Jak umlčet vnitřního remcala aneb Když už Tě unavuje věčné „Nejsem dost dobrý“

Také máš v sobě vnitřního žalobce i soudce? Někoho, kdo Ti říká, že jsi ve srovnání s druhými nic? Jak na něj?
- Reklama -

Ach, ten hlas. Co s ním?

Je to zvláštní hlas v hlavě a pořád stejná věta: „Nezkoušej to – nedokážeš to – nemáš na to.“

Když ten hlas posloucháš, cítíš pořád větší frustraci a zacyklené negativní myšlení.

Potřebuješ z něj ven, protože jsou jen 2 možnosti: buď strávíš zbytek života strachováním se o to, že možná nikdy nebudeš pro sebe ani druhé dost dobrý, anebo začneš být v pohodě s tím, jaký teď jsi.

Náš pomocník: Larry Ellison

Když Larry poprvé navnímal svůj život, nebyl to příjemný pocit. Už to, že byl vlastně beze jména!

Pod jakým křestním jménem a příjmením se narodil, nevěděl. Jen že ho nějaká devatenáctiletá holka měla bůhví s kým. Dítě jí překáželo. Když chytilo v devíti měsících zápal plic, byl to pro ni signál odložit ho. (Tuto matku by Larry nikdy nepoznal, kdyby se mu za 47 let nepřipomněla sama, jakmile zjistila, že její syn je nejbohatším mužem světa…)

Jen proto, že jeho adoptivními rodiči byli Louis a Lillian, dostal taky jméno od L. Příjmení pak po ostrůvečku poblíž newyorského Manhattanu, kde jeho adoptivní otec, zběhlík z ruského Krymu, nastoupil na americkou půdu – na Ellis Islandu (hned za sochou Svobody, když připlouváte z oceánu) totiž byla povinná registrační stanice pro přistěhovalce (dodnes je tam muzeum, kde vystavují příběhy i řady Čechů včetně tenistky Martiny Navrátilové).

Larrymu Ellisonovi bylo 12 let, když mu „otec“ v nahodilé hádce vmetl do tváře, že NENÍ JEHO syn. Larry zůstal v šoku a mlčky sál otcův posměch, že je odmala každému na obtíž. Prospěch se mu tak zhoršil, že ho vyhodili ze školy. Připadal si jako NIC – úplně sám na svůj vnitřní hlas, který opakoval: „Nejsi dost dobrý.“ (Ale tento pád teď opusťme, více o něm je v magazínu BUSINESS LEADERS.)

Podstatné je, že Larry později založil technologickou společnost Oracle a v tuto chvíli je 9. nejbohatším mužem světa (pokud Vás to zajímá přesně, k dnešku má 1 bilion 85 miliard 184 milionů Kč v investičním majetku). Co se stalo mezitím? Co v sobě změnil? Jak to, že si začal věřit?

Larry Ellison vypráví o čtyřech postupných krocích ve své hlavě. Jestliže to zvládl on, zvládneš to určitě i Ty…

1. změna: sebesoucit

To slovo ani neznáš, viď? Taky jsem ho neznal, dokud mi Larry Ellison neobjasnil, jak je vnitřní soucit důležitý.

Pověz mi: Cítíš někdy stud, jak nejsi dost dobrý? Uzavíráš se pod tlakem toho, jak moc se za sebe stydíš? Stud je nebezpečná emoce. Může se totiž stát součástí Tvé identity, pokud si nedáš dostatečný pozor. Stačí identifikovat se s chybami, které děláš, a vzniklé situace přehánět tak, že se nepřestáváš cítit vinen. Pak se nepřetržitě stydíš za to, jak hloupý, nešikovný, zbytečný jsi.

Larry mi k tomu říkal: „Kdykoli se mi něco nepodařilo, zvykl jsem si ukazovat prstem na sebe. I když jsem vnímal i jiné faktory, které se podílely na mém neúspěchu, nakonec jsem vždycky skončil u toho, že já nejsem dost dobrý.“ Sebesoucit to změnil.

Sebesoucit, jehož pochopení bude důležitou součástí prvního vydání magazínu BUSINESS LEADERS, vytvoříme nejlépe tak, že si představíme sama sebe jako svého nejlepšího kamaráda. Tedy: Začneme k sobě přistupovat tak, jako by se něco nepodařeného stalo jiné osobě, a ta byla naším nejlepším kamarádem. Jak bychom se k takovému člověku zachovali, kdyby se nám svěřil?

Já to vím: Měli bychom k němu dostatek soucitu. Uklidnění, povzbuzení, podpory.

„Říkal bych svému kamarádovi, že je outsider a srážel bych ho, nebo bych ho chlácholil, potažmo pobízel, aby to zkusil ještě jednou, protože mu to ,už určitě vyjde‘?“ vzpomínal Larry Ellison.

Jinými slovy: Sebesoucit nám povolí neuspět. Prohra náhle není katastrofa, ale přijatelný fakt. Soucit k sobě samému nám zpevní půdu pod nohama, umožní nám klidně i trochu riskovat a zkoušet nové věci. Protože když to nedopadne úspěchem, máme pro sebe pochopení a ohled.

Larry dokonce říkal: „Změnilo mě to v tom, že jsem se začal soustředit ne na výsledek, ale na zkušenost. Skoro mi začalo být jedno, jestli například opičí dráhou neprojdu hned napoprvé. Těšil jsem se na to, co zažiju a co nového se naučím.“

Jeho rada zněla: Kdykoli v sobě pocítíš začátek negativní samomluvy, hlasu, který Ti chce říct, že něco nedokážeš, zkus se sebou zacházet jako s nejlepším přítelem. Podpoř se a dodej si kuráž.

Když tohle dokážeš, žádná prohra Tě nezastaví.

Proč také?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -
- Reklama -