Proč ve vztahu 1 a 1 není 2 aneb Než se rozhodneš v hádce zlomit partnera

Kdykoli máš tu možnost rozbít vztah. To ale není síla. To je slabost. Slabí lidé rozbíjejí. Silní staví. Jste ale ještě oba dost silní?
- Reklama -5

Stojíš proti partnerovi a křičíš: Ty jsi špatný! Ty jsi hloupý! Ty jsi zbytečný!

Něco v sobě Ti říká: Musím to vyhrát!

Promiň, zastav se a odpověz mi: CO TO DĚLÁŠ?

Kam jsi dal srdce? Kam jsi dal rozum?

Čeho chceš dosáhnout?

Jak chceš vyhrát, když stojíš – proti sobě?

Když vládnou emoce…

Jeden letní pozdní večer jsem šel po sídlišti, kde jsem se narodil a nebyl dobrých dvacet let. Okny panelových domů ke mně, kromě televizního záření, proudily občas hádky. Tři mě zvláště zaujaly.

Z prvního okna se snášelo lítostivé: „Řekni mi, kdy si po jídle přestaneš stěžovat, že špatně vařím?“

Z druhého okna prýštilo vyčítavé: „Jsi blbější, než jsem čekal. Už se nedivím, že jsi před svatbou ve slově miluji byla schopna napsat tvrdé y!“

Z třetího okna znělo agresivní: „Už mě s…. Jdu do baru. Kde mám klíče?“

Říkám tomu „zákopové války“. Dva partneři se krčí proti sobě ve svých zákopech a házejí jeden po druhém slova jako granáty. Z týchž oken ostatně ke mně přicházely i odpovědi:

Z prvního okna: „Kdy si přestanu stěžovat? Jedině když přestaneš vařit!“

Z druhého okna: „No jo, protože před svatbou jsem neznala jiné milování než s tvrdým, Ty impotente!“

Z třetího okna: „Na co potřebuješ klíče? Když se ožereš, beztak nenajdeš zámek od dveří!“

Zastavil jsem se a počítal sekundy na prstech. Jedna, dva, tři… Uf, ulevilo se mi.

V prvním okně už bylo ticho. Jen siluety dvou stínů se spojily. Mír!

Ve druhém okně naopak decibely vzrostly. Oba se totiž začali nezřízeně smát. Sami sobě. Mír!

Ze třetího okna vyšel jediný zvuk. Prásk! Dveře div nevyskočily z pantů. Za chvíli nasupený muž vyběhl na ulici. Válka!

První dva páry pochopily, k čemu jsou zrozena ústa ve vztahu. Když už se dostaneme na takovou úroveň emocí, že nejsme schopni spolu produktivně komunikovat, měli bychom se prostě sladit alespoň beze slov. Polibkem (první pár), což je první nejlepší způsob (ne)komunikace ve vztahu, nebo humorem/smíchem, což je hned ten druhý.

Nikdy bychom neměli používat ústa ke stupňování války. A povím proč.

… jak zapojit rozum

Ovládají-li nás emoce a touha druhého zlomit, odpovězme si, prosím, v duchu na 2 otázky:

  1. PROČ ubližuji někomu, koho miluji?
  2. PROČ ubližuji sobě tím, že od sebe záměrně odháním toho, koho miluji?

Kdo není natvrdlý, zvolní. Ubere z emocí. Vrátí do akce rozum.

Protože kdykoli od sebe někoho důležitého odháníme, nevyhráváme, ale ztrácíme. Kdo v emocích jedná rychleji, než přemýšlí, po čase si uvědomí, co svými šíleně metanými granáty způsobil. A že to byl „nejlepší proslov“ jeho života, kterého najednou lituje.

Vysvětlím Vám, s dovolením, dvě rovnice. Matematici ať se nezlobí.

1 + 1 ve zdravém vztahu nejsou 2. Jeden partner a jeden partner jsou pořád jeden. Nepřekryjí se, doplní se. Vznikne organismus mnohem silnější než původní jedinec. Proto také lidé vyhledávají vztahy.

Kdo četl můj první bestseller 250 zákonů lásky, vzpomene si na dávnou čínskou filozofii a symboly jin a jang. Jin (světlo) je to bílé s černou tečkou, jang (temnota) je to černé s bílou tečkou. Na povrchní pohled nemají nic společného a není na nich nic zajímavého. Spojí-li se však, vytvoří dokonalý kruh. Něco nádherného. Mezi temnotu a světlo nic nevstoupí. Tak je to silné spojení. Jeden kruh.

Tam, kde dva jedinci v páru nadále fungují jako dvě nespojené části, žádný vztah nevzniká. Takoví NEpartneři nepochopí sílu vztahu. Proto na něm nepracují – oni nevědí, že by jim mohl pomoci. Proto druhému klidně ubližují. Nemají co ztratit. Když druhý odejde, oni pořád zůstávají. Pořád jsou jeden. Protože v jejich matematice 1 + 1 = 2. A tudíž 2 – 1 = 1.

Jenže ve zdravém vztahu musíme počítat jinak: Jestliže 1 + 1 = 1, pak 1 – 1 = 0. A přesně to by si měli uvědomit všichni zákopoví válečníci! Pokud totiž druhého opravdu milujeme, pak vyženeme-li ho ze vztahu, nebudeme na tom stejně jako před založením vztahu. Budeme na tom hůř. Budeme se cítit méně než sami. Osamělí. Nicotní. Nic. Nula. Protože 1 – 1 = 0. Pamatujme si: Kdykoli házíme granáty na toho, koho milujeme, poškozujeme i sebe.

Nenech vítězit ego

Možná nás druhý vytočil. Možná on chyboval, možná my. Rozsoudím Vás jednoduše: Všichni jsme lidé, tudíž všichni chybujeme. Učme se nad to povznést, zasmát se své nedokonalosti. Pročistit dusné emoce, které nás občas ovládnou. Partner je první na ráně, kdo schytává naše výkyvy nálad. Vím, o čem mluvím… (Jednou ve vzteku, který jsem potřeboval ventilovat a nenašel jsem jinou záminku, jsem zakřičel na partnerku: „Podívej, jak jsi nemožná! Do koše jsi vyhodila rajče, které přitom ještě není tak shnilé.“ Jana beze slova vzala talíř, hrst polníčku a to rajče z koše, které bylo opravdu shnilé, mi posadila doprostřed. „Tak promiň. A dobrou chuť!“ A bylo po vzteku. Musel jsem se sám sobě smát.)

Kdykoli házíme granáty na toho, koho milujeme, nemluví z nás láska, ale ego. Necháme-li ego mluvit, bude úspěšné. Každý člověk totiž má chyby a ego, chce-li druhého porazit, takové chyby vždycky najde. VŽDYCKY.

Nikdo z nás nemá partnera bez chyb. Tak jako bez chyb nejsme my.

Ani jin, ani jang nepředstavují kruh. Kruhem jsou pouze SPOLU.

Kdykoli ve Vás zabublají emoce, vzkypí krev a touha druhému to natřít, připomeňte si, prosím, 5 jednoduchých faktů. Mohou Vám zachránit vztah.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -