Vyrazily kolem světa a ptají se: Proč se Vy bojíte svých snů?

Kdy Vám současný život dovolí splnit si své sny? Tato slečna řekla "dost" o svých 25. narozeninách.

Když Tě nic nedrží…

„Pocházím z Connecticutu, moje maminka z Kanady. Do mých osmnácti let to pro mě byla jediná cizina – protože jsme navštěvovaly maminčiny rodiče. A ještě byla na prázdniny na svatém Janu v Karibiku, ale to jsou beztak Americké Panenské ostrovy, takže americké teritorium,“ krčí rameny Cassie, jak si říká.

Chtěla něco jiného, zkusit žít jinak, mít na výběr, ale jako by někdo již položil a přišrouboval koleje jejího života a ona z nich nesměla sjet. Tedy vystudovala a zapadla do proudu mladých. Pracovala v salesu, stavěla weby, dělala marketing. „Ale každé ráno jsem se ptala: ,Proč? Proč tam musím jít? Proč musím takhle žít?‘ A jednou mě napadlo: ,Opravdu MUSÍM? A co když NECHCI? Co když… UŽ NEPŮJDU?“

Jóga trochu jinak…

Byl to pocit, kterému se říká: Teď, nebo nikdy!

Předstoupila před rodiče, svěřila se pár přátelům: „Odlétám.“

Všichni úžasem otevřeli ústa. A hned spustili: „To nejde! Nemůžeš pustit svou práci. Naopak! Musíš si budovat kariéru. Pracovat víc. Vždyť víš, že ze současného platu jen tak tak poplatíš své účty.“

„Právě proto,“ opáčila Cassie rezolutně, „že mám nízký plat a slabou kariéru, mě tady nic nedrží.“

Proč se bojíme svých snů?

Její celý příběh, se všemi strachy, vírami, překážkami a úspěchy, přineseme v příštím magazínu FC. Ukazuje, jak neexistuje sen, který by nešlo uskutečnit. A jak Cassandru naplnění životního snu dokázalo změnit.

Při natáčení dokumentu

„Mým přítelem se před cestou stal internet. Nastudovala jsem si, jak sepsat business plan, jak oslovit sponzory, jak si naplánovat cestu, jak využívat sociální média. A celou dobu jsem pořád poslouchala podcasty vlivných lidí, jejichž motivační slova mě udržela na trati a nedopustila, aby mě něčí názor ještě odradil.“

Obeslala firmy, které by její záměr mohl zajímat. Přece jen, kdyby se jí to povedlo, stala by se první ženou, nejmladším americkým občanem a nejrychlejším cestovatelem v historii, který by zvládl takovou misi, a ještě k tomu úplně sám. Jejími prvními sponzory se staly značky pro adrenalinové dobrodruhy a cestovatele (Clif Bar, Eagle Creek) – výměnou za reklamu, kterou poté poskytne jejich produktům.

Uspěla i u vědeckých společností. Věděly, že bude stát na místech, kde žádný akademik doposud nebyl. Slíbila, že na raritních exotických plážích bude do petlahviček od Coca-Coly schraňovat vzorky mořské vody kvůli testům na přítomnost mikroplastů v jednotlivých světových oceánech.

V hotelu na Bali

Dalším sponzorům stačilo, že na svém Instagramu a Facebooku, kde bude mít jistě desetitisíce sledujících, občas odpromuje jejich značku. Ostatně i hotely (dokonce luxusní řetězce Six Senses, Soneva nebo Secret Bay) ji ubytovaly zdarma, když na svém YouTube kanálu zveřejní vlogy, jak byla se servisem spokojená.

Navíc, aniž to dopředu tušila, se jejím spolehlivým příjmem stala cesta sama. Univerzity na celém světě ji zvaly na motivační semináře pro studenty. „Překonávejte předsudky a odrazování!“ „Jděte za svými sny!“ „Budujte si své hodnoty!“ „Buďte výjimeční, sví!“ – co ze slov jiných mentorů zní směšně, z Cassandřiných úst neznělo jako prázdné klišé. Její přednášky navštívilo do této chvíle čtrnáct tisíc studentů a po stranách naslouchali i učitelé, jako kdyby i oni ještě pociťovali dluh vůči svému životu.

„V každé zemi jsem natáčela s tamními lidmi. Svěřovali se, jak to mají těžké, co podle druhých nemají, nesmějí nebo nedokážou. Jsou plní přání, kterých se ale sami bojí. Vznikne tak unikátní film o tom, jak se dnes cítí hlavně mladí ve všech koutech světa.“

Cassandře je dnes sedmadvacet, zbývá jí posledních pár zemí a pak již přelet domů. Zápis do Guinnessovy knihy rekordů ji nemine, ale zajímavější je, jaké možnosti jí cesta otevřela.

Otočte, prosím, na 3. stránku.