Proč píšeš jiné, když mě to bolí? aneb Jak slova „nic neznamenají“

Zmatek. Miluješ člověka, který Ti do očí říká, jak Tě miluje, ale totéž píše jiné. "To jsou jen slova, nic neznamenají," hájí se. Jestliže ale jeho slova nic neznamenají, co tedy znamená "Miluji Tě", které Ti tu a tam říká?

Další z mých Setkání budete považovat za vymyšlené: že něco takového není možné. Jenže je. A promiňte mi následující otázky. Budou Vám připadat směšné. Jenže vystihují příběh:

Může milovat ten, kdo úmyslně dělá to, co druhému ubližuje?

Může milovat ten, kdo ignoruje to, co druhému vadí?

Může milovat ten, komu nezáleží na tom, čím se druhý trápí?

Kamarádka víc než partnerka

„Dobré raníčko,“ psal každé ráno, sotva se probudil.

„Jaký jsi měla den?“ psal každé odpoledne, když usedl k televizi.

„Sladké sny. Pusu na dobrou noc,“ psal každý večer, než usnul.

Gentleman, řekli byste. Mělo to však háček. V posteli, kde se probouzel i usínal, a na gauči, kam usedal k televizi, nebyl sám. Měl vedle sebe partnerku.

„Kamarádka,“ odsekával na její dotaz, s kým si pořád píše. „Copak nemohu mít kamarádky?“ zeptal se sugestivně.

Jistěže může.

Ostatně, s jednou takovou žil. Jen jí omylem říkal „partnerka“.

Slova opravdu nic neznamenají

„Chybíš mi.“ „Myslím na Tebe.“ „Miluji Tě.“ I tak vypadaly esemesky, které jeho partnerka uviděla. Byla jako opařená, ale on ji pokaždé klidnil. „To jsou jen slova. Slova nic neznamenají. Ty přece víš, že miluji Tebe!“ vyhrkl dojemně další slova – která nic neznamenají.

„Miluji Tě“ se totiž nevyjadřuje slovy, ale skutky. Láska není to, co říkáme, ale to, co děláme. Tolik na mužovu obhajobu, ale i obžalobu.

„Je to jen kamarádka, potřebuje podržet…“

„Kamarádka“, „partnerka“, i to jsou pro některé muže jen slova. To, kdo je skutečně jen kamarádkou a kdo partnerkou, vyjadřují všichni muži svými činy – tím, komu věnují svůj čas, svou pozornost, svou energii, svůj zájem; s kým zkrátka budují vztah. Kamarádka (či dokonce bývalá partnerka) nikdy není trvale nad partnerkou, pokud si muž poněkud neplete pojmy a partnerství pro něj neznamená méně než kamarádství.

Co je to za „muže“?

„Není schopen pochopit, že mi to ubližuje. Nespím kvůli tomu, trápím se, mám zdravotní problémy. A jeho reakce je jediná: ,Pošlu Tě k psychiatrovi, protože vyšiluješ a já s ní nic nemám!'“ cituje dívka další z jeho slov, která ve skutečnosti nic neznamenají.

Jak píšu v magazínu FC, budujeme-li s někým vztah, nemůžeme ignorovat to, co druhému vadí. Pak totiž vztah nikdy nepostavíme. I když se nám zdá, že druhý je blázen, měli bychom si připomenout, že každý jsme vlivem minulosti jiný, máme odlišný práh bolesti. Co nás nebolí, druhé může. Co nám připadá normální, jinému může rozrýpat starou ránu. Jestliže nám OPRAVDU ZÁLEŽÍ na druhém, musejí nás tyto příznaky nedorozumění včas přimět ke komunikaci, vysvětlování, uklidňování, řešení.

Nezáleží na tom, co se svými kamarády máme/nemáme, jestliže nejsme single a budujeme vztah. Ve vztahu totiž neexistují „moje“ a „Tvoje“ problémy, neexistuje „já jsem dokonalý“ a „Ty jsi případ pro psychiatra“, ve vztahu je všechno společné – každý následek má svou příčinu. Možná něco zanedbala ona, a proto si on začal hledat kamarádky, možná něco v minulosti zanedbal on, a proto si nyní honí ego na chození po tenkém ledě.

Zásadní je však MLUVIT. Muž by byl idiot, kdyby zůstával ve vztahu, se kterým do budoucna nepočítá, protože by tím ztrácel čas – jak svůj, tak své „partnerky“, tak i své „kamarádky“, která je pro něj zjevně důležitější. Tím však neříkám, že neexistují muži-idioti.

Jestli je muž idiot, nebo není, lze poznat snadno podle toho, zda pochopí 3 následující fakta.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -