5 znamení Přítele aneb Kdo u nás zůstane, i kdyby celý svět odešel

Víš, kdo z Tvých "přátel" při Tobě zůstane, i kdyby celý svět odešel?
- Reklama -

Brzké mrazivé ráno na horách. Cesta na Paprsek, kam jsem vyrazil na běžky. Kluzká serpentina. A v ní vůz ošklivě vražený do škarpy. Muž seděl nezraněn, ale třesoucí se – buď šokem, nebo chladem – při krajnici. Vozy ho míjely, tu a tam zpomalily. Občas sjelo okénko. Ne aby se někdo uvnitř muže zeptal, zda něco nepotřebuje, ale aby se objevil mobilní fotoaparát a ozval se zvuk zaznamenaného snímku nebo videa.

Ten muž se hořce usmál a také vytáhl svůj mobil. Pic, postoval fotografii neštěstí na Instagram a Facebook.

Dal jsem mu napít horké kávy z termosky s tím, že s ním počkám na policii a odtahovku.

Během těch 40 minut dostal jeho příspěvek 150 lajků od “přátel”. Nikdo mu ale nezavolal, zda je v pořádku nebo nepotřebuje pomoc.

Co se to s lidmi děje, že první myšlenka, když vidí na sociální síti tragédii, je: Mám dát ,Ha ha’, ,Paráda’ nebo ,To je mi líto’? Proč je tolik “přátel” a tak málo Přátel? Kde jsou všichni ti, kteří se označují za Vašeho přítele?

“Kolik máte Vy skutečných přátel?” zaskočil mě muž.

“Jak se vlastně skutečný přítel pozná?” přidal, než jsem stačil odpovědět.

Mráz zalézal za nehty, měnil v kámen lícní svaly, a tak jsme je udržovali v provozní teplotě – povídali jsme si. Ne o virtuálním světě, ale skutečném, kde jsou živí lidé, živá srdce a živé pomocné ruce.

Jak poznáte člověka, do kterého se vyplatí investovat svůj čas?

O kom víte, že se na něj můžete spolehnout, a kdo Vás nenechá v bryndě, až Vám bude ouvej?

Já mám 5 měřítek, podle kterých poznám Přítele.

1. měřítko: Dělá si na mě čas

Všichni máme stejně času. Všichni máme 24 hodin denně.

Všichni svůj čas věnujeme tomu, co je pro nás v dané chvíli důležité. “Promiň, teď na Tebe nemám čas” znamená “Teď nejsi moje priorita.” Tečka. Všechno ostatní jsou výmluvy a kecy.

Čas je základním měřítkem Přátelství. Komu nevěnujeme svůj čas, pro koho jsme stále “tak strašně zaneprázdnění” nebo “unavení”, tomu nemůžeme poskytnout žádný z dalších rozměrů skutečného Přátelství. Protože Přátelství se uskutečňuje v čase.

2. měřítko: Věří ve mě

Pozor, to není chyba. Tam nemá být “věří mně”.

Věřit v druhého je první velké kouzlo Přátelství. Právě tehdy, kdy všechno vidíme jen z té horší strany, kdy se cítíme zranitelní a slabí, kdy nevěříme sami v sebe, oceníme Přítele, který v nás věří.

Takový člověk nám dává něco tak obyčejného, jako je naděje. Ze svého odlišného pohledu a nadhledu nám nabídne světlo v tunelu. Klepne do našeho kompasu, v němž se zadřela střelka.

Nemusí dělat víc. Jen podpořit. Jen motivovat. Jen inspirovat.

Je zkrátka naším prvním fanouškem, který nás zvedne, když už bychom jinak zůstali ležet. Z toho vyplývá 3. důležité měřítko:

3. měřítko: Stojí při mně

Když se zpětně ohlédneme životem, zjistíme, že ti, kteří nám nejvíce pomohli, zpravidla nebyli ti, kteří by nám dali nejvíce rad nebo řešení, ale kteří s námi docela obyčejně BYLI – a sdíleli s námi smutky nebo radosti. Ti lidé nám mnohdy nenabídli více než 3 části těla:

UCHO, abychom se vypovídali. Ne ústa, aby nás soudili. V nejtěžších chvílích vnitřního zmatku nebo zklamání jen tiše stáli při nás a naslouchali.

RAMENO, abychom měli kam složit hlavu ztěžklou obavami a starostmi o přítomnost i budoucnost.

A SRDCE, kterým Přítel toleruje, že ještě neznáme odpovědi na všechny otázky, které si pokládáme.

Ti lidé neřeší naše problémy. Naopak, podporují nás v tom, abychom si je vyřešili sami.

Vědí, že to dokážeme. Ale musíme v to uvěřit. Jedině člověk, která věří, že cestu najde, je schopen tu cestu začít hledat. Kdo nehledá, ten ji nenajde.

Jakmile si potom své problémy vyřešíme, máme radost SAMI ZE SEBE. V první chvíli se necítíme nikomu zavázáni, vždyť jsme to dokázali sami. To je princip FirstClassu. Chci, aby lidé začali být na sebe hrdí a uvědomili si, že všechno dokážou zvládnout. Že v sobě mají největší oporu. Že žádný FirstClass nepotřebují. Proto při lidech v každé situaci stojím. A mám radost, kdykoli pak řeknou: “Já jsem to dokázal/a!”

4. měřítko: Vždycky jsou ke mně upřímní

Upřímnost neznamená říct všechno, co si v dané chvíli myslíme; ale když už něco řekneme, musí to být pravda.

Kdo je k nám upřímný, na toho se můžeme spolehnout. A to je jeden z nejdůležitějších pocitů, jaké v životě potřebujeme.

Přítel není ten, kdo upřednostňuje takzvanou milosrdnou lež před upřímnou pravdou. Vždycky je totiž lepší být zraněn pravdou než oklamáván lží. Všechna Přátelství stavěná na lžích umírají mladá.

Lhaní je vytváření imaginární skutečnosti. Ve světě, který neexistuje, nemůžeme dlouhodobě žít. V takovém totiž nemůžeme dělat skutečné kroky, překonávat skutečné překážky, napravovat skutečné chyby, řešit skutečné problémy.

Skutečným Přátelům záleží na tom, abychom nežili ve lži. Pravda není vždy krásná, tak jako krása není vždy pravdivá. Nicméně když se naučíme přijímat pravdu, zacházet s ní a chápat lekce, které nám poskytuje, pochopíme, že je vždycky lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

5. měřítko: Toleruje to, že jsem sám sebou

“Přítel” je člověk, který je schopen poznat to nejlepší z nás, a přesto odejít. Naopak Přítel je ten, kdo pozná to nejhorší z nás, a přesto zůstane.

Před Přítelem tak můžeme zachovat svou tvář. Nebere si osobně to, že jsme na něj vlivem momentálních emocí naštvaní, nebo že do něj promítáme svůj špatný den. Je jako hromosvod, který ví, že uzemňuje bouřku – odvádí všechno nebezpečné do země.

Ví, že co lidé říkají nebo dělají, vždycky odráží jejich vnitřní svět. Nebere si to osobně. Rozumí tomu, že negativní jednání často pramení z vnitřního utrpení – že negativní činy jsou výsledkem negativních myšlenek a negativní myšlenky následkem negativních pocitů. Aby Přítel změnil negativně jednajícího člověka, k tomu mu často stačí změnit pouze jeho pocit – z negativního na pozitivní. Zkrátka udělat mu nějak dobře. I kdyby to mělo být za cenu toho, že vydrží vyřvání.

“To všechno,” loučil jsem se s mužem, jehož kuličku plechu již nakládala odtahovka, “ale může fungovat třeba i přes sociální síť. Na Přátelství je totiž nádherné, že funguje i na jakoukoli vzdálenost. Dálka totiž možná zabrání fyzickému objetí, ale nikdy nemůže zabránit pochopení, povzbuzení, podpoře, použití ucha, ramene i srdce.”

Na Paprsku je minus pět, obloha čistá a jasná jako modré prostírání. Sněhu tak na sedminu délky hole – dobrých pětadvacet centimetrů.

Zlákám sem nějakého Přítele? 🙂

© Petr Casanova, portfolio autora včetně knih je zde, více o budování správných vztahů, hodnot a naplňujících výsledků v životě v magazínu FC.

- Reklama -