Máme krizi. Kdy to ještě má cenu lepit?

Kdykoli máš tu možnost rozbít vztah. To ale není síla. To je slabost. Slabí lidé rozbíjejí. Silní staví. Jste ale ještě oba dost silní?

Když jsem vydal knihu 250 zákonů lásky, lidé namítali: Jak může mít vztah nějaké zákony? Láska přece buď je, anebo není!

Jenže láska a vztah jsou dvě odlišné věci. Láska je, když bez někoho nemůžeme být. Současně se ale může stát, že nemůžeme být s ním.

Milujeme ho, ale on je zadaný.

Milujeme ho, ale on nestojí o nás.

Milujeme ho, ale podvádí nás.

Milujeme ho, ale vadí nám jeho zlozvyky, převzaté i třeba z rodičovských vzorců chování.

Zkrátka: Srdce je pro, ale rozum nebo okolnosti proti vztahu.

Kdy ještě bojovat? Kdy ještě čekat, že se to změní, zlepší? Kdy to lepit?

Kde máš meze?

Denně mi přichází okolo dvou set Vašich složitých příběhů a žádostí o pohled zvenku. Psát tedy obecně, kdy má cenu lepit vztah a kdy ne, není snadné. Každý má totiž jiný práh bolesti a co jednoho ještě nebolí, Vás již ano. Nebo naopak – co jednomu vadí, Vám ještě ne.

Proto se může stát, že zadaný milenec nespatřuje ve Vašem vztahu komplikaci, protože on je spokojený. Má vše – Vás i rodinu. Zatímco Vy nemáte nic, jeho ani rodinu.

Proto se může stát, že ten, kdo o Vás stojí jen tehdy, když je mu to příjemné (typicky na noc), je spokojený, protože má vyplněné volné chvíle. Zatímco Vás ty volné chvíle (bez něj) ničí.

Proto se může stát, že ten, kdo Vás podvádí, je spokojený, protože má zajištěný domácí servis, péči o děti, rozptýlí se a doma na něj ještě čeká večeře (nebo snídaně). Zatímco Vy máte nepřetržitou zlomeninu srdce a nevíte, zda si také někoho najít (tím klesnout na jeho úroveň a vždycky už být ten, kdo nemá druhému co vyčítat), nebo dál tiše trpět.

Kam až je vhodné se druhému obětovat v naději, že se mu jednou rozsvítí v hlavě a on si uvědomí hodnotu, kterou v nás má? A kde už se vyloženě ponižujeme, tedy v mysli druhého naopak ztrácíme hodnotu?

Kde ještě je dobře držet rodinu, protože jde pouze o běžnou provozní překážku, která vztah spíše posílí, a kde naopak už děti dostávají špatný příklad do života, že co nefunguje, to se přesto musí opravovat?

1. hraniční mez: Oběma ještě záleží na druhém/vztahu

Funkční vztah netvoří dvě dokonalé osoby. Dokonalá osoba neexistuje. Nikdo nejsme dokonalý.

Funkční vztah tvoří dvě nedokonalé osoby, které jsou ovšem ochotné pracovat na dokonalejším vztahu. Zlepšovat ho.

Abychom ovšem mohli něco zlepšit, musíme společně nalézat rezervy, tyto rezervy si přiznávat a pracovat na jejich odstranění. Ve vztahu nikdy není můj, nebo Tvůj problém, ale náš. A to proto, že partneři jsou spoluhráči, sedí v jedné lodi. Nesmějí se vnímat jako soupeři.

První mez vztahu je tam, kde je mez komunikace. Kde není komunikace, není vztah, protože není jak ho budovat. Pokud spolu dva lidé nemluví, nemohou zjistit, co druhý potřebuje, co mu vadí, co ho trápí. Jsou to dvě osamělé jednotky žijící shodou náhod vedle slepe. V lodi plují naslepo.

Jaké další podmínky je nezbytné splnit, aby mohl být vztah zachráněn?

Otočte, prosím, na 2. stránku.