Proč jsi neřekl, že se nerozvedeš? aneb Upřímnost šetří čas všem

Věříš ve světlo tam, kde všichni vidí tmu? A jak dlouho v něj vydržíš věřit?

Svěříte někomu své srdce. On ho odnese do bezpečné úschovny. Má to jediný háček: Uloží ho do jiné schránky, než Vám řekl. A do jaké, Vám už nikdy neřekne.

Tento případ je, věřím, výjimečný. Nejde v něm o krádež auta ani peněz. Ale o krádež kusu života, času a naděje.

10 slov, která Ti vezmou roky

Ženu před lety okouzlil muž. Rajské začátky ji učinily na něm totálně závislou. „Nikdy bych si ho nepustila k tělu, kdybych věděla, že…“

Už se viděla po jeho boku do konce života, když – takové malé nedopatření – zjistila, že je ženatý.

„Ale nerozumíme si. Nežijeme spolu. Dej mi čas. MILUJI TĚ!“ – 10 slov, která jí vzala roky života.

„Proč mi to neřekl?“ opakovala při našem setkání – s bolestí, kterou nelze popsat. Bolest, jak Vám někdo mohl tolik lhát, bolest, jak jste mu kdy vůbec mohli věřit, bolest, že ty roky zmizely jako chmýří odkvetlé pampelišky – jediným fouknutím.

Žena si prošla bohužel všemi třemi obvyklými fázemi vztahu se ženáčem.

Fáze 1: „Nemiluji ji, Ty jsi důvod odejít.“

Fáze 2: „Teď to nejde, čekej.“

Fáze 3: „Mrcho, Ty ji chceš kontaktovat?“

V první fázi se žena (bohužel) zamilovala ještě víc. Ach, tak hrdinný, obětavý palič mostů, a JEN KVŮLI MNĚ!

Ve druhé fázi se (bohužel) naučila přizpůsobovat, čekat, mlčet a poslouchat pokaždé jiné důvody, proč odejít nejde. Jednou je manželka démon, jednou psychicky zlomená, jednou umírá někdo jiný, jednou ona sama, v každém případě „nikdy není vhodný čas“. A nikdy nebude.

Třetí fáze přijde dříve, nebo později, ale musí přijít. Čím později přijde, tím později žena pochopí SKUTEČNOU PRAVDU a tím větší část života nevratně ztratí.

Milenko, jak to, že ani Ty nejsi dokonalá?

Muži mají milenky hlavně proto, že hledají dokonalost. Na své ženě, i když je milionová, vždycky nějakou chybu najdou, protože žádný člověk není bezchybný.

Milenka má výhodu tak dlouho, jak dlouho se muži zdá bezchybná. Ale čím déle milenecký vztah trvá, tím spíše muž poznává, že i milenky jsou lidé a ani ony nejsou bezchybné.

Pak si muž položí dvě otázky. Na první z nich, Proč bych se vlastně rozváděl?, odpoví snadno. Na tu druhou, Jak z toho ven?, odpověď nenajde.

A tak mlží. Doufá, že se milenka zamiluje jinde a on ji s předstíranou bolestí uvolní. Ubere plyn, přestane psát, přestane mít čas, zmizí dárky, milující činy i slova. Muž vstoupí na tenký led – ve víře, že to milenku pustí a že odejde tiše. Jenže žena je nezastavitelná, jakmile zjistí, že si zaslouží víc.

Pravda, která měla přijít dřív

Snad si tu náhodu i přála. Uviděla je. Vrkající páreček. On říkal své manželce přesně to, co namlouval jí. „Vždyť ji má nemilovat. Vždyť ona má být ztělesněné zlo a hnus. Vždyť…“ – ten zmatek trvá jen chvíli, než ženě dojde, že TOTO JE PRAVDA.

Mohla by předstoupit před pár a představit se. Ale to, co by slyšela, by bylo patrně: „Nějaká zhrzená psychopatka. Zoufalka. Vždyť se na ni podívej, manželko. Já MILUJI TEBE.“

A tak teď seděla proti mně a ptala se, co dělat.

(Píšu teď svou novou knihu o cestách k druhému člověku ve složitých vztazích. Stojí na setkáních s Vámi a společných úspěšných řešeních. Pokud Vás tato specifická kniha může zajímat a chcete být informováni, až bude dokončena, nechte mi prosím zprávu ZDE.)

Jak se z takové rány otřepat? A jak vůbec poznat ženáče, který to opravdu myslí vážně a skutečně hledá cestu z nesprávného vztahu?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -