Jak změnou životního stylu zvýšit kvalitu života (nejen 1. ledna)

Ne nadarmo ručky hodinek utíkají směrem vpřed. Ne vzad. Je to proto, abychom si užívali každý okamžik, i když je bolestný. Pomáhá nám totiž vytvářet mnohem lepší budoucnost, protože už nechceme dopustit, aby se ta bolest někdy opakovala.
- Reklama -

Dva týdny chybí do nového roku – do okamžiku, k němuž se mnoho lidí v naději upíná, že tehdy změní svůj život. Potřebují impulz v kalendáři, potřebují své TEĎ.

Patříte mezi ně?

MUDr. MILOŠ DOBIÁŠ pracuje dvacet let v jednom z pražských kardiocenter. Je zvláštní tím, že sám radikálně změnil svůj životní styl a začal poslouchat své tělo. Dnes říká, že každý sám je hlavním hrdinou svého představení a záleží jen na nás, jak ten příběh dopadne.

Jeho příběh možná žijete také. Odmala sportoval. Jak ale přibývalo let a povinností (nejprve studijních, pak pracovních), pohyb a vůbec životospráva šly na vedlejší kolej. Mezi třicítkou a čtyřicítkou začal nabírat na váze. Až si jednoho dne řekl DOST. Co mu běhalo hlavou? Jak se vrátil ke sportovní postavě? A proč na nový životní styl už nedá dopustit? O tom v následujících 10 otázkách.

Jak se Vaše přebytečná kila ztratila?

Sama od sebe mě neopustila. Musel jsem jim trochu pomoci. Ale za necelé dva roky jsem shodil téměř 20 kilo. Pomalu, postupně, krok po kroku. Zásadní byla změna v mém přemýšlení. Naučil jsem se jinak si organizovat čas. Hlavně ze začátku to znamenalo velké úsilí. V mém případě se musel změnit poměr úvazků, tak abych mohl najít čas na svou sportovní aktivitu. Každý si tohle musí vyřešit sám. Ale vždycky platí, že kde je vůle, tam je i cesta.

Jakou sportovní aktivitu jste zvolil?

Běh. Dnes je pro mě tak přirozený jako dýchání. Ale vždycky tomu tak nebylo. Kolikrát jsem se musel nutit, abych překonal sám sebe, oblékl si tepláky, obul tenisky a vyrazil ven. Navíc jsem začal běhat v zimě, kdy není počasí pro venkovní sportování ideální. Ale o to větší výzva to byla. Přepral jsem výmluvy, nevzdal jsem to, 5–6krát týdně jsem běhal, i když přiznávám, že zpočátku to byla muka.

Jak jste sám sebe dokázal přeprat?

Netlačil jsem na tempo ani na počet kilometrů. Zpočátku jsem běhal třeba jen kilometr. Postupně jsem sám zvyšoval jak rychlost, tak vzdálenost. Ale bez násilí, prostě tak, aby mě to bavilo. Asi po třech měsících mi běh začal přinášet více než zlepšení fyzičky – také radost! Paradoxně jsem začal u běhu odpočívat! Běh mě začal odměňovat. Měl jsem najednou více energie, dobrou náladu, cítil jsem se nepopsatelně lépe. Víte, ona necelá hodinka běhu denně, kdy můžete přemýšlet o životě, práci, prioritách, máte čas utřídit si myšlenky, to je jako očistná lázeň. Zní to paradoxně, ale právě při běhu má člověk šanci se v tak hektické době alespoň na chvíli zastavit!

Musel jste změnit i jídelníček?

Když začnete pravidelně běhat, je pro vás změna jídelníčku přirozená. Tělo má energii z pohybu, nepotřebuje tolik jíst, a hlavně – když si při běhu uvědomíte, kolik tuku nosíte, už nechcete žádný další.

Jak konkrétně jste jídelníček změnil?

Já jsem se vlastně celý život snažil jíst dobře a zdravě, ale hektická práce mi to nedovolovala. Jedl jsem tehdy, když vznikl čas nebo když jsem si vzpomněl. Nejvíce večer, kdy byl konečně klid. Změnou organizace mého času jsem mohl změnit i svůj přístup k jídlu. Začal jsem si chystat svačinky, jedl jsem pravidelně, v klidu. To úplně stačí. Zpočátku, když jsem cíleně shazoval kila, jsem si odpíral sladká a kalorická jídla, ale díky dostatku pohybu jsem si i tak mohl dovolit občas zhřešit.

Co to znamená: občas zhřešit?

Pro mě to znamená dát si občas kousek kvalitní hořké čokolády, než abych spořádal tabulku tučné mléčné na posezení. Hřeším větší kvalitou, která lépe zasytí. Dříve pro mě nebyla podstatná kvalita, ale objem. Podle toho jsem taky vypadal.

Motivovalo Vás i to, že sám jste lékař?

Dnes a denně jsem viděl, jak si lidé komplikují život nedodržováním základních pravidel zdravého životního stylu. Tak jako spousta jiných lékařů jsem však dlouho přemýšlel tak, že jsem tu od toho, abych řešil problémy jiných, a přitom se mi nedařilo řešit ty své – takzvaně „nebyl na to čas“. Naštěstí jsem si ještě brzy uvědomil, že pouze změnou životního stylu lze změnit kvalitu života. Během dvou let se mi podařilo dosáhnout trvalé změny: To, jak TEĎ žiju, jak se TEĎ stravuju, jak TEĎ organizuji svůj čas, mi už přijde snadné, jednoduché a přirozené. Jen mě mrzí, že jsem s tím nezačal dřív.

Kdy je už na změnu pozdě? A kdy ještě je čas předejít vážnějším onemocněním?

Za prvé: Nikdy není pozdě. Za druhé: Čím dříve, tím lépe. Lidé v produktivním věku samozřejmě mají více energie, chuti, také více života před sebou než za sebou. Na druhou stranu lidé v produktivním věku více pracují na své kariéře, více se věnují péči o rodinu a až na posledním místě řeší sebe. Někdo kouří, někdo přibývá na váze, někdo nespí a pokaždé si tím něco kompenzuje. Já nemohu říci, že bych dříve nebyl šťastný, ale právě ve zvládání stresu mi změna životního stylu pomohla ohromně!

Tak jinak: Kdy je na změnu nejvyšší čas? Jaké signály by člověk měl vzít už vážně?

První varovné signály jsou nenápadné. Třeba jen špatně usínáme nebo se nám hůř dýchá do schodů. Je však důležité pochopit, že už to jsou projevy konkrétních obtíží. Může za tím být vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu nebo cukru. Žijeme v době civilizačních onemocnění, kde je riziko více než velké a nezřídka končí infarktem nebo mozkovou příhodou. Jediná cesta, jak dosáhnout pozitivní změny, je odbourat vlastní negativní návyky.

Jaký je ten hlavní motiv, který by člověk měl mít před očima, když se pere sám se sebou, se svou pohodlností?

Zdravý životní styl je o tom užít si více nejen přítomnost, ale i budoucnost. My všichni tvrdě pracujeme právě proto, abychom si užili život ve stáří. Pokud však JENOM tvrdě pracujeme, pak se může stát, že si stáří neužijeme vůbec. Musíme tomu dát něco víc: naučit se včas dobře jíst, hýbat se, řešit zátěžové a stresové situace. Zrovna Váš magazín FC se tomu všemu výborně věnuje. Učí čtenáře lépe si zorganizovat čas a více svého volna pak věnovat i pohybovým aktivitám. Kdo tohle převede do vlastního života, zjistí, že je více v pohodě, dokáže se radovat z maličkostí. Začít se dá opravdu HNED TEĎ, třeba tím, že půjdete z práce domů pěšky a zkusíte to i zítra. Přestanete jezdit výtahem a budete chodit po schodech. A hlavně: Nebudete se sami před sebou vymlouvat, že to nejde. Být upřímný sám k sobě je základním předpokladem změny.

Jak zbytečně neztratit svůj život v kvalitě, jakou si přejeme, o tom je magazín FC. Stát se jeho čtenářem je možné pouze zde.

© Petr Casanova, kompletní přehled tvorby včetně knih, motivačních diářů a kalendářů je zde