Příště = Nikdy aneb 7 myšlenek, které mě nutí denně běhat

I když máš sto důvodů, proč dnes nejít, vždycky najdeš jeden, proč sám sebe překonat.

Dnes ne. Anebo?

Máte každý den nějaký rituál, který Vás zoceluje?

Takový, do kterého se Vám někdy nechce, a i když máte 10 důvodů, proč ho zrovna dnes nedat, vždycky najdete 1, proč ho nakonec dáte?

Já ano. Běhání v 5.10 ráno.

Neběhám jen proto, abych byl tělesně fit. Běhám kvůli hlavě. Abych hned na začátku dne věděl, že budu schopen zvládnout i to, co je nesnadné. Že nepřijdu o den výmluvami.

Každé ráno se nebudím silný. Někdy se mi sakra nechce. Ale mám v hlavě „trenéra“. Hlas Emila Zátopka. Vyučeného ševce, a přitom nejlepšího běžce na světě. Když v roce 1952 dorazil na olympiádu v Helsinkách, měl si vybrat, na jakých tratích bude závodit. Vybral si všechny. Nejprve se postavil na start pěti kilometrů. Vyhrál a zaběhl nový olympijský rekord. Pak se přihlásil do závodu na deset kilometrů – druhé olympijské zlato a druhý olympijský rekord. Následoval maraton, ačkoli ho nikdy předtím neběžel. Vyhrál třetí olympijské zlato a vytvořil třetí olympijský rekord.

Nechávám stranou jeho medaile a rekordy. Fascinuje mě jeho myšlení. Způsob, kterým sám sebe překonával a kontroloval. Povím Vám, jak to dokázat taky.

Běhej tak, že…

Obleču se, vyběhnu a s každým krokem mám myšlenku: „Dnes ne. Zastav. Kašli na to.“ Měl ji i on. Naučil se ale myslet na něco jiného.

Nemáš energii? Dobírej ji z okolí – z krajiny, z pozitivních představ. Zpevni „střed těla“, podsaď pánev a všechno ostatní uvolni – hlavně ruce a nohy. Zaťaté svaly jsou ztuhlé a kradou energii. Co za běhu bolí, to myslí uvolni. Využiješ tak více šlachy, méně svaly. Běhej v lehkém předklonu. Došlap pak bude pod osou těla (nikoli před osou, jako při vzpřímené páteři), kroky tudíž rychlejší a stehna se tolik nevysílí. V pohybu Ti pomůže gravitace a vydržíš déle. Ruce zalom do 90° úhlu, tím se obě zkrátí. „Kyvadla“ rukou tak budou kmitem rychlejší a rychlejší bude i rytmus běhu. I nohy v koleni ohýbej do 90° úhlu. Rozproudí se krev, zvýší rychlost a sníží úsilí. Došlapuj ne na patu, ale na střed chodidla. Tělo bude lépe pružit, nárazy se změkčí a nebudou tolik trpět kotníky, kolena, kyčle ani záda. Neodrážej se špičkou. Pouze zvedej nohu do výšky. Šetří to energii.

Jak přepnu své soustředění na techniku běhu, negace ustoupí. A pak přichází sedm etap zátopkovského běhání – sedm fází, sedm výzev, které ukážou, jestli jsou dnes silnější než já. Provedu Vás jimi. Pokud běháte nebo se chystáte začít, vzpomeňte si na ně… 

1. fáze: Kdykoli si myslíš, že nemůžeš, ještě můžeš.

Zátopek říkal, že běhání není v nohou, ale v hlavě. Věřil totiž, že tělo je řízené mozkem. Co mozek přikáže, to má tělo sklon splnit.

Jak píšu v magazínu FC, myšlenky vedou k činům a činy k výsledkům. I podle Zátopka je tedy klíčem k úspěchu nebo zkáze to, JAK myslíme. Kdykoli si připustíme negativní myšlenku („to nezvládnu, na to nemám, to vzdám“), tělo ztěžkne a má sklon zastavit. Naopak kdykoli myslíme pozitivně („to ještě vydržím, mám na to, nevzdám to“), tělo má sklon pokračovat.

„Kdykoli nás napadne, že nemůžeme, můžeme. Dokud totiž máme schopnost myslet, můžeme jakoukoli myšlenku vyměnit za jinou. Jestliže nás může napadnout záporná myšlenka, může nás stejně dobře napadnout kladná,“ říkal Emil Zátopek. „Stačí zápornou myšlenku nahradit kladnou.“

Nemáš ponětí, jak daleko můžeš doběhnout – o kolik dál, než Ti říká hlava…

Skutečně NEMŮŽE podle něj pouze ten člověk, který už nemá žádnou myšlenku. Tělo v té chvíli nedostává žádný pokyn a prostě zastaví. Dokud však mysl vytváří katastrofické scénáře, je schopna oživit také naději.

„Ať si myslíme, že něco dokážeme, nebo nedokážeme, vždycky budeme mít pravdu,“ řekl americký průmyslník Henry Ford a Zátopek to rád parafrázoval: „Kdo opravdu nechce, hledá důvody. Kdo opravdu chce, hledá způsoby – člověk, který chce, si vždycky cestu najde.“

Jaký fyzický trik používal Zátopek, aby přemohl své „nemohu“?

Otočte, prosím, na 2. stránku.