Vzkaz těm, kteří sami sebe kladou vždycky na poslední místo

Každý je pro Tebe důležitější než Ty. Každému to dáváš najevo. Proč se potom divíš, že to pro ně není jiné – že Ty jsi ten poslední, kdo je důležitý?
- Reklama -

„Jsem čtyřicátnice a čelím nelítostné realitě. Celý život pomáhám druhým, ale nějak jsem v tom procesu zapomněla na sebe – na to, co chci také já. Dnes se cítím prázdná, zbytečná, hlavně když odcházím z práce a vím, že doma mě nikdo nečeká. Jak se stát pro někoho nepostradatelnou?“

Ze čtení této zprávy, jedné z několika set, které mi chodí denně, mě vytrhl ostrý zvonek. Dvacet let jsem ho neslyšel. Oznamoval konec přestávky.

Vešel jsem do třídy, přeplněné žáky, a čelil vysvětlování paradoxů lásky.

„Chci, aby mě nikdy neopustil!“ zvolala.

„Tak mu nebraň, aby mohl odejít!“

„Chci pro ni znamenat stále víc!“ vykřikl.

„Tak se neponižuj a neznamenej pro ni stále míň!“

„Chci pro něj být na prvním místě!“ ozvalo se zase od okna.

„Tak,“ a vybavil jsem si pisatelku ranní zprávy, „u sebe nesmíš být na místě posledním.“

Můj nejdůležitější člověk

Poledne. Žena z ranní zprávy, která si na mě počkala před sídlem firmy, seděla proti mně a vypočítávala, komu všemu kdy pomohla – kdo pro ni kdy byl důležitý. „A teď,“ dodala, jste pro mě nejdůležitější člověk Vy, ani nevíte jak…“

Nevydržel jsem, vzal ji za paži a bez ptaní odvedl k zrcadlu.

„Tohle,“ řekl jsem do jejího němého úžasu, „je jednou provždy Váš nejdůležitější člověk.“ Podívala se do zrcadla.

Upřímně řečeno, někdy se musíme (znovu) naučit být sami sobě nejlepším přítelem. Doba nás nutí sklouzávat do stavu, kdy jsme sami sobě naopak největšími nepřáteli. Pořád se jen rozmazlujeme představou, jak nás druzí mají rádi a jak nám naslouchají, a přitom zapomínáme milovat a poslouchat sebe.

Je to krutý i krásný fakt: Šťastnými nás neučiní nikdo jiný, protože naše štěstí nepoletuje nikde kolem. Štěstí buď máme, nebo nemáme v sobě. Štěstí je stav mysli, která si jednoho dne začala vážit sebe; která si jednoho dne uvědomila, že i MY máme místo v žebříčku svých nejdůležitějších hodnot; které jednoho dne došlo, že nadešel čas stát se pro sebe první volbou.

Co se děje, když pro sebe prioritou nejsme

Zabývat se životy druhých je vždycky snazší než pohnout se životem vlastním. Proto tak rádi řešíme druhé, zdá se nám lehké je rozesmát, uklidnit, podpořit – mnohem více, než když máme rozesmát, uklidnit, podpořit sebe.

Přitom upřednostňujeme-li šťastné pocity a emoce druhých, aniž bychom dbali o ty své, jednou se sami ocitneme na suchu. Kdo pečuje o cizí zahrádku víc než o vlastní, tomu ta jeho zpustne a zaroste plevelem. Kdo pouze dává, ten se dříve nebo později zcela vydá a už nebude schopen dát to, co sám nemá. Stane se vyjedenou konzervou. Co s ní?

Sabotovat a ignorovat to, co je pro nás samotné důležité, vede ke stresu, slabosti, zmatku, vyprahlým vztahům. Zákonem přitažlivosti se na nás lepí vztek, negace, úzkost. To všechno jsou formy nemoci mysli. Negativní mysl vyrábí jen negativní myšlenky, kterým nelze uniknout a které nás ničí. Přitom mozek si nemůžeme vytrhnout z těla.

Lidem, na kterých nám záleží, velkoryse pronajímáme prostory ve svém srdci i hlavě. Bez rozpaků jim poskytujeme tolik času, energie a podpory, ale – promiňte tu otázku – kolik téhož věnujeme sobě? Kde jsou také NAŠE potřeby? NAŠE dobré pocity? NAŠE sny a touhy? Kde je péče o NÁS?

Nové vydání magazínu FC, které navazuje na předchozí číslo o budování smysluplných vztahů, proto zaměřuji na budování nejlepší verze svého Já. Na spokojenost osoby, která by pro každého z nás měla být nejvyšší prioritou.

Co dělat, abychom pro sebe byli prioritou

Je to vlastně jednoduché: Dělat to, čím prokazujeme, že sami sebe máme rádi; že nám na sobě samotných záleží; že si nechceme ubližovat. Tolik lidí na to zapomíná. Ničí sami sebe, a ještě se tváří, že to jinak nejde – že takto žít je v pořádku. Ne, není.

Uvedu jen tři doporučení k nejčastějším případům, s nimiž se setkávám. Jistě namítnete, že splnit tato doporučení je až směšně snadné. Tak jo, fajn! Zkuste to dodržet po celý dnešek.

Jaké 3 úkoly nás prověří, zda jsme opravdu schopni dát sebe jinam než na poslední místo?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -