10 výhybek v hlavě, které MUSÍŠ přehodit, pokud chceš opravdu na vlastní nohy

Sen, na který čekáš. Co se musí stát, abys pochopil, že v Tvé hlavě vznikl proto, abys ho uskutečnil Ty?

Nevyhovuje mi zaměstnání.

Už ani nechci dávat šanci jinému.

Chci pracovat sám na sebe, podnikat. Poraďte mi jak!

Takové vzkazy a otázky znamenaly v roce 2014 významný mezník v historii First Classu. Pro lidi, kteří chtěli přejít od snění k činům, jsme vytvořili FC Academy, unikátní akademii osobního rozvoje a praktického podnikání. Neinspirovali jsme, ale přímo jsme nutili lidi budovat sami sebe, a to prostřednictvím úkolů, které MUSELI plnit. Do prvního ročníku nastoupilo jedenáct tisíc „studentů“, kteří chtěli nanečisto zjistil, co obnáší podnikání.

O těch, kteří to dokázali…

Dnes, tři roky poté, začínáme postupně ukazovat, jak skvěle si vedou v praxi. Proto jsme začali vydávat druhý magazín BUSINESS LEADERS, výkladní skříň živých důkazů pro ty, kteří si myslí, že obyčejný člověk tohle nedokáže a že je odsouzen tvořit úspěch svých nadřízených, ne svůj vlastní.

V magazínu nemluvíme my, ale přímo lidé, kteří nastartovali své podnikání a které mnohdy znáte z naší komunity. Dělí se o své zkušenosti, strachy, které překonávali, cestu krok za krokem i konkrétní technologie úspěchu, které jim pomohly k dnešní svobodě. To byla naše podmínka v FC Academy: že po vlastním úspěchu budou sdílet svou cestu s ostatními a pomohou jim k vlastní finanční i časové svobodě. (Více o BUSINESS LEADERS zde.)

… a Ty to dokážeš také (pokud chceš)

Když jsem byl novináři tázán, co nejdůležitějšího jsme vlastně na lidech v FC Academy měnili, uvedl jsem, že jsme byli jako železničáři, kteří potřebovali přehodit deset výhybek v hlavě. Jinak si totiž lidé neuvěří. Kdo v sebe věří, ten může dosáhnout jakéhokoli cíle, protože se o něj pokusí. Naopak kdo v sebe nevěří, ten se ani nepokusí. Jak by pak mohl dosáhnout nějaké pozitivní změny?

Co se tedy lidé potřebovali odnaučit?

Co škodlivého vytěsnit z hlavy?

Jaké vnitřní lži a zlozvyky je proti jejich vůli dodržely v zaměstnání s tím, že „jinak jsou nedostateční“ a „mohou být rádi za to, že je vůbec někdo milostivě zaměstnává“?

1. předsudek, že všechno je o Tobě

Šéf Ti ve špatné náladě vyhrožuje vyhazovem. Kolega, který má osobní problémy, Ti otravuje každý den. Zákazník si na Tobě kompenzuje své mindráky. A Ty máš z toho těžkou hlavu. Ty brečíš. Ty se mračíš na své přátele, partnera i děti. Tobě nechutná, Ty se užíráš, Ty si ničíš zdraví. Protože – jak Ti znovu bylo řečeno – Ty jsi ten nemožný!

Byl to základ našich lekcí. Všechno NENÍ o Tobě. Lidé mají na prvním místě sami sebe a své problémy. Druhé si vybírají jako terče a předmět vnitřního vybití. Kdo pochopí tento zákon mezilidské interakce, vyjádřený Ruizovým pravidlem Neberte si nic osobně (Čtyři dohody), vypouští z hlavy první důvod, proč se bojí podniknout cokoli vlastního.

2. zlozvyk multitaskingu

Podle vědců jsou pouhá 2 procenta lidí schopna reálně multitaskovat, tedy dělat více věcí najednou, a přitom souběžně dokončit všechny ve stoprocentní kvalitě. Jde však pokaždé o specificky stavěné lidi, nezřídka autisty.

Základním principem každého úspěchu je zaostření na cíl, soustředění, koncentrace – například shodit prohlížeč internetu nebo přepnout si mobilní telefon do letového režimu, když potřebujeme efektivně (co nejrychleji, a přitom co nejlépe) dokončit úkol. Jakkoli to vypadá na banálně jednoduchou operaci, drtivá většina lidí to nesvede. Pořád trpí utkvělou představou, že čím více úkolů rozdělá, tím více jich ve stejném čase dokončí.

Úspěch přitom není o načnutí, ale o dokončení.

3. nutkání poměřovat se s kdekým

Tuto hru nejde vyhrát. Vždycky bude kolem Tebe někdo bystřejší, lépe vypadající, bohatší nebo (zdánlivě) šťastnější. VŽDYCKY!

Poměřovat se s druhými je jeden ze způsobů multitaskingu, protože to vede k rozptylování. Zaměř se na sebe, své myšlení, své vnitřní nastavení, a můžeš naopak VŽDYCKY vyhrát!

„Ale já nikdy nebudu jako Kellner…“ „Ale Babiš má proti mně tyto výhody…“ „Ale…“ – učili jsme odstranit z hlavy veškeré tyto žvásty. Nikdo z nás nepotřebuje být Kellnerem ani Babišem, zato každý z nás potřebuje být sám sebou. Jen tak nejlépe uplatní své schopnosti, respektive přednosti. A jen tak bude naplněný a šťastný. Protože jen tak mu jeho cesta dá smysl.

4. posedlost věčným stěžováním

Čtyřmi slovy: Nestojí to za to. V FC Academy jsme učili, jak ostražití musíme být na slova, která vypouštíme z úst. Protože ovlivňují, kdo jsme, ovlivňují lidi kolem nás a ovlivňují, kým věříme, že se můžeme stát.

I v podnikání platí jednoduchá zásada: Používej dobrá slova – a začnou se dít dobré věci. Ne proto, že by více dobra přicházelo do Tvého života, ale proto, že se naučíš pozitivně myslet i vnímat. Více dobra uvidíš.

Koneckonců, čím více dobra se snažíš v okolí vidět, tím více ho nalézáš i v sobě.

5. problém marnění času s negativními lidmi

Negativní lidé mají snadný život. Nevidí nic dobrého, nikoho nepodporují, všechno jim vadí. Být v jejich společnosti znamená užívat si báječnou pohodlnost: Neřešit své problémy, házet je na jiné.

Kdo se dostane do jejich středu, přestane věřit v cokoli smysluplného. Uvěří, že podle rodičů/kamarádů od piva/souseda nemá cenu se o cokoli snažit.

Tuší, že chce-li se zachránit, musí z této společnosti odejít. Často nechce, protože se bojí jejich zlé reakce. Ve skutečnosti jeho odchod negativní lidé ani nezaznamenají. Jsou totiž tak zahleděni do svých negací, že jim nezáleží na konkrétním jméně – když to nebudeš Ty, pomluví jiného a naopak. Ostatně Tebe pomluví, ať jsi součástí jejich společnosti, nebo ne.

Negativní lidé zkrátka nemají dobré slovo pro nikoho. Ani pro sebe. Co dobrého Ti tedy mohou dát?

V čem Ti magazín BUSINESS LEADERS také pomůže? Proč by Tě měl zajímat? V čem se posuneš?

Otočte, prosím, na 2. stránku.