Proč si muži myslí, že stačí peníze, ale ženy potřebují i jejich čas

"Jakou barvu mají oči Tvé malé dcerky?" Nevěděl. Z domova odcházel, když ještě spala. Domů se vracel, když už spala. Nevěděl, jaká slova už říká, jaké pokroky dělá, jestli vůbec ví, co je to táta. A on si myslel, že pro rodinu dělá všechno.
- Reklama -

V jednom z nejpodivnějších chrámů světa, Sagrada Familia v Barceloně, právě probíhala mše. Můj mobil se pod kopulí rozezněl jako pod zesilovačem. Aj, urgentní hovor. S omluvou jsem vyběhl ven pod zavěšenou sochou hranatého Krista, kterým Gaudí inspiroval vznik počítačové hry Minecraft.

“Odešla! A já jsem jí dával všechno!” lamentoval přítel do telefonu. “Co vlastně ženy chtějí?”

Než donaříkal, došel jsem nákupním bulvárem až k přístavu jachet a moři. A já si uvědomil, jak snadno mohou úspěšní muži přijít o své ženy a naopak.

Když jsem pak o všem přemýšlel u střešního bazénu hotelu Arts, napadlo mě, že těch dotazů a rozvratů je tolik! A zbytečných! Kéž by muži více porozuměli ženám a ženy mužům. V soukromí, práci, životě vůbec.

Rozhodl jsem se tomu věnovat celé příští vydání FC Magazínu. Co mi například tento příběh připomněl? Která přítelova slova mě nejvíce trápí – a nejsou ojedinělá?

Mužský svět

“Dřel jsem, vydělával. Zařídil jsem dům, auta, měla hospodyni, uklízečku i obstarané dítě, které tolik chtěla. Dal jsem jí prostě VŠECHNO, a nestačilo to.”

To slovo mě zaskočilo. “Všechno. Tohle je všechno, co jsi jí dával?”

Nyní znejistěl on. “A co by žena chtěla víc?”

Měla dům, peníze, dítě – argumentoval. A já pochopil jeho problém.

Protože ženy chtějí mnohem víc. Nejen dům, ale domov. Nejen peníze, ale zázemí. Nejen dítě, ale rodinu.

Ženský svět

Svět, ve kterém žijeme, je párový. Máme dvě oči, uši, nohy, ruce, i srdce nebo mozek mají dvě poloviny. Všechno osamělé (solitérní) hledá svůj protějšek. Každé plus potřebuje minus, jinak elektřina (nebo proud spokojeného života) neproudí.

Proto existuje cukr i hořkost. Smutek i radost. Noc i den.

I lidské štěstí je o naplnění dvou polovin. Hmotné i nehmotné. Materiální i nemateriální. Nestačí kupa peněz, když nám chybí VŠECHNO OSTATNÍ. Jeden příklad za všechny:

Když muži chybí city, tělo i vášeň, může navštívit speciální kluby, kde si tohle všechno koupí. A domů se vrací vnitřně vyrovnaný, nic mu nechybí – vždyť dobrou půlhodinu slýchal: “Ty jsi nádherný! Ty jsi kanec! Přijď zas!” Srší štěstím a rozdává ho – zdá se být dokonalý otec i partner.

Ale co má dělat žena, když jí začnou chybět city, mužův čas, dotek i vášeň? Kolik je dámských klubů, kde se žena může vypovídat muži, kompenzovat si (byť za peníze) strádající srdce i tělo? Co má žena dělat, když to všechno nedostává od svého muže?

Je to jen jeden z mnoha důvodů, proč si muži myslí, že peníze spraví všechno, a ženy vědí, že peníze nejsou všechno. Je to jen jeden z mnoha důvodů, proč jsou ženy ve vztahu zranitelné a když jim chybí dlouhodobě něžná slůvka a péče, jsou tak náchylné přijmout přízeň a komplimenty svého kolegy, souseda, společného známého. Mnohé ze vztahu i ukvapeně utíkají, ne OD něčeho, ale K něčemu.

Muž by si proto měl uvědomit, že kdykoli ženě nevěnuje čas, učí ji žít s někým jiným. Ne proto, že by všechny ženy byly přelétavé. Ale proto, že všechny ženy chtějí být šťastné. Tak jako muži.

Jak “málo” stačí

Teď je můj přítel ve svém domě se svými auty sám. Tak jako byla ona.

“Bojím se tu, cítím se hrozně,” popisuje stav, kdy veškerý život v tom chladu utichl.

Odešla i s malým dítětem za hlasy, teplem, životem. Překvapila ho, že mu nechává všechny hmotné poklady, “když jsou pro něj tak důležité – důležitější než člověk” – řekla.

“Jaké oči má Tvá malá dcera?” zeptal jsem se ho. Nevěděl.

Barvu jejích očí vidět nemohl, protože z domova odcházel, když ještě spala, a přicházel, když už spala. Někdy zůstal spát i v práci. Vlastně ani nevěděl, jaké slovo už řekla, jaký pokrok udělala, zda vůbec ví, co je to táta.

A on pracoval právě tolik, aby rodině dal “všechno”. To je paradox! Bože, jak chudí jsou lidé, kteří žijí jen pro peníze…

Je 21. století, v mnohém už rovnoprávnost. Ženy si peníze dokážou vydělat samy. Mnohé nosí domů více než muži, podnikají, realizují se už při mateřské. Často píšu o těch, jejichž partneři to mentálně neunesli – vždyť oni by přece měli být živitelé a ne “ti druzí”.

“Mrchy! Zlatokopky! … ” a ještě horší nálepky dostávají ženy, kterým peníze nestačí. Kdyby se ale muži rozhlédli, uvidí mnohem více žen, které haldy peněz ani nepotřebují. Stačí jim docela obyčejné city.

Není to málo. Věnovat někomu čas znamená věnovat mu to nejdražší, co v životě máme. K čemu jsou peníze, když začne odbíjet poslední minuta?

Nicméně je mnohem více “mál”, které ženy potřebují. Jaká jsou ta další mála?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -