Jak žít a ne se trápit přítomností: 20 věcí, na kterých za 20 let nebude záležet

Zmatek. Miluješ člověka, který Ti do očí říká, jak Tě miluje, ale totéž píše jiné. "To jsou jen slova, nic neznamenají," hájí se. Jestliže ale jeho slova nic neznamenají, co tedy znamená "Miluji Tě", které Ti tu a tam říká?

Žij přítomností, nosíš v hlavě.

Pak ale přijde jedna frustrace a oslepí všechny krásy, které jsou kolem Tebe.

Hlava rozbolí a Tebe trápí, že život zrovna teď nejde směrem, jaký si přeješ.

A tak se ničíš přítomností.

„Život je tak nefér. Lidé kolem mě jsou tak nefér!“ křičíš a věnuješ pozornost všemu, na čem přitom v dlouhodobém pohledu vlastně nezáleží. To ale není ŽÍT přítomností. To je ŽIVOŘIT v přítomnosti. Zveličovat a dramatizovat to, co přejde, a přitom to zničí Tvůj dnešek.

Teprve čas a zkušenost Tě naučí litovat všech dní, během kterých ses nechal zatáhnout do bezvýznamných hádek – které posléze vyšuměly a ty jsi zjistil, jak jsi pouze promarnil čas.

Staré indiánské přísloví říká: „Ráno vždycky rozumí tomu, co večer nikdy nedomyslel.“ Proto i mě dnes mrzí, kolik fyzické a psychické energie jsem v minulosti promarnil na věcech, na kterých často už druhý den vůbec nezáleželo.

Pokud se Ti dnes stane, že si kvůli některému z následujících 20 bodů budeš kazit náladu, zdraví a čas, vzpomeň si na mě. Máš v hrsti to ukrutné bohatství povznést se nad to, usmát se tomu a vzít to s nadhledem, aniž bys přišel o nenahraditelný dnešek…

  1. Běžná provozní frustrace průměrného dne. Věř mi, že na 99 procentech toho, co Tě stresuje, už za měsíc nebude záležet. Vztek za volantem, v práci, ve frontě na nákup. Je lepší tyto výbušné okamžiky nechat proplynout, zůstat pozitivní a pokračovat tak životem.
  2. Ty malé neúspěchy, které píchají do Tvého ega. Kdykoli si nastavíš cíl, stojíš – aniž si to uvědomuješ – před tisíci malými prohrami. Až cíle dosáhneš, na drtivou většinu z nich si vůbec nevzpomeneš. Každá z nich má však potenciál zastavit Tě. Anebo naopak motivovat! A v té chvíli záleží jen na Tobě.
  3. Jak „dokonalé“ by všechno mohlo být, nebo mělo být. Budeš-li posedlý perfekcionismem, ztratíš spoustu času užíráním se, že „to pořád není to pravé“. Dokonalost neexistuje. Každou činnost tak můžeš dělat donekonečna a nikdy nebude dokonalá. Nenech se semlít v tomto kafemlýnku.
  4. Čekání na úplnou sebedůvěru, než uděláš první krok. Neplavec váhá na okraji rybníka, zda má udělat krok do vody. „Ještě se na to necítím. Půjdu, až budu umět plavat,“ říká. Ale na suchu se plavat nenaučí. Protože dokonalost neexistuje, věř, že i Ty budeš celý život chybovat a chybami se učit. Nemá smysl před žádným úkolem přemýšlet, jestli UŽ UMÍŠ VŠECHNO. Nikdy to nebudeš umět. Nikdy si nebudeš stoprocentně věřit. Ostatně, suverén, který si automaticky věří, se dopouští nejhorších chyb z podcenění.
  5. Hypotetické myšlení. „Chci…“, „Přeji si…“, „Určitě jednou udělám to, že…“ Je tak hezké přemýšlet o lepší budoucnosti, kdy se život změní, ale ještě hezčí je začít si takovou budoucnost vytvářet. Už to, že o ni začneš usilovat, Tě bude naplňovat. Čas na rodinu. Být dobrým přítelem. Prokazovat laskavost. Stavět mosty. Uskutečňovat to, co Tě napadne. Uvidíš, jak Tě to samo začne odměňovat.
  6. Tlak zevnitř, který křičí: MUSÍŠ udělat velké kroky najednou. Být rychle v cíli!“ „Co nejdříve protnout cílovou pásku!“ „Jinak jsem nula!“ Bože, o kolik radosti a hrdosti se připravuješ! Tvá cesta je cíl. Každý den, kdy si najdeš čas věnovat se tomu, co Tě naplňuje. Nepotřebuješ, aby tyto dny byly u konce. Naopak potřebuješ užívat si je. Okamžik, kdy květina rozkvete, je nádherný. Ale ještě nádhernější je pro zahradníka, který s ní prožíval všechno už od zasazení semínka. Takové rozvití květu je koruna na celé kráse. Nejen první krása.
  7. Zlá slova zvenku. Nejošklivější slova Ti zpravidla říkají lidé, kteří dlouho nebývají součástí Tvého života. Proč by byli, když Tě tak nenávidí? Odejdou. Tak proč řešíš jejich slova? Proč si je bereš osobně? Proč si na jejich základě vytváříš domněnky, jak špatný jsi? Proč Ti vůbec na takových lidech a jejich názorech záleží? Jen je nech být, nech je odejít.
  8. Niterní pokušení rychlého ukončení. A pak jsou lidé, na kterých záleží: Tví blízcí. Tví přátelé. Tvé děti. Ano, můžeš se dát unést okamžikem a vmést jim zlé slovo do tváře. Ale každé takové slovo je jako hřebík, který vtlučeš do jejich srdce. Můžeš ho dodatečně odvolat, omluvit se, hřebík vytáhnout. Ale vždycky po něm zůstane díra. Proto dvakrát važ, zda důležitému člověku ublížíš. Zda mu budeš vyhrožovat rozchodem. Protože on nebude jediný, kdo ztratí. Ztratíš i TY (viz celé vydání magazínu FC na téma Proč ve vztazích nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale jen dva vítězové, nebo dva poražení).
  9. Nekonečné plánování. Vyjdi ze čtyř stěn, v nichž si maluješ možnou budoucnost. Uvidíš, kolik úžasných věcí se rodí neplánovaně. Oslov lidi, kteří Tě zajímají. Vytrhni i je ze stereotypu kouzlem neplánovaného. Zjistíš, že je to mnohem více vzrušující, než si budoucnost plánovat.
  10. Nepřetržitá sebekontrola. Ach, o kolik nádherných okamžiků jsem se připravil tím, že jsem se bál, abych něco nezkazil! A jen proto jsem je nechal odplynout. Teď, jako starý pes, už vím, že je tak málo věcí, které opravdu můžeme kontrolovat. A že je tak málo důvodů se tím trápit. Dnes bych si tak rád užíval své prohry, ke kterým jsem ale nenašel odvahu. Nedělej tutéž chybu Ty!
  11. Obviňování druhých. Už jsi někdy potkal šťastného člověka, který by se neustále zříkal své odpovědnosti, vymlouval se a ukazoval prstem na druhé, kteří mohou za jeho život? Ne, protože šťastní lidé dokážou unést své chyby a vědí, že šťastný život je vedlejším produktem jejich myšlení, přesvědčení, postojů a chování. Ovšem, nelekej se, že v tomto selháváš. Být šťastný je totiž dovednost. Tomu stavu mysli se dá naučit. A je to lekce, kterou stojí za to podstoupit. (Zabývám se tím v každém vydání magazínu FC.)
  12. Boj o přikývnutí každého. Také si myslíš, že Tvou osobní hodnotu definuje počet lidí, kteří se na Tebe budou usmívat a souhlasit se vším, co uděláš? Ne, Tvou osobní hodnotu definuje to, že dokážeš činit správná rozhodnutí a jít po správné cestě. A to jsou ta rozhodnutí a ta cesta, které ladí s klidem v Tvém srdci. Nechtěj se zavděčit všem. Věř mi, že to není možné.
  13. Iluze, že můžeš zachránit lidi od nich samotných. Věříš, že můžeš změnit člověka k obrazu svému? A odkud bereš jistotu, že Tvůj obraz je lepší než ten jeho – pro něj samotného? Každý je takový, jaký chce být. A každý má potenciál změnit se, pokud mu život, který žije, nevyhovuje. Ale nikdo nejsme schopni změnit něčí život, pokud nebude spolupracovat. Jinými slovy: Nikomu nemůžeme dát to, co odmítá. Existují lidé, kteří prostě nechtějí řešit své problémy. Vyhovuje jim mód oběti. Je pro ně příliš namáhavé hledat řešení. Libují si v nastavení „já chudáček“. Proč jim to chceš brát? Proč je chceš zvedat na vlastní nohy, když jim ve skutečnosti vyhovuje ležet?
  14. Užírání se tím, jak druzí pohrdají tím, co říkáš a děláš. Když si budeš brát osobně všechno, co Ti druzí vyčtou, prožiješ v slzách celý zbytek života. A to za to nestojí. V určitém bodu svého zrání zjistíš, že způsob, kterým s Tebou druzí zacházejí, je jejich problém. A že způsob, kterým Ty reaguješ na ně, je Tvůj problém. Zkus pochopit tuto oboustrannou svobodu. Jen ať se do Tebe druzí navážejí, když si tím vykompenzují svůj mindrák. Co ale má cizí mindrák společného s Tebou?
  15. Vítězné argumenty. Já vím, když Tě někdo napadne, svádí Tě to k sebeobhajobě. Hádání se o to, kdo má větší pravdu. Časem zjistíš, že Tvou inteligenci a Tvou sebehodnotu neurčuje počet argumentů, kterými jsi někoho utloukl, ale naopak počet úsměvů a nadhledů, kdy sis sám pro sebe řekl: „Tato malichernost mi za to nestojí.“
  16. Souzení druhých pro jejich nedostatky. Až zmoudříš, zjistíš, že všichni máme dny plné rezerv. A čím starší budeš, tím spíše poznáš, jak důležité je dát lidem, kterým se něco nepovede, to, co potřebujeme my sami, když se nám něco nepodaří: laskavost, velkorysost, respekt. Chováš-li se k nim opačně, zbytečně přicházíš o lidi, kteří by Tě mohli v těžké chvíli podpořit – tak jako Ty teď je.
  17. Celospolečenská posedlost vnější krásou. Pohlížíš do zrcadla a trápíš se? Připadáš si méně dokonalý než včera? Zas další vráska? Zas další šedivý vlas? Až budeš mít vrásek a šedivých vlasů tolik co já, zjistíš, že to podstatné v člověku není na pokožce, ale pod ní. Zatímco povrch člověka má sotva dva metry čtvereční, nitro člověka je nekonečné. A může být nekonečně krásné, pokud tuto krásu v něm začneš objevovat. Čím starší budeš, tím zjistíš, jak málo záleží na tom, jak člověk vypadá, a jak mnoho záleží na tom, jaký je.
  18. Fyzické držení majetku. Co Ti mám povídat… Čím starší budeš, tím lépe budeš chápat, že co jsi nahromadil, to Tě opouští. Nic si z tohoto světa neodneseš. Žádnou věc, konto, pozemek. Odneseš si jen poznání. A to nejdůležitější bude toto: Co v životě skutečně chceme a potřebujeme, nejde koupit.
  19. Všechna takzvaná přátelství, která Ti dávají dojem, jak jsi populární. Je hezké mít známosti. Ale nikdy se nenech unést jejich počtem. Věnuj spoustu svého času těm lidem, na kterých záleží nejvíc. Protože Tvůj čas je omezený. A až budeš potřebovat opravdového přítele, zjistíš, jak málo jich je. Ale to nevadí. Mnohdy i jeden jediný znamená opravdový poklad.
  20. Upínání se na vzdálenou budoucnost. Jak čas plyne, začne toho být víc za Tebou než před Tebou. Ba dokonce v žádném věku nevíš, kolik toho před sebou ještě máš. To jediné, co si můžeš spolehlivě užít, je dnešek. Nečekej tedy se skutečným životem až na jeho konec. Tajemství Tvého štěstí vězí v tom, že se přestaneš trápit věcmi, na kterých za 20 let už nebude záležet, a začneš již v dnešním dni vidět to, co je podstatné – a co Tě ještě za 20 let bude hřát.

Potřebuješ provést svými vztahy tak, aby Tě více těšily a méně trápily? Magazín FC, zaměřený na hlavní neshody a jejich řešení, lze objednat pouze zde.

© Petr Casanova, obě knihy autora jsou zde

- Reklama -