Partneři jako Atlantidy: Když se druhý vytratí a Ty nevíš proč

Znamená pro Tebe všechno. Chceš, aby to platilo i naopak. Ale v jeho srdci je pořád někdo jiný. Jak by tedy jeho srdce mohlo stoprocentně patřit Tobě?
- Reklama -5

Historická vsuvka: Atlantida je bájná země, kde měla sídlit vysoce vyvinutá civilizace. Přírodní katastrofa, která ji zničila okolo roku 9600 před Kristem, nebyla nikdy vysvětlena. Existuje domněnka, že Atlantida leží na dně oceánu, který po ní nese jméno (Atlantský).

Pátek patří mým setkáním se čtenáři magazínu FC. Mají-li problém, čas a chuť mě potkat, zvu je. Vím, o čem bude řeč, a podle toho vybírám místo. S Ní to bylo jasné: Chocoffee.

V této kavárně podávají stáčenou belgickou čokoládu, která obsahuje hořčík, fosfor, draslík, měď, železo, vápník a fluor, zbystřuje pozornost a zmírňuje pocity úzkosti. To potřebovala. Prožívala to, čemu říkám syndrom Atlantida.

Někoho máte. Na někoho se spoléháte. S někým budujete. A pak – se vytratí.

Nejtěžší není ten fakt, ale vědomí, že… vlastně… nevědomí. Nevíte totiž, proč.

„Petře, Vy tvrdíte, že všechno se děje z nějakého důvodu. Ale,“ rozhodila rukama, co když neznáte ten důvod?

Bylas mi nevěrná! / Jsem Ti nevěrný!

Nevyhovuješ mi v tom, nebo tamtom!

Je toho na mě moc, potřebuji teď čas!

A miliony dalších vět mohou zaznít, než se zavřou dveře a Vy se ocitnete sami.

Ale představte si, že druhý prostě přetrhne vztah. Nevysvětlí to. Nesdělí Vám, co je na Vás špatné, tedy co byste měli opravit, o co se snažit. Nedá Vám žádnou zpětnou vazbu. Nevíte, jestli je vůbec chyba na Vaší straně. A hlavně – ani nevíte, jestli se vrátí.

Kam šel? Proč? Má někoho jiného? Mám ještě naději? Mám čekat?

Takoví lidé jsou jako Atlantidy. Nevíte, co se stalo. Nevíte, kde jsou. Nevíte, co můžete udělat pro jejich znovuzískání. Nevíte NIC.

Nechtění

Čokoládou pookřály. Maminka se dokonce usmála, jak ji pobavil bílý nos tříleté dcerky, která se neobratně zakousla do domácí máslové kremrole.

Právě v dceři neustále viděla Jeho podobu. A doma to na ni padalo nejvíc – každý kout vyvolával vzpomínky.

Od vedle zašustil pán čerstvým denním tiskem a mně napadlo, že všechny noviny píšou o ekonomické chudobě, ale žádné o té nejhorší chudobě, jaká člověka může potkat – o osamělosti, znásobené pocitem nechtěnosti. Je to chudoba, kdy cítíte, že máte méně než nic. A méně než nic máte stále víc. Osamělost totiž neumožňuje zapomenout na osobu, která nás učinila osamělými. Naopak nám ji stále připomíná. Jsme jako mobil, který se nemůže připojit k wi-fi síti. Pořád ji hledá, a tím se stále více vybíjí.

„Nevím, jestli mě více bolí to, že nám chybí, nebo to, že my mu vůbec nechybíme,“ pohladila svou dcerku. Co teď mám dělat? Jak přemýšlet, když každá myšlenka je šílená a hlava bolí jako střep? Co očekávat od zítřka? – otázky, které sršely z jejích bezmocných očí.

U psychologa

„Naučte se mít ráda samotu,“ řekl Jí psycholog. Hořce se rozesmála. Mohla stokrát slyšet báchorky, že sami jsme přišli na svět a sami z něj odejdeme. Ale to ještě neznamená, že na světě musíme i sami žít.

„Naučte se samotu si užívat, opravdově ŽÍT,“ říkal Jí. Ale jí se naopak zdálo, že každý den, kdy je sama, jako by nežila.

Mohla sama pít kávu, číst si, procházet se. Ale pořád zůstávala na své myšlenky sama.

Mohla je rozptýlit jídlem, hudbou. Ale když v restauraci nebo na koncertě viděla smějící se páry, cítila, jak je to všechno jiné, když člověk není sám.

Byla stažena pod vodu, nemohla dýchat a někdo jí říkal: „Naučte se to mít ráda.“

Být NIC

„Nic člověka nezraňuje tolik jako zjištění, že druhý pro Vás znamená všechno a Vy pro něj nic. Že lidé, bez kterých nemůžete žít, žijí docela dobře bez Vás,“ prohlásila a já věděl, že je zle.

Protože neměla od druhého odpověď, vytvářela si ji sama.

Domnívala-li se, že pro druhého není nic, dovozovala, že opravdu je nic.

Připomínala-li si, že druhý není s ní, představovala si, že je s někým lepším.

Čím déle zůstala zavřená ve svých domněnkách, tím větší bolest si způsobovala.

Stále přemýšlela o „nich dvou“, ačkoli „oni dva“ už neplatilo.

Soustředila se na něco, co neexistuje, a trápilo ji, že to neexistuje. Jak z toho ven?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -