Andělé mezi námi: 5 důvodů, proč na Tebe nedám dopustit

Může to být někdo cizí, a přesto Ti dokáže být bližší, než kdokoli z rodiny, ba i než Ty sobě. Jak to?

Říká se, že mnozí andělé žijí mezi námi. Kráčím v pondělním toku lidí a rozhlížím se: Který to asi je? Ten?

Pravdou je, že existují lidé s větší porcí odvahy, kliky. Kteří jdou tam, kam se jiní už bojí; kteří dokážou překonat to, co jiné už zastaví. A když se jich zeptáte, čím to je, usmějí se: NĚCO mi řeklo: „Nevzdávej to!“ Ale co? Nebo kdo?

Když vědci přišli se zjištěním, že všichni se stáváme průměrem pěti nejbližších osob (psal jsem už v magazínu FC), kterými se obklopujeme, uvědomil jsem si, jak nás okolí dokáže měnit. A jak se někteří lidé opravdu stávají našimi anděly. A jak na ně nedáme dopustit.

Ale pokud tomu tak je, proč bychom se i my nemohli stát anděly někoho jiného? Proč by i díky nám někdo nemohl dojít dál? Jak se stát takovým „andělem“? Jak být tím, na koho druzí nedají dopustit?

Znaky andělů

Všimneme-li si lidí, kteří nás pozitivně ovlivňují, obvykle…

… mají to, čemu se říká aura, charizma, sebedůvěra,

… skoro vždycky se usmívají,

… mají neskutečnou moc odehnat negativitu, když jsou v naší blízkosti,

… jakmile jim svěříme, co nás trápí, naše problémy učiní svými, takže jimi nikdy neprocházíme sami.

To, jak se chovají, vypadá lehce. V tom případě bychom to měli dokázat také. Zkusíme to?

Co vlastně tyto lidí činí tak přitažlivými, že se bez nich mnohdy už nechceme obejít?

1. znak: Nežádají nic na oplátku.

NIC. Fakt nechtějí nic.

Sedí u Tebe, vedou s Tebou konverzaci, cítíš, jak Tě léčí už svým očním kontaktem, úsměvem, přítomností. A přitom nechtějí nic než být s Tebou, pomoci Ti. Ovládají jedno z nejdůležitějších umění mezilidských vztahů, jehož zárodky máme všichni v sobě, jen je rozvinout. Jde o umění bytí s druhým.

Jsou to lidé, ke kterým když někdo vstoupí do místnosti, okamžitě mu věnují pozornost. Jako by měli schopnost kohokoli, kdo je potřebuje, dát na první místo. Nabízejí mu asistenci, ale ne výměnou za revanš.

A tím paradoxně získávají věčný revanš.

2. znak: Mají úžasnou naslouchací sílu.

Nechají Tě mluvit a sdílet s nimi všechno o Tvém životě. Když od nich odcházíš, napadne Tě: „To byl úžasný člověk. A přitom… o něm nic nevím.“

Tito lidé Tě prostě umístí do středu své pozornosti a nemají problém Ti ulehčit už tím, že ze sebe pomalu vysoukáš všechny balvany. Máš pocit, jako když sedíš na terapeutické seanci. A často Ti probleskne hlavou, že nic podobného jsi ještě nezažil.

Oni jsou totiž úžasní, ačkoli vůbec nemluví. Právě to je jejich úžasná vlastnost: Nejsou sobečtí, sebestřední, egoističtí. Jako kdyby nebyli důležití. A právě tím se paradoxně stávají nepostradatelnými.

V jejich přítomnosti totiž máš pocit vlastní výjimečnosti – že na Tobě záleží; že máš co zajímavého sdělit; že Tvůj život za to stojí.

3. znak: Nepůsobí nejistě.

Možná je to jen zdání, ale vypadá to, že tito lidé vůbec neřeší, jak je druzí vidí. Úplně jim stačí, že jsou v pohodě ve své vlastní kůži.

I když se potkají s vyvolávačem kontroverze, usmívají se. Chápou, že v každém větším počtu lidí jsou různé povahy. A, co je podstatné, v každém člověku, ať je jakýkoli, se snaží najít něco dobrého – i kdyby to u každého z nich mělo být něco jiného.

To je jejich přístup k lidem. Sami nechtějí na druhé působit dobře. Naopak, chtějí, aby se druzí v jejich přítomnosti cítili dobře.

Proto, i když sám jsi nejistý a chceš si stěžovat, oni to s úsměvem otočí: „A není to, co Tě teď trápí, naopak ZAJÍMAVÁ PŘÍLEŽITOST pro to, abys…?“

A když jim někdo jiný něco vyčítá, řídí se pravidlem: Nesouhlasím s Vámi, ale vždycky budu bránit Vaše právo ten nesouhlas vyjadřovat.

Jaké důležité pochopení vůči druhým mají?

A co využívají jako neobvyklý nástroj komunikace?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -