otázky:

Proč?

Jak?

Kdy?

Když jsem psal 100 nejkratších cest k Tobě, mou novou knihu o spřízněných duších, vzpomněl jsem si na všechna ta setkání s lidmi, kteří se odlišovali svými momentálními situacemi, ale nikdy ne cílem, za nímž šli. Chtěli být šťastní, ne nešťastní. Chtěli se zahojit, ale – co to vlastně znamená? Už nikdy neriskovat pád? Už se raději lásky nadobro vzdát, protože jen to, čeho se vzdáme, nás už nikdy nezklame?

A přitom láska nikdy nezklame. Zklame vždycky jen konkrétní člověk.

Mezi zdmi

Nic nebolí víc než zklamání člověkem, o kterém jsme se domnívali, že nás nikdy nezraní. Není divu, že se pak obezdíme. Ne proto, že bychom byli unavení z lásky, ale spíše že jsme zmožení z neustálého čekání na někoho, jeho omlouvání se za něco, jeho lhaní, jeho… ubližování. Kdo by o tohle stál?

Kde byla hluboká láska, může být hluboké zklamání. První, co nás napadne: Žádné očekávání = žádné zklamání. Milovat „jen mělce“, jenže copak to jde? Takže: raději nemilovat už vůbec, nikoho a nikdy?

Věřím na spřízněné duše (popisuji to v úvodu ke své knize). Nepochybuji o tom, že každé zklamání je naopak ochranným krokem, který nás vytahuje z něčeho špatného a přenáší k něčemu lepšímu. Kdykoli projdeme pohromou, ano, jsme smutní, zranění, naštvaní, někdy i šílení, a hlavně zklamaní, ale víte co? Také to máme za sebou a – přežili jsme to.

Druhý je na tom někdy hůř. Jednou může plakat pro nás, tak jako jsme plakali my pro něj. Jednou mu můžeme tak strašně scházet, jako on teď schází nám. Jednou nás bude potřebovat, tak jako bychom teď potřebovali my jeho. Jednou pozná, co je to opravdová láska, ale my už budeme milovat někoho jiného. Někoho, po jehož boku už nebudeme unavení z neustálé velkovýroby nadějí, nýbrž po jehož boku se naděje stanou skutečností.

Obezdít své srdce má smysl, jestliže nechceme zpátky (typ) člověka, který tu zeď zapříčinil, a naopak toužíme po člověku, který vydá veškerou energii na to, aby zeď zbořil.

Jenže právě proto potřebujeme obezdít srdce, aby se do něj už nikdy nedostal někdo, kdo tu stavbu zdi způsobil. A jen tak se k nám dostane jediný člověk – ten, který vydá veškerou energii na to, aby zeď rozbil.

My všichni někdy potřebujeme postavit zeď, třeba i z mlčení, abychom se ujistili, že venku stojí opravdu správný protějšek – ten, který se zdí mezi námi nemůže existovat.

Znám 7 důvodů, pro které si lidé staví zeď kolem srdce, a je to dobře. Ta zeď nás neizoluje, ale chrání – dokud nepřijde člověk, u kterého zeď bude postrádat smysl. Ale o tom jsou vlastně už první z více než 300 stran mé nové knihy.

Z jakých zdí bychom se tedy rozhodně neměli znepokojovat, protože nám pomáhají?

Otočte, prosím, na 2. stránku.