5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské nic

Nepozvali mě. Nic pro ně neznamenám.
- Reklama 4 -

„Čeho se ve vztahu nejvíce bojíte?“

„Ničeho.“

Redaktorce, která se mnou vedla rozhovor, přeletěl nevěřícný úšklebek po tváři.

„Ano, ničeho,“ zopakoval jsem s důrazem na to klíčové slovo: „NIČEHO se nejvíce bojím.“

Když zůstane NIC

Jsem už starej pes a za ty spousty vztahů jsem se přestal bát chvil, kdy se s partnerkou hádáme. Naopak se bojím chvil, kdy bojovat přestane. Protože pak už pro ni také nemusí existovat nic, o co se stojí za to pohádat…

To náhle mlčení vyznačuje hranici, za kterou žena přestává:

– usilovat o Tvou pozornost,

– bojovat o Tebe,

– odpovídat na Tvé zprávy,

– snažit se vyvolat nebo udržet konverzaci,

– přestane žárlit,

– přestane flirtovat s druhými, jen abys žárlil,

– přestane Ti i nahlížet do mobilu,

– zajímat se, zda se zajímáš o ni,

– přestane se snažit, abys ji miloval.

A to všechno přestane dělat proto, že jí právě došlo, že si zaslouží někoho lepšího.

Myslíš, že to je to horší? Kdepak. To nejhorší teprve přijde. Začne Ti chybět. Ona, její péče, její láska. Protože to všechno tvořilo Tvůj život, byť sis to neuvědomoval nebo sis toho nevážil. Vždycky ucítíš, že je něco jinak. Že je něco najednou pryč. Jako chmýří odkvetlé pampelišky, do kterého hloupě foukneš a už ho nikdy neposbíráš.

To je NIC. Chvíle, kdy za Tebou zapadnou dveře. Nevadí Ti to, dokud nezjistíš, že nemají kliku. Ani zámek. Ani dostatečnou škvíru u podlahy, kterou bys podstrčil lístek s urážkou, výsměchem, pak i omluvou. Chtěl bys křičet, nadávat, vyhrožovat, prosit. Ale vnitřní plocha dveří je polstrovaná a Ty sice můžeš bušit ze všech sil, ale nevznikne jediný zvuk.

Sesuneš se k zemi a teprve teď si to naplno uvědomíš. Za dveřmi je NIC.

Co nechce žádný muž

Jak píšu v nové knize PROTOŽE, láska má strašlivý protipól. Není to nenávist, protože i ta je alespoň o emocích a vyjadřuje, že někomu pořád stojíš za myšlenku. Opakem lásky je něco horšího – apatie.

V té chvíli poznáte, jak strašné je mít někoho v mysli, a přitom ho už nemoci obejmout pažemi. Není to stejné, jako když zemře někdo blízký. Je to horší. Protože tady se učíte žít s vědomím, že jste ho sami nechali odejít.

Co nechce žádná žena

Když přijdeme o ženu a soudnost, rádi říkáme, že ženy nevědí, co chtějí. Je to bohužel jen naše další malost a neinformovanost. Ženy totiž moc dobře vědí, co a koho chtějí. Chtějí někoho, kdo bude mít strach, že je ztratí.

Někoho, kdo pochopí, že láska jako taková nebolí. To, co v lásce bolí, je lhaní, podvádění, ponižování a ubližování. Takové partnery nechtějí vedle sebe. Takové nechtějí u svých dětí. Žena, která má jen trochu ráda sama sebe, nepotřebuje někoho, kdo nepotřebuje ji.

Až, podobně jako mnohokrát já, o někoho přijdete, přemýšlejte nejen o tom, o KOHO jste přišli, ale také PROČ. Jelikož s tím PROTOŽE se budete muset naučit žít.

Rochefoucauld správně říká: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ NIC našeho protějška totiž paradoxně nemusí pocházet z něj, ale z nás, kteří jsme na něco zapomněli. To, jestli si to včas uvědomíme, nebo ne, rozhoduje o tom, jestli v životě budeme mít NIC, anebo VŠECHNO.

Jaká klíčová uvědomění to jsou?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -