5 kroků z osamělosti aneb Proč nejhorší není být sám, ale cítit se sám vedle někoho druhého

Myslíte si, že nejhorší pocit je být o Vánocích sám? Znám ještě jeden, horší.

Byl 22. prosinec ráno. Probudil jsem se a místo partnerky vedle mě ležel vzkaz: Nejhorší není, když jsi sám, ale když se cítíš sám vedle někoho druhého. To je skutečná osamělost.

Ten den odešla a bylo to správné. Nedovolila, aby člověk, který pro ni dělá TAK MÁLO, ovládal TAK MOC jejích emocí.

Když jsem své ego oprostil od toho, že tím špatným jsem já, což mi trvalo roky, musel jsem jí poděkovat – za tvrdou a neocenitelnou zkušenost. Nebýt jí, nikdy bych nezačal přemýšlet o tom, co vlastně ve vztahu potřebujeme. A nikdy bych nezačal hledat, co prvního potřebujeme po rozchodu.

Naučit se bez Tebe žít

Zjistil jsem, že láska není o nalezení toho, s kým se dá žít; ale o nalezení toho, bez koho se nedá žít. „Proto také ze všeho nejdříve,“ pravila, když jsem ji po čase potkal už s novým, mnohem lepším partnerem, než jsem byl já, „jsem nepotřebovala přestat Tě milovat; ale naučit se bez Tebe žít.“

„A také uvěřit,“ dodala, „že všechno v životě má svůj smysl a vede nás k lepší budoucnosti.“ Pohlédla na krásného muže vedle sebe a já pochopil, že jsem udělal dvě chyby. Tu první, že jsem ji nechal jít. A tu druhou, že jsem jí umožnil zjistit, že se dá beze mě žít – dokonce lépe.

„Ale jak? Jak jsi to dokázala překonat?“ naléhal jsem.

„Omluvíte mě?“ vložil se do mé otázky taktně její nový partner a poodešel, tak abych měl klid na její slova.

Posadili jsme se k oříškovému latté a to, co mi řekla, mi tehdy velmi pomohlo. Pokud prožíváte podobnou bolest zrovna teď, třeba moje vzpomínky pomohou i Vám. A to dříve, než tento problém obsáhle proberu v příštím magazínu FC. Alespoň tedy v základních pojmech.

UPOZORNĚNÍ: Nic z toho, o čem nyní budu psát, není snadné; nicméně stojí to za to.

Kvíz: Je lepší plout na jedné lodi A) s tím, kdo Tě může udeřit do zad, nebo B) sám?
Kvíz: Je lepší plout na jedné lodi A) s tím, kdo Tě může udeřit do zad, nebo B) sám?

1. těžký krok z pěti: Uvědom si, že je lepší být sám než s tím, kdo Tě zraňuje.

Pro Rozum je to snadné a logické. Pro Srdce ovšem těžší.

Problémem pro Srdce totiž není ocitnout se sám (tak se beztak vedle špatného partnera často cítí), ale přijmout to, co se ukáže – že nezajímáme toho, na kom nám samotným záleží.

Rozum křičí: „Ale, milé Srdce, proč Ti záleží na někom, komu na Tobě nezáleží? Proč se trápíš pro toho, kdo se netrápí pro Tebe? Jak jinak se chceš odstřihnout od špatného vztahu, naučit se být v pohodě samo?“

Srdce vypadá hloupě, ale je velmi moudré. Zatímco o Rozum můžeme kdykoli přijít, a přesto žít, bez Srdce to možné není. Srdci tedy můžeme důvěřovat, že to s námi myslí dobře – a že cítí to, co Rozumu možná ještě nedochází. Co konkrétně?

Srdce nás právě v takové chvíli chce něco životně důležitého naučit. Pojďme k tomu:

Otočte, prosím, na 2. stránku.