Proč nestavět most jen z jedné strany aneb O osudu pejsků na zavolání

Stavím most. Proč ne nikdo z druhé strany?
- Reklama -

Do Villy Ritter mě přilákaly tři bodu zájmu. Vitariánská kuchyně, gravitační vlnová gymnastika s takzvaným psycholingvistickým detoxem, a pak hlavně – ona.

Zaujala mě věta, kterou v e-mailu použila. Za vztah bojuji sama, ale miluji ho.

Stejně tak totiž mohla říct: Miluji ho, ale za vztah bojuji sama.

Totožný obsah informace, ale opačné vyznění.

Zaujalo mě, že I KDYŽ je jediná, kdo bojuje za pokračování vztahu, ta hlavní energie jejích myšlenek spočívá v tom, že pořád druhého miluje.

Všechno udělám za Tebe

Do komorního lázeňského hotelu z konce devatenáctého století s krásnou historizující architekturou dokonale patřila. Byla tou dávnou duší, která byla zvyklá za důležité věci bojovat, více než se jich vzdávat. Měla sklon k dlouhodobému partnerství a pro vztah by udělala cokoli. Její partner tak nemusel udělat nic. A protože nemusel, nedělal. Ona vše udělala ráda za něj.

Nebyla hloupá, ji to naplňovalo. Cítila se šťastná, že může druhého dělat šťastným. Jenže… on se šťastným přestal cítit. Ani sebevětší energie, kterou mu dávala, ho nenaplňovala, ba spíše ho již obtěžovala. Byla, kdekoli si přál, ale on už si spíše přál, aby tam raději nestála.

Jak píšu ve své nové knize 100 nejkratších cest k Tobě, která vyjde přibližně za měsíc, dlouhodobé vztahy vydrží tak dlouho ne proto, že by k tomu byly stvořeny, ale proto, že je k tomu tvoří oba partneři. Oba na vztahu rovnocenně makají, oba vkládají podobné úsilí do komunikace a kompromisů, protože jen tak postaví mezi svými dvěma břehy most, kterého si oba stejně váží.

Rovnocennost

Rovnocennost je důležitá. Aby například komunikace byla rovnocenná, musí jeden stejně aktivně mluvit, jako druhý aktivně naslouchat. Jakmile jeden více mluví než druhý naslouchá, nebo jeden více naslouchá než druhý mluví, pak se most hroutí.

Stavíme-li most jen z jedné strany, pak musíme my sami překlenout celé propastné údolí. My si potom takového mostu mimořádně vážíme, protože víme, kolik nás stál úsilí, obav, přemáhání, potu. Jakou hodnotu má však pro druhého člověka, který nezná jeho cenu a přijde k hotovému?

Cena versus hodnota je nejdůležitějším příkladem rovnocennosti. Aby pro nás cokoli mělo hodnotu, musíme za to zaplatit. Cena je to, co obětujeme, hodnota je to, co za svou oběť dostáváme. Pokud neobětujeme nic, i věc velké hodnoty pro nás ve skutečnosti neznamená nic.

I když počasí bylo dnes po ránu v Karlových Varech zamračené, šli jsme se spolu projít ven. Pozorovali jsme lidi, kteří se ve venkovních zahradách zahřívají ping-pongem. Jeden kamenný stůl byl volný. Požádal jsem ji o hru.

Dala podání přes síť a já míček ignoroval. Podivila se. Dala tedy druhé podání a já znovu nehrál. Odložil jsem pálku, odešel od stolu a zeptal se: „Když teď budete stejným způsobem pokračovat, jaký bude stav zápasu?“

Uvědomila si, že tam, kde není herní partner, není ani hra. Není výsledek. Tam, kde lidé ignorují pravidla, se k žádnému výsledku vůbec nedoberou.

Pejsek

Bezpodmínečně ho milovala. Bezpodmínečně znamenalo, že ho milovala, ačkoli on se už vlastně ani necítil být ve vztahu. Byla sama, kdo miluje, ale věřila, že sama nezůstane. Že se to, co ji bolí, změní.

Byla jako pejsek. Nepřetržitě běhala za ním, a když ji odehnal, čekala na něj. Jako pes. U psa je zvláštní, že čím později se jeho páníček vrátí, tím šťastněji ho vítá. Ona se chovala stejně. Čím déle na něj čekala, tím více pochybovala. Ale když přece napsal nebo zavolal, protože zjistil, že ji v tu chvíli zrovna potřebuje, byla o to šťastnější… „Měla jsem pravdu, opravdu mu na mně záleží!“ – vykřikla pokaždé.

Ale pokaždé zjistila, že ji, tak jako psa, volá jen proto, aby se pomazlil a pak ho zase poslal do boudy. Nezáleželo mu na ní. Záleželo mu na sobě.

„Jak ho přimět, aby ten most začal stavět se mnou?“ zeptala se smutnýma očima, jaká může mít snad opravdu jedině pes.

Jaký postup se mi již u spousty čtenářů osvědčil?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -
- Reklama -